34. kapitola

19. dubna 2008 v 0:56 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Stává se ze mě alkoholik... prý takhle žijí všichni studenti... to potěš, jestli tohle má být ta oslavná budoucnost národa!=D
Jinak ke kapitole - nelíbí se mi;o) Chtěla jsem ji celou přepsat, ale nakonec padla jen půlka=p Nevím... napište mi výhrady;o) Díky!

"Tak jaký byl víkend?" zeptal se Ramsey, když do jeho kanceláře po poledni vplula Edith.
"Romantika," zasnila se.
"A?"
"Jaké a?"
"A dál? Znám tě až moc dobře, neříkáš mi všechno," podíval se na ni káravě, až se malinko začervenala.
"Máš pravdu, neříkám."
"Tak povídej."
"No, měla bych začít asi u těch vidění."
"Jakých vidění?"
"Když jsem skládala zkoušky na bystrozora, vzal si mě do parády taky jeden empatik. Něco mi zkratovalo v hlavě a já začala omdlévat a měla u toho vidiny, v noci to nepřestávalo. Měla jsem sny. Jen nevím, co to znamenalo," pustila se do vyprávění.
"Proč jsi mi to nenapsala?"
"Nechtěla jsem ti přidělávat starosti."
"Jak moudré! Teď ale pokračuj, vynadám ti až potom."
"Zašla jsem za panem Feltem - to je ten empatik - znovu. Zdálo se mi, že mi pomohl. Vidění přestala, už neomdlévám… hurá," zvedla ruce zaťaté v pěst nad hlavu a křečovitě se usmála, "ale o víkendu se mi vrátily ty sny. Jen jsem se neprobudila propocená na kost. Výhra, co?" ušklíbla se.
"Neměla bys za ním zajít znovu? Co to je vůbec za sny?"
"Uvidím, jestli se to bude opakovat. Třeba už to není ono, jen moje bujná fantazie," snažila se přesvědčit i sama sebe, ale v hloubi duše tušila, že není jen její fantazií.
"Vždycky všechno podceňuješ!"
"Já vím, ale tohle vypadalo jako neškodný, trošku živější… uznávám… sen."
"A co je to tedy za sny?"
"Já vlastně ani nevím. Stojím v pustině, vidím skupinku lidí, kteří si mě zprvu nevšímají, ale v tom posledním snu mě nakonec zaregistrovali a klekli si přede mnou."
"Takže se ty sny zostřují?"
"Jo."
"Potlačené vzpomínky?"
"Měl by ses seznámit s panem Feltem, ten se mi to snažil nakukat taky. Já tu krajinu nepoznávám, jsem tam dospělá. Nevím o žádném období, které bych si nepamatovala. Ty bys to měl vědět, od patnácti jsi se mnou téměř nepřetržitě," usmála se na nejlepšího přítele.
"Dobrá, uznávám. Ale opravdu to nepodceňuj!"
"Že jsi to ty, nebudu," zamrkala.
"A teď mi vysvětli, co měl znamenat ten pátek!"
"Co přesně máš na mysli?" zkusila to.
"Víš dobře, co mám na mysli."
"Já nevím, prostě se tam objevil a najednou mě táhl do té místnosti. Nejdřív vypadal, že mi chce něco říct, nepustila jsem ho ke slovu. Možná bych si s ním měla promluvit."
"Promluvit? To jsem na tebe opravdu zvědavý."
"Dík za důvěru. Rozhodně mi řekl, cituji: 'Dávej si pozor, co děláš.' Tak bych se ráda zeptala, co tím myslel."
"Zní to trošku jako vyhrožování, nezdá se ti?"
"To jsem mu řekla taky," usmála se hořce, "raději bych to už nerozebírala."
"Dobrá, tak mi řekni, co pěkného jste dělali o tom víkendu. Zatím jsi řekla jen, že to byla romantika," zazubil se Ramsey.
"Romantika to ale byla, snídaně v posteli - tedy až v neděli, v sobotu mě v ní James nestihl," zasmála se, "večeře při svíčkách, procházky po okolí. Prostě perfektní víkend. Jen na jedné procházce jsme se dostali až k Malfoy Manor a potkali jsme Malfoyovy."
"Jako celou rodinku?"
"Znáš je?"
"Kdo by je neznal? Sice tu pracuji teprve pár dnů, ale s Draco Malfoyem jsem už měl co dočinění. Navíc jsme s nimi vzdáleně spřízněni. Ale která kouzelnická rodina není, že?"
"O Potterových nevím," zvedla koutky úst Edith, "nicméně jsme potkali jen Draca s jeho otcem, jak mi sdělil James. Lucius na mě vyjel, ať se klidím od jeho domu. Vypadal celkem nepříčetně."
"Páni. Co já vím, tak ten vždycky uměl držet nos nahoru. Tys mu něco udělala?"
"Blázníš? V životě jsem ho neviděla!" zděsila se Ed.
"No, taky už mu je tak osmdesát, asi mu straší ve věži."
"To říkal James taky. Nevypadal ale na blázna."
"Určitě-" Ramsey už nestihl dokončit svou myšlenku, protože mu na dveře kanceláře někdo zaklepal: "Dále!" zavolal ke dveřím, ve kterých se objevila čarodějka středního věku, kterou Edith znala ze svého přijímacího řízení na místo bystrozorky.
"Dobrý den, pane MacDonalde. Nesu Vám tyhle papíry. Potřebujeme to schválit a podepsat," to už si všimla i Edith sedící naproti Ramseymu: "Á, slečna Valiková. Ráda Vás tu vidím. Užíváte si posledních dnů volna, než se k nám také přidáte?"
"Ano, plnými doušky. Už se ale nemůžu dočkat, až nastoupím."
"To ráda slyším, také se na Vás těšíme. Zatím se mějte pěkně a příští týden nashledanou," otočila se a zmizela za dveřmi, kterými před malou chvílí přišla. Edith se otočila zpátky na Ramseyho a viděla, že už má plné ruce práce s dokumenty, které bystrozorka přinesla.
"Nebudu tě rušit. Uvidíme se někdy večer, ano? Dnes jsme toho moc nevyřešili."
"Dám ti vědět přes medailon," mrkl Ramsey na Ed zpoza složek.
"Bezva, tak zatím pa," zvedla se a odešla z místnosti.
***
Procházela tmavou chodbou směrem k výtahům, když zahlédla Petera, jak se začtený do Denního Věštce řítí tím samým směrem. Po chvilce rozmýšlení usoudila, že než aby se mu složitě vyhýbala, rovnou se zeptá, co jí to chtěl na plese říct.
"Chci si promluvit," vybafla na něj, když se střetli u výtahů. Dokonale ho tím zarazila.
"Co potřebuješ?" zeptal se odměřeně.
"A nechceš mi třeba ukázat svou kancelář? Na můj vkus je tu moc lidí," rozhlédla se a strojeně se usmála.
"Tak pojď," nastoupil do právě přijíždějícího výtahu.
Mlčky došli až ke kanceláři. Peter otevřel dveře a vpustil Edith dovnitř. Rozhlédla se po prostorné místnosti. U nepravého okna stál pečlivě urovnaný stůl, u protější zdi byla menší knihovna, před kterou byla umístěna dvě křesílka s konferenčním stolkem. Peter na ně ukázal a pokynul Ed, aby si sedla. Rudovláska místo přijala a čekala, až si její společník také sedne. Ten však zůstal stát a vyčkával, co po něm bude dívka chtít.
"Tak?" začal nakonec.
"Co měl znamenat ten pátek?"
"Co přesně máš na mysli? Stalo se toho totiž víc," zatvářil se kysele.
"O tamtom mluvit nechci. Co mělo znamenat to tvé vyhrožování."
"Nepamatuji se, že bych ti vyhrožoval."
"Jak bys tedy definoval větu 'Dávej si pozor, co děláš'?"
"To bylo jen varování. Myslím to vážně," jeho do té doby hrubý hlas zněžněl.
"A před čím? Moc mi nepomůžeš, když mě varuješ před něčím, o čem netuším, co to je!" začala zvyšovat hlas, "nikdy mi nic nevysvětluješ."
"Chtěl bych," svěsil hlavu a ztišil hlas.
"Tak mluv!"
"Nemůžu," téměř šeptal, zatímco Edith na hlase stále přidávala.
"Proč mi to děláš?"
"Co?"
"Tohle všechno," rozhodila rukama.
"Už jsem ti to říkal."
"Jo," sklopila zrak a povzdechla si. Peter k ní přistoupil a vzal její obličej do svých dlaní tak, aby se na něj musela podívat.
"Odjeď domů. Prosím. Je to tu pro tebe… neměla bys tu být," díval se jí do očí.
"Nemůžu. Přijela jsem sem, protože chci najít rodiče. Chci vědět, kdo to byl a…" zarazila se právě včas. O věštbě nikomu kromě Ramseyho neřekla a nechtěla na tom nic měnit.
"Prosím."
"Nepros," zavrtěla hlavou a znovu sklopila oči. Peter ji pustil. "Proč to po mně chceš?"
"To ti nemůžu říct."
"Mám chuť ti jednu vrazit! Když se konečně odhodlám k nějaké kloudné konverzaci, ty si stále musíš hrát na pana Tajemného. Jednou jedinkrát v životě bys mi mohl říct pravdu, když naše předešlé přátelství bylo postaveno na samých lžích," začala přecházet po místnosti jako lev v kleci, "mně na tobě záleželo."
"Všechno to nebyly lži. Lhal jsem, přiznávám, ale jen v nutných záležitostech!"
"Nehraj si se mnou," Edith se třásl hlas, "řekni mi jednu jedinou věc, ve které jsi mi nelhal!" postavila se do bojové pozice a přímo proti Peterově hrudi pozvedla ukazováček, ze kterého se najednou začalo blýskat. Červené a zlaté jiskry poletovaly po místnosti a oba přítomní ztuhli. Z prstu teď sálal plamínek. Edith ruka nepálila, ani necítila, že by hořela, ale instinktivně začala rukou máchat, aby plamen uhasila.
Peter ze sebe jen dostal: "Panebože."
Když byl malý ohýnek uhašen, Ed jen hodila nazlobeným pohledem po Peterovi a ironicky prohlásila: "To se ani nezeptáš, co to bylo? Nebo už snad něco víš?"
"To- to… To byl-"
"Vím, co to bylo. Mám oči," mnula si ruku, která před několika málo okamžiky téměř hořela.
"Jak jsi to udělala?"
"Nevím... Asi už půjdu," rychle se otočila k odchodu.
"Počkej," ozvalo se jí za zády. Na malou chvilku zaváhala, ale nakonec Petera stejně opustila. Neslyšela už, jak téměř šeptem pronesl: "Vysvětlím ti to."
***
Rychle vyběhla schody do patra a vřítila se do svého pokoje. Vrhla se ke stěně, začala se přehrabovat v komodě a hledat starý papírek s notovou osnovou, na který si kdysi přepsala přesné znění věštby. V posledních týdnech se toho stalo tolik, že na ni málem zapomněla. Zdálo se jí to jako věčnost, kdy hrála na křídlo v Rohanově. Na dně jednoho z šuplíků konečně papír nalezla a začetla se do něj.
"Dcera toho-o-němž-nemluvíme, elementů moc třímá, strašnou, posilující pravdu zjistí. Po svém původu pátrat začít musí, matku vílu, otce nezná, čtyři jména ji zdobí, zrozena spolu s novým časem, kdy barvy nebe zdobí. Británie, domov zla, tam se pátrat vydá. Pomoc vyvoleného přijmout musí, zrzkova rodina poodkrýt roušku pak zkusí."
Ohromená, zmatená a hlavně naštvaná sama na sebe si sedla na pelest postele. Neustále si v duchu opakovala prvních pár slov, zvláště jí v paměti utkvělo 'elementů moc třímá'. Proč jí to nedošlo? Je to přeci tak zjevné. Zapátrala v paměti a začala si vybavovat některé nedávné události. Pouhým máchnutím ruky dokázala rozdělat oheň. Už si nebyla tak jistá, že to je jejím vílím původem. Vítr, co se zvedl v Harryho pracovně poté, co zjistila, že Peter je naživu. Možná i náhlý déšť na dvorku hostince U děravého kotle. Jaké její další schopnosti by mohly figurovat v této záležitosti? Nedokázala najít odpověď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Venda Venda | Web | 19. dubna 2008 v 11:00 | Reagovat

Hmm.. Co na to říct.. KOlik je Edith? a kolik jE Peterovi? A ta zrzkova rodina - to bude Hugo že jo? A proč jí to Peter nechtěl nejdřív říct a po těch jiskrách jí to říct chtěl ale to už zase Edith byla pryč? to je zrada jako..

Náhodou to bylo skvělý.. A doufám, že na další kapitolka bude co nevidět.. A taky je super, že aspon nějaká povídka co čtu je extra dlouhá.. =)

2 Atea Atea | Web | 20. dubna 2008 v 16:59 | Reagovat

Nadšená Atea tleská ručkami. :P Je to nádherné, nemám slov. Jsem napjatá jako kšandy, šťastná, že přibyla kapitola a nedočkavá na další :o) Nemám holt slov, neboť to bylo úchvatné.

3 Naiad Naiad | Web | 20. dubna 2008 v 22:32 | Reagovat

Když jsi nahoře psala, že se ti ta kapitola nelíbí, tak jsem si říkala, že to možná bude jedna z těch zdlouhavě vyprávěcích (i když jsem se tomu začala smát, protože výhrady k tvým kapitolám snad nikdy nemám...) ale naprosto jsem se mýlila. Tahle kapitola se mi hrozně líbila, protože se začaly znovu řešit věci, které byly málem zapomenuté! (Konečně se začne řešit ta věštba, hurá! :-D)

Je mi na Edith strašně sympatické, že si všechno nenechává pro sebe, že věci, které ji tak trápí, dokáže někomu říct (já to totiž někdy nedokážu, takže asi proto k ní mám jisté sympatie)

A Peter! Ty mě asi budeš hodně dlouho napínat, že? Ještě si moc dobře pamatuju, když jsem si říkala, že je Peter strašně sympatický a že je jednou z mých oblíbených postav v povídce, a proto jsem ještě tak trochu mírně v šoku, co se z něj za tu dobu všechno stalo... gratuluji k skvěle promyšlenému ději, který, naštěstí pro mě, ještě nekončí :-)

Ještě jednou musím říct, že kapitola se mi líbila, hezky se četla a já se jako vždy nemohu dočkat té další :-)

Sakra to je nějak dlouhý :-D to bude asi tím, že jsem dlouho nepsala...

4 Básnířka S. Básnířka S. | 24. dubna 2008 v 11:18 | Reagovat

Vendy: Edith bude za kapitolu až dvě slavit narozeniny;-)) Peter se narodil v dubnu 1998, tudíž mu je 31 let. O zrzkově rodině pomlčím, jen řeknu, že už se blíží její odhalení;-)) Jsem ráda, že sis toho detailu všimla... zkus se nad tím zamyslet:D

Další kapitolka tu možná bude dřív, než si přečteš tenhle komentář... možná;-))

A díky moc za chválu, vážím si jí!

Atea: děkuji ti moc, opravdu se červenám...:-)

Naiad: zase mě jednou přechvaluje, ale abys věděla, tak si tvé chvály moc vážím;-) Jo, věštba... sama Edith na ni v důsledku posledních událostí moc nemyslela, ale teď zase začne;-)

Ano, Ramsey je taková její vrba, prostě nejlepší přítel, kterého každý z nás potřebuje...

Ano, to si také pamatuji, měla jsi ho hrozně ráda a byla jsi nadšená z toho, že je do Edith zamilovaný... a já ti to v příští kapitolce zkazila;-) Peter je záhadný muž a asi ještě nějakou tu dobu bude... nech se překvapit;-)

Za dlouhý komentář ti moc děkuji, kdyby tak všichni návštěvníci psali takové!

(ale co, stačilo by mi, kdyby návštěvníci napsali alespoň nějaké, takhle mám pocit, že píšu jen strašný brak, který nikomu nestojí za ohodnocení...)

Tím bych chtěla moc poděkovat všem, komu se má povídka líbí a komentuje ji, protože komentáře jsou pro mě důležité... vím, na čem jsem;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama