35. kapitola 1/2

24. dubna 2008 v 12:23 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Zase se mi to nelíbí... ale mám malou útěchu - na mě je to opravdu dlouhá kapitola;-)
Tak si to užijte a napište kritiku, zatím pa:-))
Jo, abych nezapomněla... Ode dnešních 4:08 jsem hrdá dvojnásobná teta! Můj první synovec se jmenuje Kubík, váží 3,59 kg a měří 51 cm.:-)

Ještě ten samý večer seděla na své posteli a snažila se zapálit papírek, který nechala jen tak poletovat po pokoji. Při pekelném soustředění se jí povedlo, aby list doutnal. Ve chvíli, kdy odevzdaně mávla rukou, papír vzplál a spadl na zem, kde se proměnil v černý popel. Edith v duchu zajásala a znovu se začala pokoušet dosáhnout stejného efektu s dalším papírem. Když už bylo na zemi několik dalších hromádek popela, uspokojeně si poposedla a opřela se o čelo postele. Stále musela přemýšlet nad věštbou, kterou v poslední době tak zanedbávala. Z hlubokého zamyšlení ji probralo až klepání na dveře. Pohotovým mávnutím rukou odstranila popel z podlahy a zavolala: "Dále."
Do dveří nakoukla Lily. Když spatřila Edith, sedící na posteli, s hlasitým 'Ahoj' k ní přiskočila.
"Ahoj Lily, co potřebuješ," usmála se Edith.
"No, víš… Chtěla jsem se zeptat na Ramseyho. Ty ho znáš nejlíp, tak mě napadlo-"
"Je mi to jasné," zamrkala, "co bys chtěla vědět?"
"Tak jaký je, co má rád… Znáš to."
"Je to můj nejlepší přítel, těžko ho nějak pohaním," zazubila se Ed.
"Hlavně mi nemaž med kolem pusy."
"Neboj, to nebudu. Ani nevím, co bych o něm řekla. Je to skvělý přítel, vždycky mě vyslechne a poradí mi. Když něco potřebuji, je u mě," pustila se do vyprávění. "Je to téměř dokonalý muž," dodala ještě s úsměvem, "a Lily?"
"Ano?"
"Líbí se ti?" vyzvídala Edith se zdviženým obočím. Lily zrůžověla a sklopila oči.
"Vlastně jo," vysoukala ze sebe nakonec. "Jenže mám takový pocit… víš… nemá tě tak trochu rád?" zeptala se zdráhavě a muchlala u toho přehoz Edithiny postele.
"Tak trochu asi jo, jsme nejlepší přátelé," zasmála se Edith od srdce, "téměř vždycky jsme byli. Věř mi, že nic víc v tom není," mrkla Ed. "Jsme výjimka potvrzující pravidlo. Znáš ty řeči o tom, že muž se ženou nemůžou být přátelé," zamyslela se.
Lily jakoby ožila: "Ani nevíš, jak se mi ulevilo!"
"Jak jsi na to, prosím tě, přišla?" vyzvídala Edith.
"Já ani nevím. Asi nějaká utkvělá představa, když se znáte tak dlouho a stále si něco šeptáte," Lily si při vyslovené té věty skousla spodní ret a omluvně se zahleděla na Edith, která se stále usmívala.
"Říkáme si všechno, to je celá záhada. Jednoduše jsme přátelé."
"Edith, ty jsi říkala, že jste téměř vždycky byli nejlepší přátelé-"
"Ano, to jsem říkala," snažila se Edith postrčit Lily k přímé otázce.
"Jak jako 'téměř'?" zvedla Lily koutky a spodní ret si stále okousávala.
"Já jsem se hodně přátelila s jedním naším profesorem. On byl první z kouzelnického světa, koho jsem znala," mlžila Edith.
"A proč ses pak začala víc přátelit s Ramseym?"
"Zvědavče," obořila se Edith na Lily, ale bylo jasně zřetelné, že to nemyslí vážně. "On odjel zpátky do své vlasti," tak trochu zalhala.
"On nebyl od Vás? Jak je to možné?"
"Studoval tam univerzitu a nějakou dobu poté zůstal."
"Také jsem nějakou dobu uvažovala o tom, že půjdu dál studovat. Nakonec jsem šla jen na roční lékouzelnické školení."
"Důležité je, že tě to povolání baví," podotkla Edith.
"A dopisujete si spolu? Jste nějak ve styku? Když to byl přítel. Víš, jak to myslím."
"Občas ho potkám," zamračila se Edith.
"On je odsud?" vykulila Lily oči.
"Ano, je ze Severního Irska."
"Jak se jmenuje? Třeba ho znám"
"Řekla bych, že ho znáš moc dobře," svraštila Ed obočí ještě víc.
"A kdo to tedy je?"
"Cadogan Fieht," zamumlala Edith a Lily div nevypadly oči z důlků. Zalapala po dechu a začala vykoktávat: "To jako Cad? Náš Cad?!"
"Jo," odvětila Edith suše. "Ty se s ním ještě stýkáš? Slyšela jsem, že co se vrátil, tak sem moc nezajde."
"Ne, jen jsem se s ním párkrát potkala. I když mě udivilo, že se vrátil k otci, docela mě mrzí, že už se nestýkáme. Byl to takový starší brácha. Teda ne, že bych je neměla," zasmála se Lily, "ale on se tak choval už od té doby, co jsem byla škvrně. To James s Albem měli na práci jen nejrůznější vylomeniny. Začali se o mě starat až v době, kdy se o mou maličkost," zakořenila se, "začali zajímat kluci. Asi proto jsem doteď skoro s nikým nechodila," ušklíbla se.
"Páni, to jsem ani netušila, že ti dva jsou takoví ochránci," zazubila se Edith.
"Ani nevíš jací!"
Po chvilce mlčení se Lily zvedla s tím, že musí vstřebat novinky, co se od Ed dozvěděla, a odkráčela ke dveřím, kde ještě doplnila: "A jsem ráda, že jsme si takhle popovídaly. Musíme to někdy zopakovat," zatřepala řasami a zmizela na chodbu.
***
Poslední zlatohnědé lístky opadaly ze stromů a nad Godrikovým Dolem se snášely první sněhové vločky. Listopad se rychle přehoupl v prosinec a kamkoli se Edith podívala, dýchala na ni vánoční atmosféra.
Už přes měsíc pracovala na oddělení bystrozorů a celkem obstojně se zapracovávala. Už ani nemyslela na důvod, kvůli kterému se o místo ucházela. Přišla na to, že práce ji celkem baví. S Peterem se moc nepotkávala, a když se náhodou střetli, buď ho ignorovala, nebo se k němu chovala více než profesionálně jako k nadřízenému. Už měla dost jeho věčného vysvětlování-nevysvětlování, chtěla se plně soustředit na věštbu.
Už celkem obstojně zvládla zapálit cíleně oheň v krbu nebo otevřít okno větrem. S vodou a zemí si stále nevěděla rady, ale byla přesvědčená, že to také přijde.
Dívala se na snášející se vločky a myslela na domov. Ráda by věděla, jestli doma také sněží. Ze zamyšlení ji vyrušil Jamesův hlas: "Nad čím přemýšlíš?"
"Myslím na tátu a na sestry. Jak se asi mají," zasnila se Edith.
"Stýská se ti?"
"Jen někdy. Sice jsme si volali včera, ale ta vánoční nálada mi moc nepřidává," přitulila se k Jamesovi, který ji něžně objal a políbil do vlasů.
"Napadlo mě… teda tátu napadlo, že by tvůj otec mohl přijet na Vánoce sem. Tedy pokud nechceš jet domů."
"Vážně?" rozzářila se.
"Naprosto smrtelně," řekl s vážnou tváří James.
"Ano! Taťka se vždycky chtěl podívat do Anglie! Lepší příležitost by se těžko hledala! Děkuju moc," objala pevně Jamese, "musím poděkovat i Harrymu!"
Když odběhla, James se stále zasněně díval na místo, kde zmizela.
***
"Pozor Edith, padá hvězda," zavýskla Lily, stojící na stoličce u vrcholku vánočního stromku, který právě zdobila.
"Mám ji," odpověděla Ed pohotově, když se ozdoba zastavila těsně nad její dlaní.
"Stále nechápu, proč chceš stromeček zdobit po mudlovsku! Vždyť máme hůlky," kroutila Lily hlavou.
"Všechny Vánoce jsem dosud trávila doma, kde jsme zdobili stromeček s taťkou. Nikdy jsem k tomu své schopnosti nepoužívala. Je to větší legrace," zazubila se Edith.
"Jo, už jsem málem rozbila tři ozdoby a spadla z téhle stoličky," ukázala Lil pod sebe.
"Takže je to sranda," odvětila Edith pobaveně.
"Musím uznat, že jo," neochotně přiznala druhá dívka.
"Tak vidíš."
Po několika dalších chvilkách už byl stromeček řádně nazdoben a dívky se na něj dívaly z odstupu několika kroků. Zpoza dveří se ozvalo dvojhlasně: "Už můžeme?"
"Pojďte," zařvala Lily k bratrům. Dvě černé hlavy se objevily ve dveřích a užasle hleděly na stromeček hrající nejrůznějšími veselými barvami, sahající až ke stropu. Na vrcholku se tyčila obrovská třpytivá stříbrná hvězda.
"Moc se vám to povedlo," políbil James Edith na tvář a objal ji kolem pasu.
"Fakt pěkný, ségra," začal Albus, "a fakt jste nepoužívaly kouzla?"
"Edith chytila jen pár ozdob, co jsem upustila. To je všechno," připustila Lily.
"Brácha, dlužíš mi 10 galeonů," zachechtal se Albus.
"Cože?" otočila se Edith na Jamese a probodla ho pronikavým pohledem.
"No… já jsem vám věřil, že nepoužijete žádné kouzlo. Albus tvrdil, že jo," pokrčil rameny. Pozornost dívek se přesunula k druhému z bratrů, který napodobil Jamesovo gesto.
"No, chytala jsi ozdoby mé nešikovné sestry," zubil se.
"Vy bídáci!" vykřikla Edith se smíchem a ohnala se po obou bratrech, kteří se dali na útěk ke vchodovým dveřím, za kterými po chvilce zmizeli. Lily s Edith si vyměnily vše říkající pohledy a vydaly se za nimi.
Jen co se dostaly ke dveřím, čekalo je překvapení v podobě dvou letících koulí. Dívky neváhaly a útok dvojici bratrů pohotově vrátily. Po chvilce už byli promočení až na kost, ale bitva nevypadala, že skončí. Teprve, když se za bratry nečekaně zvedla masa sněhu a oba je zavalila, uznali, že dívky bitvu vyhrály.
Nikdo si toho nevšiml, ale Edith se mírně zaradovala, konečně se jí povedlo alespoň nepatrně ovládnout vodu. Uvnitř se všichni osušili, sedli si do obývacího pokoje a za poslechu koled se dívali na krásně nazdobený vánoční stromek.
"Čtyřiadvacátého tu bude mela," prohodil Albus, "bude nás tu ještě víc než obvykle."
"Kdo všechno sem chodí? Stále si nejsem jistá, že bychom tu měli s tátou být. Je to rodinná oslava."
"Ale ty už do rodiny patříš," zašeptal jí James do ucha a políbil ji do vlasů. Edith se musela usmát.
"Celé příbuzenstvo se sejde. A že je nás požehnaně!" začala Lily, "vlastně všichni strýcové s rodinami, ty s tatínkem a Ramsey," začervenala se. S Ramseym už přes měsíc chodila a usoudila, že svátky by měl trávit v Godrikově Dole, protože v Anglii už nikoho nemá. "Budeme muset kouzly zvětšit místnost," doplnila.
"Kolik máte vlastně bratranců a sestřenic?" ptala se Edith.
"Raději nechtěj, abychom to počítali!" zhrozil se Albus.
"Dobrá, přesvědčím se o Vánoce," zasmála se Ed.
"V kolik má přijet tvůj otec?" zeptal se James.
"Dnes kolem osmé večer."
"Kde bude? Na King's Cross?"
"Ne, přiletí letadlem. Pro mudlu je to mnohem lepší způsob cestování."
"Páni, můžu jít s tebou?" začal Albus, "letadla mě vždycky fascinovala! Asi to mám po dědovi, ten je do mudlovských přístrojů také celý hotový. Jen počkej, tvůj tatínek se z jeho spárů nedostane," zazubil se Albus.
"Jasně, že můžeš," usmála se na něj Ed. "Půjdeš s námi?" obrátila se na Jamese.
"Už ani nemusím, doprovod máš," usmál se. "počkám na vás tady."
"Dobrá."
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Atea Atea | Web | 25. dubna 2008 v 20:03 | Reagovat

Krásná kapitola, zase... Já prostě nemám slov. :o) Dokážeš skvěle vtáhnout do děje. :o)

Jinak, blahopřeju k synovci! :o) To musí být skvělý pocit. :o) Pozdravuj ho :P

2 Básnířka S. Básnířka S. | 25. dubna 2008 v 20:38 | Reagovat

Prosím tě! Ty mě jednou uchválíš k smrti:-)) Děkuju ti moc, opravdu to pro mě hodně znamená;-)

K synovečkovi - už mám jednu neteřinku, té budou v srpnu tři roky. Je to super, už se moc těším, až ho zítra uvidím;-)

3 Livian Livian | Web | 25. dubna 2008 v 21:47 | Reagovat

Páni, já se musím přidat je to hrozně pěkně napsané, jééé jen umět takhle krásně psát tak budu v sedmém nebi možná ještě výš. Ne opravdu je to krásné, dalo se do toho lehce začíst a vplout do děje, což jde u málo lidí co píší. Obdivuju tvůj blogísek musíš toho napsat hrozně moc, protože tu je jedna kapitolka zpracovaná lépe než ta druhá :) Opravdu...klaním se :) ( a teď se jdu vrhnout na další část O:) )

4 Básnířka S. Básnířka S. | 26. dubna 2008 v 1:42 | Reagovat

Livian: Já tu stále říkám, abyste mě nepřechvalovali:-) Tak skvělé to být nemůže:-)

Doufám, že se ti povídka bude líbit i dál;-)

Samozřejmě si té chvály cením, děkuji moc!

5 Venda Venda | Web | 26. dubna 2008 v 17:45 | Reagovat

Heh.. nějak nestíhám. letim na další kapču.

6 Naiad Naiad | Web | 27. dubna 2008 v 19:18 | Reagovat

Zase se ti to nelíbí, ale mně hrozně! :-) A strašně mě potěšily Vánoce! Už úplně vidím svou mamku, kdyby tohle četla: "Jé Vánoce!" - Vánoce totiž miluje a já to tak trochu zdědila po ní :-)

Jinak jsem v šoku, jak rychle se ti povedlo napsat dvě kapitoly! Odjedu na víkend do Prahy a najednou koukám na tvůj blog a vidím tolik čtení! A jsem hrozně ráda...

No radši jdu na další půlku :-)

7 Básnířka S. Básnířka S. | 28. dubna 2008 v 23:29 | Reagovat

Naiad: Já mám svátky taky moc ráda;-) Ale musím říct, že má náklonnost k nim nebyla důvodem téhle kapitoly;-) Prostě jsem jen potřebovala tu "příležitost":-)

jj, sama jsem z toho byla v šoku... ale když ono mě to hrozně baví, jen mě mrzí, že na to nemám víc času:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama