36. kapitola

26. dubna 2008 v 1:38 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Když jsem to té panthy slíbila, tak to musím dodržet;-)
Kapitolku jsem dopsala a je tady... bavte se:-)

Edith poskakovala na schodech a prozpěvovala si české koledy, když ale zahlédla lačně zírajícího Jamese, raději zmlkla.
"Dobré ráno," protočila se dokola, "krásné Vánoce."
"Tobě také," políbil ji na uvítanou.
"Tak dnes bude ta sláva. Co se musí připravit?"
"S tím si nedělej starosti a běž se pobavit s otcem. S Albem to zařídíme," mávl James rukou.
"Když myslíš. Já jsem ale toho názoru, že se ve třech to budeme mít rychleji," zvedla Edith obočí.
"Zvládáme to s bráchou kolik let. Neboj, zvládneme to i letos," objal Edith kolem ramen a společně vkráčeli do jídelny, kde už většina rodiny seděla nad snídaní.
"Dobré ráno," zářivě se usmála rudovláska. Dostalo se jí mnohohlasné odpovědi. "Tati, hledala jsem tě v pokoji."
"Znáš mě, nevydržím dlouho spát. Vyšel jsem na chodbu a Ginny mě hned popadla, že se musím jít nasnídat," zasmál se.
"Jo, to spaní po tobě asi nemám," zazubila se Edith a poškrábala se na týle.
"To nemáš," uznal, se stále zdviženými koutky, Matěj.
"V kolik přijdou hosté?" otočila se Edith k Ginny.
"Kolem čtvrté hodiny, ještě máme plno času."
"S čím mohu pomoct?"
"Nedělej si s tím hlavu. Zvládnu to s Lily a Penny sama."
"To snad ne?" zhrozila se Edith. "Nemůžu tu jen tak sedět a koukat se na vás, jak vaříte a připravujete vše na večer."
"Dobrá, dobrá. Něco ti najdeme," zasmála se paní Potterová.
***
Domem se linula líbezná vůně pečeně a tradičního anglického pudingu. Ze stěn se ozývala pomalá a táhlá melodie koledy Tichá noc, se kterou si prozpěvoval i zbytek obyvatel rozlehlého domu. Lily zdobila a Edith prostírala obrovský stůl, u kterého se raději neodvažovala počítat místa. Ze vstupní haly zaslechla hlasy a neodolala, aby se nepodívala, kdo přišel.
"Harry, drahoušku! Vypadáš skvěle, ale uprav si tu vázanku," švitořila stařenka k pánovi domu. Ten se na ni přívětivě usmívala a podle jejích pokynů si upravoval kravatu. Bezpečně poznala, že se jedná o pana a paní Weasleyovy, rodiče Ginny. Přišlo jí malinko komické, jak paní Weasleyová upravuje padesátiletého muže, ale raději se nad tím nepozastavovala. Artur Weasley si něco potichu vyprávěl s dcerou a Albusem. Jako na povel se skupinka odebrala směrem ke zvětšenému obývacímu pokoji, kde narazili na Edith s Lily.
"Vy budete asi ta Jamesova slečna, viďte?" napřahoval ruku pan Weasley, "já jsem Arthur Weasley, říkejte mi Arthure," zamrkal.
"Moc mě těší, Edith Valiková," přijala pravici.
"Drahoušku, já jsem Molly Weasleyová," ozvala se energická babička. "Pro Vás Molly. Už dlouho se těším, až Vás potkám!"
"Také Vás ráda poznávám," znejistěla trochu Edith.
"Kdepak máte tatínka? Chtěl bych si s ním popovídat. Slyšel jsem o nějakých těch nových telefonech, co vymysleli mudlové," začal bez okolků Arthur.
"Pojďte, zavedu Vás za ním. Měl by být ještě v kuchyni," nabídla se Edith, že dvojici představí.
Pana Valika našli v kuchyni zahleděného do svátečního vydání Denního Věštce, jak se zaujetím sleduje pohyblivé titulky a blikající reklamy.
"Tati?" ozvala se Edith ode dveří.
"Ano, Ed?" zeptal se otec, aniž by vzhlédl od novin.
"Přivedla jsem ti společnost." To už svůj zrak od novin odlepil a vstal, aby se seznámil s nově příchozím.
"Matěj Valik, těší mě," potřásl si rukou s panem Weasleym.
"Arthur, Arthur Weasley."
Jamesův dědeček odložil hůl, o kterou se doposud opíral a přisedl si k Matějovi sedícímu u barového stolu. Jen, co dosedl, začal chrlit své poznatky o mudlech a rozebírat je s Editiným otcem. Ed se jen zasmála a neslyšně se odebrala zpět do obývacího pokoje. Zrovna, když procházela vstupní halou, zaslechla, jak někdo klepe. Zvonivým hlasem zavolala, že jde otevřít a vydala se ke dveřím. Jen, co je otevřela, vyvalil se na ni tmavý dým. Aby toho nebylo málo, ode dveří přilétaly duhové konfety, lepily se na oblečení a zamotávaly do vlasů, až sama vypadala jako velice extravagantní vánoční ozdoba. Když se kouř rozplynul, zvenčí se na ni usmíval prošedivělý zrzavý muž. Edith odháněla zbytky dýmu, pokašlávala u toho, a pak ji zničehonic na mysli vyvstala věštba. Zrzek, zrzkova rodina. Vykulila oči, ale než stihla cokoliv říct, předběhla ji Ginny.
"Georgi! Kdy konečně vyrosteš? Už máš na to docela čas!" začala ho strkat dovnitř a vyhlížet další příslušníky jeho rodiny.
"Frede, pojď!" zavolala ven, když zahlédla nestaršího syna.
Fred přiběhl ke dveřím, sesypal ze sebe sníh a veplul do místnosti, za ním se objevila jeho matka. Tmavovlasá žena, přibližně stejného věku jako byl sám George.
"Ahoj Angelino, ráda tě vidím," objala ženu Ginny. "Kde máte dvojčata?"
"Ani se neptej, zřejmě ti podpalují dům," s úsměvem zakroutila hlavou Angelina. "Už jsou taky dost staří na to, aby přestali dělat vylomeniny, ale co bych chtěla od dvojčat Weasleyových, že?" obrátila se zpátky ke dveřím a volala ven: "Richarde, Dane! Kde jste?"
Ke dveřím doběhla naprosto identická dvojčata a jednohlasně odpověděla: "Trochu jsme se brouzdali sněhem," přičemž jim z hábitů odpadávaly kusy sněhu.
"Já to s vámi vzdávám. Vždyť je vám dvaadvacet! Chováte se jako puberťáci. Občas mám pocit, že jste horší než váš otec," protočila oči v sloup jejich matka, s poťouchlým úsměvem se odebrala do obývacího pokoje a nechala situaci vyřešit svého manžela.
"Koulovat jsme se ale měli až po večeři," pronesl rádoby nazlobeně George. To už se ale otáčel a s úsměvem napřahoval ruku ke stále konsternované Edith.
"George Weasley. Promiňte ty konfety, mělo to být na Ginny," zazubil se.
"V pořádku," pokývala Edith. Mávla rukou a konfety odstranila. Na George to zjevně udělalo ohromný dojem. Spolu s jeho syny se odebrali do obývacího pokoje, který se pomalu začínal plnit.
Do hodiny dorazil i Ron a Hermiona spolu s Hugem a Rose, se kterými se Edith okamžitě dala do řeči. Percy a Penelope s dětmi Edwardem a Pam na sebe také nenechali dlouho čekat. Ramsey dorazil v tu samou chvíli jako oni a hned se přidal ke klábosícímu spolku, jak nazval kroužek kolem Edith. Čekalo se již jen na Charlieho, jediného starého mládence, a Billa s Fleur.
"A Edith, můžu se zeptat, jaká je ta vaše škola?" zajímal se Fred.
"Je to zámek na kopci. Je to tam opravdu kouzelné. Nedá se to popsat, musel by ses tam jet podívat sám," začala Edith.
"Rozhodně je to něco úplně jiného než Bradavice," vložil se do hovoru Ramsey, který už, přesně tak, jak mu předpověděla Lily, musel kvůli práci do Bradavic zavítat.
"Třeba si jednou udělám výlet," zazubil se Fred.
Hugo, stojící naproti Edith, kývl na druhou stranu pokoje: "Děda drží tvého tátu stále ve svých spárech, co?"
Edith se usmála a pokývala hlavou: "Jsem si jistá, že si mají oba dva, co nabídnout."
"Slyšela jsem, že jsi polovíla," nakousla Pam.
"Ano, jsem," přitakala jí Edith.
"Takže tvoje matka si vzala mudlu?" vyzvídala Pamela dál.
"Ne, já rodiče neznám. Moje rodina mě adoptovala."
"Aha, promiň."
"Nic se neděje, není to tajemství," uklidňovala ji Ed.
"Máš tedy alespoň nějaké nevlastní sestry?" chtěl vědět Dan.
"Dvě starší. Ale zklamu tě, obě už jsou vdané," utahovala si z něj Edith.
"Stále tu máme tebe," zazubil se na oplátku.
"Hele, hele. To je moje území," vzal Edith kolem ramen stále se smějící James.
Rozhovor přerušil lomoz z haly. Do prostorného pokoje doléhala směsice hlasů. Skupinka šla ke dveřím, od kterých všichni jasně viděli Victorii, jak se snaží dohonit plavovlasou holčičku, letící na miniaturním koštěti a při tom občas křikne na svého muže, že měl to koště nechat až na ráno. Mezitím ke skupince došel starší muž s několika hlubokými jizvami přes obličej.
"Takhle to vypadá už hodinu. Asi Teda rozčtvrtím," smál se, "máme tu někde ohnivou whisky?"
"Jistě, tady," sáhla Edith k baru, ke kterému stála nejblíže, a podala Billovi sklenku s nápojem.
"Díky. Vy budete Edith, že?" zbystřil Bill.
"Ano, to jsem já. Těší mě," usmála se.
"Viki s Tedem o Vás mluvili," pokýval.
"Drahoušku, pojď prosím pomoci těm dvěma chytit Marianne," zjevila se za mužem krásná vysoká blonďatá žena.
"Jistě Fleur, hned jdu," dopil whisky a přidal se k honu na dítě.
Fleur se konečně otočila ke skupince, ale jakmile zahlédla Ediht, jako by zkameněla. Vykulila oči a přiškrceným hlasem pípla: "Amabel?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Livian Livian | Web | 26. dubna 2008 v 8:25 | Reagovat

Páni.....minutku prosím, já musím najít všechna slovíčka. Jednak mám radůstku že můžu komentovat první a jednak, je to naprosto skvělá kapitolka, zase jsem ztratila pojem o čásku, vystydl mi čajík i snídaně, ale vůbec mi to nevadí, protože mě tahle část neuvěřitelně bavila....

2 panthy panthy | Web | 26. dubna 2008 v 11:10 | Reagovat

teda...je to prostě...ty mě stále a stále překvapuješ :D nebo jsem snad předtím neviděla všechny kvality? :-o Mno jáfakt nevim, ale tohle byla další skvělá kapča...jak jen to jen děláš :D *nechápavě kroutí hlavou*

Naprosto souhlasím s Livian a děkuju, žes mi to slíbila, jelikož to znamená, žes to sem musela dát =P

Už netrpělivě očekávám pokračování O=D

3 panthy panthy | Web | 26. dubna 2008 v 11:10 | Reagovat

teda...je to prostě...ty mě stále a stále překvapuješ :D nebo jsem snad předtím neviděla všechny kvality? :-o Mno jáfakt nevim, ale tohle byla další skvělá kapča...jak jen to jen děláš :D *nechápavě kroutí hlavou*

Naprosto souhlasím s Livian a děkuju, žes mi to slíbila, jelikož to znamená, žes to sem musela dát =P

Už netrpělivě očekávám pokračování O=D

4 Vivík Vivík | Web | 26. dubna 2008 v 13:57 | Reagovat

jůůů a já budu dál čekat na pokláčko ;D

A necéš špšáteli?

5 Venda Venda | Web | 26. dubna 2008 v 18:05 | Reagovat

ty jo tak jako.. už v polovině sem přesně věděla co ti napíšu do komentu.. těšila sem se že to snad nezapomenu a ten konec to všechno zhatil.. to bylo tak tak tak... prostě úplně úžasný..

Ale od začátku.. musela sem si tu kapču přečíst ještě jednou a to s tím hugem dvakrát.. (že tam bude trochu víc, že jo? ) Nemohla sem se přestat smát, když na Ed vybafly ty ozdoby a když se pořádal hon na MArianne. jak tam byl ten pan Weasley a Molly.. vůbec sem netušila že pan Valik se menuje Matěj. /žasný jméno.. no a ten konec.. to bylo tak super.. tak bezvadný.. třeba ta přísští kapča bude hned zejtra a bude to hodně akční..

Amabel.. Hugo.. Peter... Hm..

rozkošný.. =)

6 Básnířka S. Básnířka S. | 26. dubna 2008 v 22:15 | Reagovat

Livian: Jsem ráda, že se ti to líbilo;-) Abych pravdu řekla, tak jsem se celkem bavila, už když jsem to psala:-)

panthy: ženská, to bych se musela upsat k smrti;-) Musím se ale přiznat, že mám právě psavou, tak možná stvořím ještě něco:-) Jak to dělám? Nevím, sednu a buším...:D I když se musím přiznat, že ve volných chvílích v šalině apod. přemýšlím nad dějem... ale čím dál méně, protože už je to víceméně domyšlené:-)

Vivík: Když přestaneš šišlat;-)) Ne, dělám si srandu:-) Něco si přečtu a dám vědět, ano?;-)

Venda: Měla sis to napsat průběžně:D Ale to je jedno, takhle je tvůj komentář úžasný... třeba jsi mě za něco chtěla plísnit;-))

Jsem ráda, že se ti to líbilo;-) S další kapitolkou si nejsem jistá, ale o něco se pokusím... jak už jsem psala, mám "psavou":-)

7 Naiad Naiad | Web | 27. dubna 2008 v 19:48 | Reagovat

Jsem v šoku a tak trochu zmatená! No zmatená z té spousty lidí! Ani já sama bych je nedokázala spočítat! To jsem si říkala, že máme velkou rodinu (velmi jsem se samozřejmě zmýlila... :-D) Už si ani nepamatuju, kdo je čí dítě :-D Docela obdivuju, že ty ano :-)

Jinak kapitola byla moc hezká :-) a tak trochu lituju pana Valika :-D kdo by si chtěl dlouhé hodiny povídat o mudlovských vynálezech s panem Weasleym, který o tom chce tolik vědět? (no i když je pravda, že já bych o kouzelnickém světě možná chtěla vědět mnohem víc :-D)

A to že jsem v šoku způsobila poslední věta :-) Což jsi pravděpodobně udělala záměrně, že? :-) Ale když si to tak rovnám v hlavě, tak si říkám, že to je vlastně tak trochu pravděpodobné :-) A zrzkova rodina... říkala jsem si, že to někdo z nich bude, ale kdo? Vždyť 99% lidí, kteří jsou momentálně v domě Potterových, jsou zrzci! Ale ráda se nechám překvapit :-)

Moc hezká kapitola a jsem moc ráda, že máš psavou :-) to totiž znamená, že by kapitola mohla být co nevidět :-)

8 Básnířka S. Básnířka S. | 28. dubna 2008 v 23:45 | Reagovat

Ti lidičkové mi malinko dali zabrat taky... Ale řekni - kdo by to nečekal, při tolika sourozencích Weasleyových? Ještě, že je ten Harry jedináček;-) Zapotila jsem se u vymýšlení jmen, opravdu ano... Když přišel na scénu Percy, myslela jsem, že už ta jména nedám dohromady:D

Děkuji za chválu;-) Pan Valik se na druhou stranu určitě zajímá o kouzelnický svět, takže si s panem Weasleym padli do noty:D

Ano, poslední věta byla tak trochu (no dobře, je to jasný) záměr;-) Chtěla jsem vás napnout a donutit trochu k vytváření konspiračních teorií... ale zatím jsem v diskuzi žádnou neobjevila... třeba se objeví nějaký zbloudilý čtenář a něco poznamená:D

Právě, je to tam samý zrzek, chtěla jsem trochu mást;-) Tak uvidíte:-))  Překvapím už v další kapitole... tedy hádám, protože se to stejně nedá moc dlouho oddalovat:D

O další dílek se snažím, už je kus na světě, ale dnes už asi nic nesesmolím, jsem utahaná k smrti, musela jsem hrát hru do školy a ta mě dokonale vycucala:-!

9 Atea Atea | Web | 30. dubna 2008 v 19:39 | Reagovat

Je to úchvatné, ostatně jako vždy :o) S těmi jmény ses doopravdy bravůrně poprala :o)

10 Básnířka S. Básnířka S. | 1. května 2008 v 23:07 | Reagovat

Atea: Díky moc, vážím si toho;-)

11 Livian Livian | Web | 4. května 2008 v 13:55 | Reagovat

Skvělá kapitolka...skvělá a i když to čtu docela slušně nesoustavně, vždycky se mi podaří naprosto krásně vplout do děje, opravdu se klaním.....

12 Básnířka S. Básnířka S. | 5. května 2008 v 22:32 | Reagovat

Livian: děkuju moc! jsem ráda, že se ti to líbí, ale stejně si stále myslím, že by sis to měla přečíst od začátku:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama