33.kapitola

10. dubna 2008 v 18:18 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Jsem tady, tleskejte;o) Nevím, jak to do budoucna bude časově, je toho čím dál tím víc... Nechápu, kde ten čas utápím=o(
Jinak (když to tak trvalo) je to trošku delší kapitolka;o)) Doufám, že se vám bude líbit!
P.S. Zanechte stopu, potěší mě;o)

Do místnosti vtrhla jako velká voda drobná zrzavá víla. Ještě se nahlas smála, zřejmě nějakému Ramseyho vtípku. Když ale zahlédla Edith sedět sklíčeně na pohovce, úsměv jí spadl.
"Stalo se ti něco?"
"Ne, nic," pokusila se usmát Ed, "jen takové déja vu."
"Vypadáš strašně," poznamenala Lily s vážnou tváří.
"To ti díky," usmála se teď už od srdce a otočila se k zrcadlu. "Prokrista! Máš pravdu." Typickým mávnutím ruky nechala zmizet rudé skvrnky z obličeje a upravila si nalíčení.
"Mám na tebe počkat?"
"Nemusíš, Ramsey čeká venku."
"Dobrá," otočila se směrem k východu.
"A Eddie?"
"Ano?" ozvala se, hlavou jí problesklo, že Eddie jí tak vlastně říká jen Ramsey.
"Dík," zatřepetala řasami a zaplula do jedné z kabinek.
Přede dveřmi stál doopravdy jeden galantní chasník a vyhlížel vílu. Do náruče mu ale skočila polovíla.
"Úsměv, slečno," prohodil rozverně.
"To se ti řekne," utrousila.
"Co ti je?"
"Znáš to, bývalí učitelé lektvarů přijdou, vyhrožují ti, vyznají ti lásku… políbí tě," recitovala jako básničku a Ramsey málem vyplivl punč, kterým se zrovna naléval.
"Mů-můžeš to, prosím, zopakovat?!" kulil černé oči. Dokonale ho tím zaskočila
"Ty jsi to neslyšel?" odsekla. "A dej mi trošku napít, prosím," dodala už smířlivějším tónem.
"Právě, že slyšel, ale doufal jsem, že jsem ti špatně rozuměl."
"Tak asi ne," ušklíbla se a podívala na taneční parket. Páry téměř doslova pluly po prostranství v rytmu waltzu. Všichni aktéři vypadali tak bezstarostně se svými bezelstnými úsměvy na rtech. Edith by je nejraději rozporcovala. Kdo si to vlastně dovoluje být šťastný, když jí je tak zle?! Všechny její rozhovory s Peterem ji rozhodily, tenhle ale - ať už to bylo kvůli polibku nebo ne - zanechal dlouhou jizvu.
Z davu vykoukla rozcuchaná tmavovlasá čupřina, která bezesporu patřila Jamesovi. Edith se rychle obrátila na Ramseyho, který z ní za dobu jejího přemýšlení nespustil oči a stále jen nevěřícně zíral.
"Teď nic neříkej, prosím."
"Když myslíš," pokrčil rameny.
Nevěděla, jestli má Jamesovi říct pravdu. Chvilku sice byla na vážkách, přece jen je to její přítel, ale nechtěla mu tím nijak ubližovat. Nechtěla mu vlastně o sobě a Peterovi říkat nic, bylo to příliš zamotané.
"Tady jsi, hledal jsem tě. Kde ses toulala?" přiběhl James a políbil ji na tvář. Ed si skousla dolní ret a bolestně se zadívala na Ramseyho.
"No, víš-"
"Promiň, asi jsme se moc zapovídali. Čekám tu na Lily a Edith jsem trošku zdržel. Ale teď už padejte tancovat, Lily tu už stejně bude," snažil se zachránit situaci Ramsey.
"Smím prosit?" nechal se přesvědčit James, který si Edina gesta zřejmě vůbec nevšiml.
"Ale jistě," přijala nabízené rámě a nechala se odvádět k parketu. Po pár krocích si ale uvědomila, že má v ruce stále Ramseyho skleničku punče. "Počkej momentík tady, jo? Jen vrátím tohle Ramseymu, galantně mi nabídl i pití ze své sklenky."
"Nemusel jsi to tak zachraňovat, už jsem na jazyku měla skvělou výmluvu. Ale stejně díky," mrkla na Ramseyho, když k němu došla, a otočila se zpátky na Jamese.
Za zády ještě uslyšela: "Ale budeš si o tom se mnou muset promluvit."
***
"Á, jsem tak unavená," třela si chodidla, když konečně nad ránem dosedla v prostorné ložnici na pelest postele.
"Tak mě nech, abych ti udělal masáž," ucítila Jamesův dech za krkem.
"Hm, ty jsi na mě tak hodný," protáhla, "já si tě snad ani nezasloužím," trochu se zarazila a uvědomila si, že si ho snad opravdu nezaslouží za to, co mu dělá. Doufala, že si toho nevšiml, a také se zdálo, že ne. Jemně ji zatlačil do peřin a začal s masáží. Pod jemnými Jamesovými doteky brzy propadla spánku.
Zprvu byl výjev rozmazaný, několik tmavých šmouh, přes které se táhla zářivě oranžová, později se obraz začal vyjasňovat. Edith ve svém snu stála uprostřed pusté krajiny, v dálce se ozývalo krákorání, jemný vítr si pohrával s větvemi stromů a nechával tak šustit listy. Zem byla zahalena v mlze, nebyla to ale obyčejná mlha. Téměř vypadala, že by se dala krájet, Ed do ní hrábla nepřirozeně bílou rukou a zčeřila tak její povrch. V místě, kde předtím byla jen světlá šmouha, plápolal oheň. Kolem něj stálo několik zahalených postav, žádná z nich se na ni nepodívala, všechny hypnotizovaly ohniště, střed kruhu, v jehož formaci stáli. Opět se ozvalo krákoráním Ed se otočila za ním, na druhé straně pustiny se v dálce tyčil les, vypadal jako tmavá, dávno zapomenutá mohyla. Raději se otočila zpátky ke skupince a zjistila, že teď už o ní ti lidé vědí. Jeden po druhém klekali na kolena, oči zabořené do země. Nikdo se na ni neopovážil podívat. V té chvíli se zvláštní výjev rozplynul. Nevzbudila se, spala dál, jako by to byl pouhý obyčejný sen.
Když se probudila, slunce už bylo vysoko, byl to jeden z mála okamžiků, kdy se na obloze ukázalo. Zamyslela se nad jediným snem, který si z té noci pamatovala. Vidění se stále zostřovala, jen jejich negativní působení zřejmě odezněla. Raději se nad tím nezamýšlela, musela uznat, že i tak se ve vile spalo nádherně.
James již zjevně vstal dříve, ložnice byla prázdná. Slastně se protáhla a znovu se rozhlédla po místnosti. Nad krbem nesměl chybět rodový erb Blacků, původních majitelů domu. Na zdi byly jen dva obrazy, na prvním byl Sirius Black, zřejmě v letech po škole, a na druhém jeho strýc a zároveň dobrodinec. Sirius si Edith se zálibou prohlížel a nakonec na ni i promluvil: "Dobré ráno, krásko. Jak ses vyspala?" Ed se zasmála nad jeho tónem, jako by se s ní snažil flirtovat, ale odpověděla mu: "Lepší to být nemohlo."
"James vstával před chvílí, je dole."
"Díky za informaci," začala se zvedat z postele a oblékat se. Sirius dělal, že si zakrývá oči, ale potají rudovlásku stejně sledoval.
"Hm, James má dobrý vkus," podotkl, když už byla Ed na odchodu. Hned jí došlo, co právě viděl, ale nezlobila se. Byl to jen obraz. "Abych pravdu řekl, asi ho podědil po svém dědečkovi. I když Harry se taky moc neodchýlil," doplňoval ještě a zářivě se usmíval. Ed si pomyslela, že musel být opravdu jedinečná osobnost a usmála se na něj.
Procházela prosvětlenou chodbou, na které visely fotky přátel Harryho rodičů i Lily s Jamesem samotným. Ještě neměla možnost prozkoumat tento dům důkladněji, a tak tomu bylo i s fotkami. Zastavila se u jedné, na které byl manželský pár vyobrazen sám. Usmívali se a mávali do objektivu, nic netušíc o jejich brzkém údělu.
Siriusův portrét měl pravdu, Lily byla Edith trochu podobná, rysy byly poněkud odlišné, ale jisté partie byly opravdu téměř zaměnitelné. Když se podívala na Lilyina manžela, udivila se, James mu byl tak podobný, jako byl podobný svému otci, možná ještě více. Nikdy nevěřila, že se podoba dá zdědit do takových detailů.
Otočila se od fotografií, protože uslyšela šramot pod schody. Byl to James, nesl podnos se snídaní a bílou růží. Když Edith zahlédl, jen si vzdychnul: "Ty jsi to zkazila!"
"Co?"
"Chtěl jsem ti donést snídani do postele," šibalsky se usmál.
"Promiň, to jsem rozhodně neměla v plánu," usmála se Edith omluvně a seběhla několik schodů dolů k Jamesovi, aby ho mohla políbit.
"Odpuštěno," zazubil se.
"Tak si ji dáme někde jinde, souhlasíš?"
"Souhlasím," otočil se a mířil zpátky dolů do přízemí.
***
Po vydatné snídani by Ed nejraději zapadla zpátky do postele, rozhodla se ale, že raději prozkoumá dům. Prošla několik místností a musela uznat, že si Harry asi opravdu dal velkou práci, všechno v domě vypadalo perfektně zachovale a udržovaně. Prošla prostornou chodbou v přízemí až na konec, kde vešla do posledních dveří. Úžasem a radostí téměř oněměla. V salonku stálo ohromné černé křídlo, nic jiného. Okamžitě se k němu vrhla, prsty jen tak přejela po klapkách a neodolala, aby nezahrála svou oblíbenou melodii. Po několika málo taktech se do hudby tak ponořila, že si ani nevšimla, že se sám od sebe zapálil oheň v krbu. James, když slyšel její líbeznou hudbu, se přišel podívat. Tiše celou dobu stál ve dveřích a hltal její umění. Teprve, když skončila, zjistila, že ji pozoruje.
"Hraješ překrásně," ohodnotil Edithinu hudbu James.
"Už jsem dlouho necvičila. Moc mi to nešlo," mávla rukou.
"Neblázni, jsi skvělá," pochválil ji znovu.
"Tak já ti večer možná ještě zahrabu," zamrkala Ed na přítele, "teď bych chtěla vidět i kousek z okolí."
"Tak pojď, ukážu ti to tu," zazubil se James, "jsem totiž zkušený průvodce!" natáhl k Edith ruku a odváděl ji k východu.
První místo, ke kterému zamířili, bylo pobřeží. Vítr tu burácel tolik, že Ed přišlo zvláštní, že žádný nedoléhá až k vile. Vlny se opíraly do pobřeží, jako hadí jazyky olizovaly skály vyčnívající na povrch a tříštily se o ně. Kapky vody se dostávaly do vzduchu a čas od času vytvořily malou duhu, když se slunce ukázalo zpoza těžkých mraků, které se hnaly po obloze vysokou rychlostí. Edith si musela k tělu přitáhnout kabát, aby vítr nemohl proniknout i pod něj. James ji chytil pevněji, aby jí nebyla zima. Od pobřeží se velkým obloukem kolem vily Blacků dostali až k lesům. Tam už vítr tolik nefoukal, jen jemně ohýbal větve stromů a Edith na mysli vytanul noční výjev, na který během dopoledne s Jamesem úspěšně zapomněla. Nedala na sobě ale nic znát, nechtěla, aby James věděl, že jí empatik nepomohl úplně. Navíc to byl jen obyčejný sen, třeba si její fantazie zahrává s vidinami, které měla předtím. Zakázala si nad tím přemýšlet a hlavu pootočila k Jamesovi.
"Co si mě tak prohlížíš?" stále se díval na cestu a na tváři mu hrál pobavený úsměv.
"A to nemůžu?" nasadila psí oči a čekala na reakci.
"Pokud mě nebudeš provrtávat tím svým vražedným pohledem, tak můžeš," zazubil se.
"Ten já mám schovaný pro jiné. Na tebe bych ho nepoužila," psí oči vystřídal sladký úsměv.
"A proto tě miluju," políbil ji, "protože se na mě jen směješ."
"To je slabý důvod," přimhouřila oči.
"Je jich víc, ale vyjmenuji ti je až večer, souhlasíš?"
"Ještě si to rozmyslím," zvedla obočí. "A Jamesi?"
"Ano?"
"Já tebe taky."
"A víš, že je tohle bylo naše poprvé?" políbil ji znovu.
"Jsi ještě větší romantik, než jsem si myslela," zadívala se mu do očí.
"To já na tebe jen tak hraju."
"Jsem ráda, že to teď vím," zasmála se.
Mezitím došli až na kraj lesa. Edith bez váhání kráčela dál, ale James byl trochu na vážkách.
"Copak, bojíš se do lesa?"
Takové provokování si ovšem James nenechal líbit, rozeběhl se za Edith a ona se vrhla vpřed. Probíhala kolem stromů s neuvěřitelnou lehkostí, nezamotala se do nízkých keříků s ostrými ostny. Bez větší námahy se smíchem doběhla až na druhý konec lesa, kde počkala na dobíhajícího Jamese.
"Jak jsi to udělala?"
"Co?"
"Že jsi nikde neškobrtla a neklopýtla."
"Asi další z mých vílích úchylek," pokrčila rameny a při slově úchylka na obou rukách naznačila uvozovky. "Ovšem kdyby mě nehonil jeden chtivý muž, zatancovala bych ti. Často, když jsem v lese, se mi chce jen tak tancovat. To rozhodně je jedna z těch úchylek," smála se.
"Tak půjdeme zpátky, ne? Můžeš mi to rovnou ukázat."
"Když už jsme tady, tak se tu můžeme taky projít, ne?" otočila se a zrak jí rovnou padl na obrovský honosný dům na kopci. "Páni, pojď se podívat blíž k té vile. Je nádherná, chtěla bych si ji prohlédnout."
"No, víš… možná bychom se měli vrátit."
"Proč?" zamračila se.
"Ne nic… jen mám takové tušení, že bude pršet," zalhal James.
"Tak pojď už, když začne pršet, přemístíme se, ne? Od čeho jsme kouzelníci," zvedla šibalsky obočí a James se na ni jen neochotně usmál.
Přes louku došli až k prostorné štěrkové cestě, po které se vydali do kopce, aby si mohli prohlédnout dům z větší blízkosti.
"Páni, támhle vidím bílého páva! Sice je krásný, ale je to trošku kýčovité, nezdá se ti?" ptala se Edith, když došli blíž k prostorné zahradě.
"Kdo tu vůbec bydlí?"
"Jedna kouzelnická rodina."
"Jo, to je docela zjevné, ještě jsem neviděla nic takového ve vlastnictví mudlů," usmála se Ed. "Jak se jmenují?"
"Malfoyovi."
"Aha, teď už chápu, proč jsi sem nechtěl jít," omluvně se zašklebila, "tak pojď, vrátíme se. Už jsem viděla dost."
Otočili se a stejnou cestou, kterou přišli, se vraceli zpátky. Kousek od domu však narazili na dvojici mužů. Staříka podpíral blonďatý padesátník, který byl Edith nesmírně povědomý. Pak si uvědomila, že už ho viděla. Na ministerstvu do něj ve spěchu vrazila.
"Přejete si?" ozval se povýšeně Draco Malfoy.
"Nic, děkujeme. Jsme jen na procházce," odpověděl mu slušně James. To už se na ně podíval i starší muž. Bylo těžké odhadnout jeho věk, mohlo mu být sedmdesát i devadesát. Při pohledu na Jamese si jen tiše odfrkl, ale když se podíval na Edith, zhnusení vystřídalo zděšení. Svou vycházkovou hůl namířil proti ní a začal řvát: "Kliď se z mého pozemku. Slyšíš? Zmizni," vyjel na Edith, která nechápala. Zjevně nikdo z ostatních přítomných nechápal. Draco se snažil alespoň trochu umírnit svého otce, ale nedařilo se mu, muž se začal téměř nepříčetně klepat a rychlým krokem se vydal ke zdobeným vratům svého sídla. Mladší ho následoval, jen se ještě několikrát ohlédl na zkamenělý pár.
Edith nemohla přijít na to, proč starší Malfoy reagoval tak, jak reagoval. Nikdy předtím ho neviděla. James jí vzal za ruku a oba je přemístil ke dveřím Blackovy vily. Když vešli dovnitř, jen se zeptal: "Co to mělo znamenat?"
"Netuším, v životě jsem ho neviděla."
"Asi už mu šplouchá na maják," konstatoval a dál téma setkání nerozebírali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týnka Týnka | Web | 10. dubna 2008 v 18:19 | Reagovat

Ahoj, jukni se na můj blog a zapoj se do bleskovky....a taky do soutěže o nej. písničku....

2 Naiad Naiad | Web | 10. dubna 2008 v 19:00 | Reagovat

Samozřejmě mě asi nejvíc zaujal konec, ale i tak byla kapitola skvělá :-) Jsem ještě stále nadšená z Ramseyho a Lily, prostě se mi ten pár hrozně líbí! A jsem ráda, že Edith nic Jamesovi neřekla, myslím si, že by ho to asi ranilo...

A zase ten sen? Bude to asi trvat ještě dlouho, než nám prozradíš, o co jde, že? Ale víš, že jsem hrozně zvědavá? :-P Njn, asi si budu muset počkat :-)

A ten konec? Jsem si jistá, že to, co řekl Lucius nebyl jen výplod šílenství (nebo jak bych to měla nazvat), ale že opravdu ví, o koho jde, nebo spíš si jí plete s její matkou (to samozřejmě jen předpokládám) Mám pocit, že jsme se v ději zase hezky pohnuli, za což jsem strašně ráda, protože doufám, že se brzy něco zase dozvím :-)

Jsem až neskutečně zvědavá, takže prosím o další kapitolu, i když pravděpodobně nebude hned... skvělá kapitola :-)

3 panthy panthy | Web | 11. dubna 2008 v 17:06 | Reagovat

Moc pěkný :) Mě docházej slova chvály jako =P Hodně tě obdivuju, jak dokážeš přidávat tak rychle...přitom to je dokonale propracovaný. krásně napsaný a...já nevim =P

Prostě seš šikula :) A já se těším na další kapitolu :) Tak ať je stejně rychle jako tahle...

I když je fakt, že dostatečně rychle to není nikdy...

Jen tak dál =P

4 Atea Atea | Web | 11. dubna 2008 v 23:07 | Reagovat

Je to svkělé, täk jako Panthy nemám slov. Jsi velice dobrá povídkářka a držím palce, ať to stále pokračuje v této kvalitní míře. :o) Moc se mi to líbí, jsem bvelice zvědavá na další postupná rozuzlování... :o)

5 Básnířka S. Básnířka S. | 12. dubna 2008 v 12:55 | Reagovat

Naiad: Jasně, řeším to jako v seriálu Heroes=D V posledních deseti minutách gradují, aby se diváci nemohli dočkat dalšího dílu... lituji ty, kteří jsou odkázaní na televizi a musí čekat týden na další díl... Tímto se omlouvám čtenářům=D

Jamese by to rozhodně ranilo, což nikdo z nás nechce=D No, klidně bych ti to řekla, ale připravila bych tě o potěšení ze čtení, takže zase mlčím jako hrob=D

Jinak kapitola je na celkem dobré cestě... jen se mi vůbec nelíbí, asi to přepíšu=D

panthy: panthy, panthy zase mě nepřechval;o) Jinak jsem samozřejmě moc ráda, že se ti to líbí a doufám, že bude i dál;o) Zas tak rychle nepřidávám, když jsem měla volnější školní režim, byla jsem schopná napsat denně jednu kapitolu;o)

Atea: Další, kdo mě přechvaluje! Moc ti děkuju a vážím si toho;o) Jj, rozuzlování budou, jen se neboj=D

P.S. Vyrazím do boje s reklamami! Fůůůj spamerům!

6 jééééééééé jééééééééé | Web | 12. dubna 2008 v 21:43 | Reagovat

Ale prdlajs, nikdo tě nepřechvaluje.. proč by to dělaly, když to stejně ani není třeba.. ten konec byl úžasnej.. A bude mít Draco už děti? třeba nějakýho kluka kterej by se taky jakože zamiloval do Edith.. =) Ikdyž ještě víc zamotaný, to už bych asi nezvládla.. =)

7 Básnířka S. Básnířka S. | 17. dubna 2008 v 13:56 | Reagovat

jéééééééé: Tak děkuju moc, až jsem červená;o)) Draco děti má - syna Scorpiuse;o) Snažím se držet toho, co bylo řečeno v knížkách... a sem tam si něco přidat, řekněme to, co Rowlingová zapomněla zmínit;o)) Třeba Dracovu dceru Augustine, která je stejně stará jako Edith.;o)

Přečti si třeba kapitolu Princův příběh v poslední knížce, je ti tam nějaké jméno povědomé?;o)) K tomu jsem si ještě přidala příběh jedné skutečné historické osoby...=p

Zamotávat se to už snad moc nebude, ale to nedokážu posoudit z hlediska čtenáře - jsem špatný autor=D

8 jééééééééé jééééééééé | Web | 18. dubna 2008 v 17:34 | Reagovat

to bude asi tím, že sem v sobotu dočetla teprve šestku.. sem hrozná.. =) Asi to byl dost pitomej dotaz.. no co

9 Básnířka S. Básnířka S. | 19. dubna 2008 v 1:02 | Reagovat

jééééééééééé: chtěla bych být ve tvé kůži;o) Já už nikdy nezažiju ten pocit z první četby;o))) To napětí...=o) Nebyl to pitomý dotaz, určitě ne;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama