38. kapitola 2/2

27. června 2008 v 1:51 | Sapfó |  Bludička v temnotách
"Ahoj oslavenče!" zavýskala Rose, když Edith přiběhla otevřít dveře Blackovy vily, ve které se odehrávala silvestrovská párty. Ed jen prokroutila oči a objala už rozjařenou Rose. Ta si vzápětí začala setřásat sníh, který jí za malou chvilku, kterou se zdržovala venku, utkvěl na těžkém kabátě. Když společně došly k obývacímu pokoji, Rose odněkud vykouzlila malý balíček.

"Tady máš ode mě malou pozornost," zazubila se. Edith už chtěla protestovat, ale Rose ji zastavila zdvižením prstu a slovy: "Rozbal si to až ráno, teď si pojď připít," šveholila Jamesova sestřenice. "No tak, nezlob mě! Třiadvacet je ti jen jednou!" zaškaredila se, když viděla Edin výraz.
"Jako by to bylo bůhvíjaké jubileum," prokroutila rudovláska oči.
"Ber to tak, že jsou to tvé první narozeniny v naší rodině. To si zaslouží pozornost," blýskla Rose opět zuby.
"Dobrá, vzdávám se," nechala se Edith nakonec obměkčit.
"Ještě se nevzdávej, máš před sebou celou noc oslav," zatočila se Rose na místě a mávnutím hůlky zesílila hudbu, která se linula ode zdí.
Oslava se rozjela po weasleovsku, jak poznamenala Rose. Téměř všichni zběsile poskakovali do rytmů hudby linoucí se odevšad okolo. Ed měla povinný taneček snad s každým mužským účastníkem party, ale stále se nedokázala pořádně odvázat. Jak večer postupoval, cítila se stále neklidněji.
Zachmuřeně postávala v rohu místnosti a pozorovala mumraj, když se k ní naklonil Ramsey.
"Co se děje, nebavíš se?"
"Ale ano, je to skvělá oslava. Jen mám takový divný pocit. Jako bych byla duchem někde mimo, a přitom nevím kde," snažila se vysvětlit své pocity příteli.
"Nechceš si jít odpočinout nahoru? Zavolám tě před půlnocí," navrhl Ramsey.
Edith po něm vrhla vděčným pohledem a přikývla: "To bude zřejmě nejlepší. Asi na mě něco leze."
Položila svou skleničku s pitím na nejbližší stolek a očima pátrala po místnosti. Jamese nikde neviděla, usoudila, že bude v kuchyni zařizovat nějaké občerstvení. Rozhodla se, že na něj počká, aby mu řekla, že si jde na chvíli odpočinout. Rose gestikulovala, aby se k ní přidala v chaotické hře pohybů, které říkala tanec. Edith s mírným úsměvem zakroutila hlavou.
James se po chvíli opravdu vynořil ve dveřích, na rukou měl tác s jednohubkami, Ed se k němu vydala. Po pár krocích jí ale zamrzly údy, nemohla se dál pohnout. Hudba ztichla a svět se s ní zatočil. Padacími dveřmi se propadla na dobře známé místo uprostřed pustiny. Jako nahraná páska jí před očima projely všechny doposud známé výjevy. Kdyby chtěla, mohla by si ji znovu přehrát. To ona ale nepotřebovala. Předchozí události znala až příliš dobře, potřebovala zjistit, co se bude dít dál. Stála před hloučkem skloněných lidí, první povstal a sejmul si masku.
Edith se dívala do povědomých světlých očí s pohrdavým výrazem, který byl tentokrát ovšem vyměněn za pokorný. Světlé vlasy měl staženy vzadu do ohonu tak, že ještě více připomínal příslušníka vznešeného rodu. Za ním stojící postava udělala to samé, co Draco Malfoy. Vstala a sejmula masku. Muž měl rozmazané rysy, i přesto byl Edith povědomý. Nemohla už zjistit, kdo se skrýval za mlžným oparem, protože ji neviditelné ruce vtáhly zpět do poklopu a Edith se probudila uprostřed hloučku ustaraných tváří.
James byl bledý jako stěna a v očích měl strach. Ramseyho výraz nebyl nepodobný, přeci jen ale vypadal o trochu klidněji. Ostatní se tlumeně dohadovali, co se stalo a pomáhali Ed vzkřísit. Lily seděla přímo u Edithiny hlavy a mumlala zaklínadla. Když skupinka zjistila, že se rudovláska probrala, ve vzduchu byla znatelně cítit úleva.
"Edith," vydechl James a objal ji.
"Jak se cítíš?" ptala se Lily.
"Asi si opravdu půjdu na chvíli odpočinout," zaváhala Edith.
"To bych doporučovala," konstatovala Jamesova sestra.
"Vezmu tě nahoru," rozhodl James a vyzvedl Ed do náruče. Téměř bez námahy ji donesl do ložnice a položil ji na postel. Bez dalšího slova se odvrátil a chystal se k odchodu. Na půl cesty si to rozmyslel a stále zády se zeptal: "Jsi jen unavená, viď? Nic jiného v tom není," odmlčel se. "Kdyby to totiž byly stále ty tvoje vidiny… nevím, jak bych snesl, že jsi mi neřekla, že je stále máš. Mám o tebe strach," zatřásl se mu hlas.
Edith nechtěla svoje podivné sny přiznávat, sama jim nerozuměla. A teď se jich pomalu začínala sama bát.
"Nechtěla jsem, aby sis dělal starosti," zašeptala nakonec.
"Starosti," zvýšil hlas, "teď si dělám starosti!" otočil se k ní a přistoupil k posteli.
"A právě proto jsem ti to neřekla. Takhle ve dne se mi to už tolik nestává, opravdu. Jsou to jen sny," přiznávala se postupně. "Občas," dodala rychle.
James se na ni podíval tím nejněžnějším pohledem, jaký kdy viděla. Vzal její obličej do svých jemných rukou. Edith dlaně hřály na tvářích.
"Řekni mi - prosím -, že už nemáš žádné děsivé tajemství," stále se jí díval do očí. Edith jeho pohled nesnesla, byl tak upřímný a láskyplný, ale také v něm bylo něco dalšího, co nemohla s jistotou určit. Sklopila oči dolů, což bylo pro Jamese jasným signálem. Zlomeně spustil své ruce do klína, zvedl se a odcházel z místnosti.
"Chtěla bych ti to říct, ale-", zavolala za ním Edith se zvlhlýma očima.
"Ale?" zamumlal ke dveřím.
"Ale nemůžu, promiň," hlesla.
Pokýval hlavou a zavřel za sebou dveře. Edith osaměla. Vzteky sebou praštila do polštáře a zírala do stropu.
Došla k tomu, že musí Jamese chvíli nechat. Pak to zkusí urovnat. Jasně věděla, že mu nemůže říct o všech podivnostech, které se kolem ní v posledních letech děly. Musí to zkusit urovnat i bez toho.
Když v místnosti osiřela, konečně měla možnost popřemýšlet o odhalení Draca Malfoye ve svých vidinách. Ale žádná spojitost ji nenapadala. Z přemýšlení ji vyrušilo tiché poklepání. Naděje, že by to mohl být James byla mizivá, ale i tak Edith zadoufala. Když zavolala dále, ve dveřích se objevila Ramseyho hlava.
"Pojď dál," hlesla s notnou dávkou zklamání, která Ramseymu neušla.
"Můžu se na něco zeptat?"
"Jen do toho," spadla znovu do polštářů, když si Ramsey přisedl na postel.
"Co jste si tu udělali?"
"Proč se ptáš?" zeptala se téměř bez zájmu.
"No, James vyběhl z domu pološílený s lacinou výmluvou, že musí na vzduch."
"Nechápu, proč ho to tak naštvalo."
"Co?"
"Že mám stále ta vidění."
"Jestli to fakt nechápeš, tak ti není pomoci," zakroutil hlavou Ramsey.
"Že mě miluje a má o mě strach? Že mu v jednom kuse lžu? Mě to štve taky. Jen nechápu, proč ho to tak vytočilo zrovna dnes."
"Řekl bych, že už nějakou dobu něco tuší."
"Jak to myslíš?" posadila se znovu.
"Jen tak, že mu neříkáš v ničem úplnou pravdu."
"Jsem tedy hloupá?"
"Nemyslím."
"Tak vidíš."
"Teď mi řekni, co se stalo dole."
"Vidění," zamumlala Edith a najednou se v polovině pohybu zarazila. "No jasně," řekla si spíš pro sebe než k Ramseymu, který na ni teď nechápavě hleděl. "Půjdu se zeptat. Co by mi mohl udělat?"
"Koho a na co?" zmateně se ptal Ramsey.
"K Malfoyovým na jednu maličkost. Řeknu ti o tom potom," vyskočila z postele a hnala se ke dveřím.
"Být tebou, tak dolem nechodím," upozornil ji Ramsey. "Ať jdeš dělat cokoli, oni tě nepustí."
"Řeknu, že jdu hledat Jamese."
"Vsadíme se, že tě eskortujou zpátky do postele?"
"Dobrá, tak mi teda poraď, ty chytrolíne!" máchla rukama.
"Jdi zadem," uchechtl se.
"Dík," zašklebila se.
Edith vyběhla z pokoje a řítila se k zadnímu schodišti, aby mohla vyklouznout na zahradu, odkud by se přemístila k Malfoy Manor. Když byla venku, brodila se sněhem dál od domu, aby ji nikdo neslyšel. I když to bylo téměř nemožné, nechtěla riskovat. Když to vypadalo, že je v dostatečné vzdálenosti, ozvalo se už jen tlumené PRÁSK a dívčina postava zmizela.
Na příjezdové cestě k ohromné vile nebyl téměř sníh. Vypadalo to, jako by ji Malfoyovi před chvílí odklízeli, i když si byla jistá, že ji vůbec nepoužívají. Doběhla až k obrovské bráně, vchodu do rezidence rodiny Malfoyových. Celou její cestu provázely hlasité výbuchy a světla na obloze a teď, když se dívala skrz bránu z tepaného železa, zjistila, odkud to přichází. Malfoyovi pouštěli kouzelnické rachejtle a dělbuchy. Draco se svou ženou stáli nejdále od Edith, blíž k ní stál Peter, po své levici měl Augustine, svou manželku. Držela se jeho ruky a vzhlížela k němu. On se čas od času odtrhl od sledování barevné hry na obloze a usmál se na ni. Edith se zvedl žaludek, musela se od scény odvrátit. Napravo od Petera s ženou stál další tmavovlasý muž. Byl menší než Peter, to ale zjevně způsobily jeho léta. Povídal si s dalším mužem a Edith v té chvíli pochopila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čtete Bludičku?

... tak klikněte;-) 100% (35)

Komentáře

1 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 27. června 2008 v 12:34 | Reagovat

TAk to je bomba! TA první část kapitoly byla naprosto, ale naprosto úžasná! TA druhá část je stejně dobrá, ale pro mě nesmrtelného romantika jsou hádky smutné :(((. Doufám, že už to, co nejdřív nějak vymotáš, protože jinak se asi uzoufám a ubádám k smrti! Je to prostě skvělý.

2 Venda Venda | Web | 27. června 2008 v 14:32 | Reagovat

No sláva.. =) sme doystali k vysvědčení kapitolku.. =)

Byla moc moc hezká.. obě části. Ale nelíbilo se mi že šla k Malfoyovým a taky se mi nelíbí, že Jamesovi neříká pravdu.. A myslím si že se stejně rozejdou..

A taky sem se občas trochu ztrácela, protože si už jen matně vzpomínám co bylo v minulý kapče..

A Edith přeju všechno nejlepší k narozeninám.. =)

3 Ivi Ivi | Web | 28. června 2008 v 13:14 | Reagovat

Jo!! Přesně!

A že ti to trvalo...

Jinak Twilight, jsem na tom úplně napůl zavislá :D

4 Jenn Jenn | Web | 2. července 2008 v 20:10 | Reagovat

Achich, stydím se...

Už nejsme vůbec v kontaktu a já nějak opomněla i na tvůj blog a tvou povídku. Nebyla jsem tu nejméně čtvrt roku:((... Musím vše dočíst, dokomentovat a pak mohu více říci k této kapitolce. :)) Vidím to tak, že Bludičku jdu číst od první kapitoly... XD

5 Naiad Naiad | Web | 10. července 2008 v 11:59 | Reagovat

Konečně jsem se dostala zpátky k počítači a mohla jsem si to přečíst :-) mám tak trochu pocit, že jsi malinko změnila styl psaní (nebo si až tak nepamatuju, jak jsi psala předtím), ale nemůžu říct, že by se mi nelíbil, právě naopak :-) A děj? Jako vždycky skvělé! Druhá část se mi asi líbila o trochu víc, protože byla dramatičtější, ale celá kapitola byla skvělá. Jen doufám, že se to mezi Edith a Jamesem urovná. Naprosto chápu, že je na ni naštvaný, protože by měla mít k němu nějakou důvěru, ne? Ale víc mě asi teď vrtá hlavou, co Edith pochopila. Poslední věta mě nějak mate... a abych se přiznala, vůbec netuším, co by mělo následovat... to je ale to kouzlo téhle povídky :-)

Doufám, že až se vrátíš, budeš psát jak divá (ne jako teď já) další kapitoly :-)

6 Alexkleo Alexkleo | Web | 21. července 2008 v 14:20 | Reagovat

Pěkný. Zavadila jsem o tuto povídku a přečetla ji jedním dechem. Fakt, super.

7 Abigail Abigail | E-mail | Web | 20. srpna 2008 v 12:11 | Reagovat

Dočteno!!! A jsem nadšená! Naprosto nadšená! A už se nemohu dočkat, až se vrátíš, a já se dočkám dalších kapitol. Musím přiznat, že ke čtení jsem sama sebe přesvědčovala strašně moc dlouho. Zaprvé tu máš strašně moc kapitol, což je pro mě vždycky trochu problém, a zadruhé, proč to nepřiznat, úvod mě moc nepřitáhl... Nedovedla jsem si představit, oč by se mohlo jednat. Ale včera v práci... Prostě jsem otevřela první blog, který mě napadl a začetla se. Ze začátku jsem byla nevím... prostě se naprosté nadšení rozhodně nekonalo... Ale Edith si mě postupem času začala získávat. Čím dál tím víc... Kapitoly ve škole v Čechách byly takové milé, takové... hodně mi připomínaly povídky o Pobertech, nemyslím ty zamilované, kde si vždy jeden z nich najde nějakou dívku, spíš takové to pohodové kamarádství, jejich žertíky a blázniviny... A taky jsem si říkala, jak strašně jsi na svou hrdinku zlá. Maminka, Peter - a to nejprve odjezd a pak i smrt a ještě Ramsey... No rozhodně jsem jí nezáviděla... Musím uznat, že Peter se mi strašně moc líbil už od začátku... Strašně, strašně moc... Teď nevím, co si o něm mám myslet a jsem zvědavá. Ale líbil se mi - hlavně v těch prvních kapitolách v mudlovském světě... Ty byly úžasné, takové pohlazení... Potom, když se tam do toho zamotala věštba, začalo to být ještě ke všemu napínavé... takže skvělá kombinace... Na některé čási věštby jsem velice zědavá, stejně jako na ty sny, jak je Ed rozluští... určité úseky mě napadají, jak by se daly rozluštit, tak jsem zvědavá... Harry... no v prvních chvílích na mě moc pozitivní dojem nezanechal a musím přiznat, že ani James, nevím prostě jsem chvílemi měla pocit, že je až moc dotěrný, ale teď... teď je to prostě miláček, stejně jako celá jeho rodina... Moc se mi líbily ty kapitolky s Vánocemi a teď vlastně jak to pokračuje i dál... Mám ráda velké  rodiny a když takhle čtu o tom, jak to vlastně pokračovalo s Weasleyovými. Jsem moc ráda, že se zapojí do příběhu i Fleur, mám pro ni jistou slabost... A upřímně, čekala jsem velice napjatě, kdy Ed napadne zajít za ní, zvlášť potom, co se poznala s Viki... A když už jsem očekávat skoro přestala, bum prásk a je to tu... Ale vůbec celá Weasleyovic famílie se mi moc líbí... Všichni ti bratranci a tak, úžasná atmosféra... A strašně moc se mi líbila Molly v těch dveřích... A mezi mé miláčky patří rozhodně i Ramsey, řeknu ti být Edith, mám v nich všech tedy pořádný chaos... Ale je fakt, že Ramsey je úžasný přítel a jako takový se mi moc líbí a líbí se mi i jak je Potterovi všechny rychle katapultují do rodiny... :-D To je moc fajn... Líbilo se mi, jak se spolu Ramsey s Jamesem poznali a hned začali chystat překvapení na Ed. No a teď momentálně jsem strašně moc zvědavá na to, jak to bude dál, s věštbou, na co přišla u těch Malfoyů, co řekne Jamesovi, protože ač chápu i Ed, stojím v jejich hádce rozhodně na jeho straně :-) A vůbec jsem zvědavá a moc se těším, až si budu moct číst dál a dál... Líbí se mi i styl, jakým povídku píšeš, já ho neumím moc popsat, ale prostě začínám si  být jistá, že kdyby přede mě někdo položil nějaký kus z téhle povídky i podle stylu bych jí poznala. Líbí se mi a oceňuji (protože pro mě samotnou je to strašný problém) jak se ti ho daří udržet. Vlastně se dá řít, že od začátku. Co se mi taky líbí je, že tady není jen to napětí... jsem ráda, že tu je, ale stejně ráda jsem, že jsou mezi tím, někde jsem to tu dokonce i četla - nějakou narážku na to, takové ty mezikapitoly... Kde je prostě buď jen romantično nebo tak... Celá povídka tak působí takovým velice milým dojmem, ale přesto jsem ji přelouskala tak rychle, jak jen to šlo. Tak a teď už konec s rozepisováním - jen na vysvětlení - jsem strašně líná nechávat u každé kapitoly komentář, navíc na začátku jsem ani nevěděla, co bych měla psát, takže proto se objevuje koment až tady. Ten jeden, co je tam někde u jedné kapitoly napsaný, jsem tam dala hlavně proto, abych snáz našla, kde jsem skončila, protože jinak už jsem včera na rozepisování neměla sílu... takže proto je tady teď takový sloh. :-D Snad jsem napsala vše, co mě napadlo... Jo ještě ti musím pochválit gramatiku, protože je jedna z nejlepších a možná nejlepší jakou jsem kdy četla... párkrát jsem sice narazila na překlep, ale v těch třiceti osmi kapitolách jich bylo skutečně minimum a já si nepsala kde, takže Ti bohužel konkrétněji neřeknu, ale to se stane... Zkrátka jsem povídkou nadšená... (Konečně mám zase co číst) a moc se těším, až se vrátíš...

Jo a závěrem tak mě napadlo, nechtěla bys spřátelit?

8 Básnířka S. Básnířka S. | 14. září 2008 v 18:48 | Reagovat

Holky, moc děkuju za slova chvály, která teď zrovna moc potřebuju:-)

Naiad: Jo, změna je dost možná, taky tam byla děsná pauza, za kterou se stydím... i když teď je to asi ještě horší:-(

Abigail: ach! já nevím, co napsat, při čtení tvého komentáře jsem se uculovala a na konci jsem málem plakala... (i když to já teď dělám celkem často:-))

Jsem z toho komentáře tak vedle, že nedokážu sesmolit ani nějakou úctyhodnou odpověď... až se vzpamatuju, určitě tyhle svoje bláboly ještě rozvedu... DĚKUJU!:)

Spřátelení určitě provedeme;-)) jsem ráda, že jsi ho nabídla;-)

9 alice-alice alice-alice | 19. září 2008 v 3:27 | Reagovat

Iam undecima pendebat et lampas ad hoc lucebat, et lampas ad hoc ardebat...

Iam duodecima et prima et secunda et tertia pendebat et alice-alice volabat dormire, ale nešlo to, neb se nemohla odtrhnout. Tohle byl tak potěšující moment dnešního (a vlastně spíš včerejšího) dne, že Ti to musím říct. Vlastně ani neumím definovat, co se mi na té povídce tak líbí, ale prostě jsem nějak nemohla přestat číst. Vážně. Asi v jednu jsem vypnula počítač, a o půl či třičtvrtě hodiny později jsem ho zase zapnula, abych to dočetla. Koukám, že tu plácám pěkný nesmysly. Omluv mou latinu a vlastně i češtinu, nějak mi to touhle dobou žvatlá. Tak já jdu spát a možná splodím i nějaký duchaplnější komentář, až budu trochu při smyslech.

10 alice-alice alice-alice | 19. září 2008 v 14:16 | Reagovat

Tak tedy slíbený komentář:

Jak (doufám) vyplynulo z mého předchozího komentáře, včera (a dnesa) jsem si přečetla Bludičku, a velice se mi líbila. Nejsem schopná oddělit poslední kapitolu, takže budu komentovat jako celek.Vlastně ani neumím říct, co se mi líbilo nejvíc, ale jednoduše mě potěšily/pobavily/zaujaly tyto aspekty:

Čas: Nečetla jsem moc povídek z tohoto období - ani nevím, jak moc jich existuje. A je to moc hezké. Člevěk nemá pocit Déja vu, jsou tu jen letmé souvislosti, vždy dokonale promyšlené.

Děj: Mám ráda, když je v (literárním) díle mnoho linií a zapadají do sebe. Líbí se mi, jak vytváříš prostor pro nové události - všechno má svůj smysl, nebo alespoň důsledek. Nechápu, jak to dokážeš udržet, ale funguje to skvěle. Děj je originální a promyšlený.

Jazyk: Umíš krásně česky. Čím dál tím víc si uvědomuji, jaká je to vzácnost. Co víc - umíš to i bezchybně napsat - což bych mohla přirovnat k zázraku. Pokud jsi kapitoly, u kterých píšeš, žes je po  sobě nečetla, opravdu nečetla, tak mi nezbývá než smeknout. Ještě k tomu někdy používáš skutečně neotřelé výrazy - člověk se nenudí... Párkrát jsem si fakt řekla: "Tak takhle to vypadá, když někdo použije správné slovo na správném místě."

Hudba: Možná je to tak trochu moje úchylka, ale i přes chrochtavost repráčků jsem ten duet slyšela asi pětkrát. A vůbec jsem měla u každé druhé kapitoly touhu pořídit si soukromého pianistu.

A už mě nic nenapadá... Snad jen - Bylo to krásné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama