38. kapitola 1/2

27. června 2008 v 1:50 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Zajásejme, konečně jsem dopsala kapitolku;-)
Opravdu se chci omluvit, že teď tak dlouho nic nepřibylo, ale to zkouškové je mrcha... vždyť to znáte, na střední (či základce:-)) je to podobné. Prostě nebyl čas na psaní, taky jsem měla trošku tvůrčí krizi... přečetla jsem několik knížek (nejen Twilight) a měla jsem problém navázat na styl bludičky. Snad se mi to tedy alespoň trošku povedlo.;-)
Jinak ještě jedna omluva předem - pozítří ráno odjíždím na tábor... ničit dětem životy:D Budu tam dva turnusy, takže tu zase nic moc nepřibyde. Je mi to vážně líto! Ale třeba něco napíšu tam;-))
Chci kritiku!:D Děkuji pěkně;-)

Kde ses toulala? Všichni tu po tobě touží a ty se někam zašiješ," nadávala Rose, když zahlédla Edith přicházet do přeplněné místnosti.
"Udělalo se mi trošku divně. Je tu moc vydýchaný vzduch," zašklebila se Edith.
"A je líp?"
"O sto procent," zamrkala. "Teď mi řekni, kdo po mně tak toužil, a hlavně proč," chytila Rose v podpaží a společně se tak prodíraly davem.
"To víš, Dan zatoužil vlastnit tvojí kopii. Je to stejně zvláštní. Jeho teta je taky polovíla, ale nereaguje na ni tak dychtivě jako na tebe."
"Jsem na to zvyklá," zazubila se, "ale abych se přiznala, tak spíš u lidí, kteří nejsou zvyklí na účinky mého původu," dodala. "Asi mám trochu jinou vůni, než Fleur," zasmála se.
"Počkej, to je ve vůni?"
"Tak trochu, pak taky v krvi a pro někoho i ve vzhledu."
"V krvi?" divila se Rose.
"Když se pořežu nebo mi prostě jen někde teče krev, tak jsou chlapi jako zhypnotizovaní. Zatím jsem se nesetkala s nikým, kdo by se tomu dokázal ubránit," zasmála se, "na Jamese jsem to ale nepoužila," rychle se obhajovala, když viděla, jak se Rose tváří.
"S Jamesem to bylo vlastně jak?"
"On ti to nevyprávěl?"
"Ne. Vyklopil by první poslední, ale tohle si nechává pro sebe."
"Ani nevím, jak to bylo. Vrazili jsme do sebe na Příčné. Nejdřív byl na mě tak trochu naštvaný, ale asi jsem ho dostala úsměvem," zazubila se.
"Takže ti netekla krev?"
"Ne, na to si dávám pozor. Jednou jsem se ve škole řízla do prstu o papír. Nechápu, jak se mi to povedlo, ale i z tak malé ranky se začalo řinout neskutečné množství krve. Kousek ode mne seděl kluk z univerzity. Najednou byl mimo sebe a hypnotizoval mě pohledem. Vypadal, že by mě nejraději snědl," smála se. "Pak byl týden na ošetřovně," dodala ještě a skousla si spodní ret.
"Z toho, že ucítil tvou krev?!" vytřeštila Rose oči.
"Ne, z toho, že se ještě ten samý večer pokoušel vyšplhat po břečťanu ke mně do pokoje," tvářila se jako nevinnost sama.
"Kriste, chudák!"
"Jo, musela jsem za ním jít na ošetřovnu. Když jsem mohla za to, že se tam dostal. To víš, svědomí."
"A co on?"
"Díkybohu už to nemělo takový efekt jako předtím. I když jsem na druhou stranu celkem litovala, kdyby mě pozval na rande, asi bych šla. Nijak jsem ale nepoužila to mé vílí já, abych ho o tom přesvědčila."
"Proč ne?"
"To by byl podvod," mrkla.
"Já bych si občas takhle zapodváděla," utrousila Rose a dělala, jako by to vůbec neřekla. Jako na povel se obě rozesmály.
"Co je tu tak k smíchu, ségra?" ozval se Hugo za Edith, až nadskočila.
"Ale nic. Kdyby Edith nechodila s Jamesem, asi bych ji ukecala, aby to nic na tebe zkusila," strčila Rose do bratrova ramene, ten si je promnul a stále nechápavě hleděl na dvojici dívek. "To neřeš," dodala Rose s mávnutím ruky.
Když Edith zahlédla Lily, jak se kolem ní prodírá k baru, neodolala a zastavila ji. Přece jen chtěla urovnat tu záležitost s Ramseym. Opustila Rose s Hugem a procpala se až téměř k Ramseymu. Poklepala mu na rameno a s omluvným výrazem a našpulenými rty začala: "Promiň, byla jsem hnusná. Vím, že mi chceš jen pomoct. Vždycky jsi mi jen pomáhal. Nechtěla jsem tě naštvat a teď mě to mrzí. Nikdy jsme se nehádali, nezačínejme s tím," zvládla na jeden nádech.
"Odpuštěno," usmál se Ramsey.
"To je všechno? Nemusím se ani plazit a prosit tě na kolenou?"
"Ne, to vážně nemusíš," chechtal se.
"Nemyslela jsem, že to bude tak jednoduché," blýskla zuby Ed.
"Já to rozhádaný taky dlouho nevydržím," přiznal.
"Takže už pořád dobrý?" ujišťovala se ještě.
"Už pořád dobrý."
"Uf, ulevilo se mi."
Zbytek večera utekl jako voda. Edith se ani nenadála a polovina příbuzenstva byla pryč. Jako první odcházel Ted s Victorií a malou Marianne. Edith by přísahala, že když odcházeli, mělo to dítě jinou barvu vlasů, než když přišli.
"Prosím, přijď nás navštívit. Pokusím se najít nějaké staré fotky. A taky… bych tě chtěla vidět," pošeptala Fleur, když objímala Edith na rozloučenou. Edith přikývla a přijala pozvání s tím, že se ještě dohodnou.
Když se zavřely dveře za posledním z návštěvníků, Ginny si oddechla a rovnou si šla lehnout. Její manžel ji následoval. Edithin otec byl tak unavený, že se jen se slabým 'Dobrou' vyšoural do schodů a do svého pokoje. Lily šla vyprovodit Ramseyho, málokdo očekával, že se vrátí před svítáním. Albus odpadl jako špalek na pohovce v obýváku. Edith s Jamesem ho šli vzbudit. Nepřítomně na ně zamrkal, ale pak se zvedl a jako náměsíčný vyšel schody do patra. Pár ho pro jistotu sledoval. Oba pak zalezli do Jamesova pokoje.
"Tak jak se ti líbil večer?" vyzvídal James, když si rozepínal košili.
"Jsem z toho strašně unavená," potlačila Ed zívnutí.
"Unavená? Z mé rodiny? Neblázni," z hrudi mu vyšel hluboký srdečný smích.
"Asi hned teď usnu," pokračovala Edith.
"Tak si nejdřív alespoň sedni na postel," nabádal ji James.
"Dobrý nápad," poznamenala a opravdu se přesunula na pelest postele. Shodila boty, pod hlavou si namuchlala polštář a sledovala Jamese, jak se připravuje do postele. "Až budeš mít sprchu za sebou, řekni mi," zažvatlala poslední slova, než usnula. James se jen usmál, políbil ji do vlasů a přikryl. Sám si k ní pak lehnul, obtočil kolem ní ruce v pevném objetí a nadechoval se její jemné květinové vůně.
***
"Uteklo to moc rychle. Všechno mám takové rozmazané, celý ten týden je jako jedna tmavá šmouha," stěžovala si Edith na letišti, když se loučila s otcem, "nechceš tu ještě nějakou dobu zůstat?" žadonila.
"Holčičko, ty víš, že bych chtěl! Ale Silvestra bych měl strávit s tvými sestrami," poplácával ji konejšivě po rameni.
"Já vím, ale stejně mi budeš chybět," objala ho, "pozdravuj je," vzlykala mu na rameni a hluboce se u toho otřásala.
"To víš, že je budu pozdravovat!"
"A musíš jim dát moje dárky."
"Dám," pokračoval v utěšování.
"A vyřiď jim, že mi taky chybí, a že se na ně těším," pokračovala Edith.
"Všechno vyřídím, neboj se. Teď už mě ale budeš muset pustit nebo mi uletí letadlo," zasmál se.
"Tak to tě asi nepustím," zasmála se Edith, ale přes slzy stále téměř neviděla.
"Jsi jako malá," zvedal koutky Matěj, "to ses nás taky držela jako klíšťák."
"Já za to nemůžu, že se mi stýská," otírala si slzy.
"Já vím, že ne. Nám se stýská taky. Však se určitě brzy uvidíme."
"To doufám!"
"Ještě jednou vyřiď pozdravy u Potterů a Weasleyů, ano?"
"Rozkaz, generále," zubila se Ed. Otec jí to připomínal celou dobu, co čekali na letišti.
"Cestující do Prahy se připraví k bráně 2, kde budou odbaveni," ozvala se výzva s amplionů. Edith se s otcem ještě naposledy objala a nechala ho jít k bráně, odkud jí ještě naposledy zamával: "Mějte se krásně, děti!"
"Ty taky, tati," zavolala za ním Edith, "zavolej, až dorazíš."
Matěj ještě stihl pokývat a usmát se, než zmizel v davu ostatních cestujících.
James, který doposud jen přihlížel loučení Edith s otcem, se přesunul k rudovlásce a objal ji kolem ramen.
"Nestýskalo by se mi tolik, kdyby táta nepřijel. Takhle je to mnohem horší," podotkla Edith, když se otočili k odchodu z letiště.
"My tě rozveselíme. Za chvíli ani nebudeš vědět, že něco jako stýskání si existuje," sliboval James.
"Jo, na té vaší silvestrovské párty, že?" usmála se Edith.
"Ovšemže! Bude to silvestrovská a narozeninová párty v jednom," zazubil se James.
"Počkat, počkat! Doufám, že jsi ostatním neřekl, že mám narozeniny!"
"Proč bych neměl?"
"Nechci, aby za mě utráceli další peníze! Stačí, kolik jsem dostala dárků na Vánoce," rozčilovala se.
"Tobě se snad ten náramek nelíbí?" zvedl James obočí a provokativně se u toho usmíval.
"Ty!" nasupeně zvedla prst. "To víš, že se mi líbí. Jen mi přijde, že jste to s tím obdarováváním trochu přehnali," přiznala poraženě Edith.
"Podle mě se ti bude všechno náramně hodit. Svetr od babi ti krásně ladí k očím," zamyslel se. "Já stejně ale nejvíc oceňuju to kombiné a noční košilku od Rose s Lily," dodal pak.
"To je mi jasné," zasmála se Edith.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete Bludičku?

... tak klikněte;-) 100% (35)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama