32. kapitola

2. dubna 2008 v 0:55 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Konečně jsem dopsala další kapitolku! Moc se omlouvám, že to tak trvalo, ale jsem nějako moc časově vytížená (fuj=o))

Pak jsem taky nemocná, mám angínu, takže mám pocit, že ze mě mluví horečka a ne zdravý (hahaha) autorský záměr.=D
Uvidíme, jak se Vám to bude líbit... hlavně mě nezabíjejte=o)) (ještě, že kryju svou pravou identitu, byste si mě mohli najít=D)

Trojice netradičně zaklepala na dveře domu a počkala, až jim někdo přijde otevřít. Ve dveřích se objevila paní Potterová ve společenském hábitu.
"Šašci," pronesla na uvítanou a začala je strkat do vstupní haly. "Lily tu bude hned, dojdu pro ni," mrkla směrem k Ramseymu, který se nervózně ošil a hned poté, co se Ginny otočila, probodl Ed výhružným pohledem. Ta se jen rozverně zasmála a diadém, který měla nasazený ve vlasech se zatřpytil.
Po minutce čekání se už objevila Lily, v rozevlátých bílých šatech a s rozpuštěnými vlasy vypadala jako opravdová víla, za kterou se vydávala.
"Ahoj," pronesla nesměle k trojici.
"Lily, ráda bych ti představila Ramseyho," ukázala Edith na svého nejlepšího kamaráda. "Ramsey, tohle je Lily," otočila se k příteli a ukázala na zrzavou dívku, která se znovu jen nesměle usmála. Potřásli si rukou a Ramsey zpoza sebe vykouzlil kytici býlích lilií. Gesto provázelo jen: "Hodí se k tobě. Moc ti to sluší."
Edith se dmula, jak jí plán vyšel. Vůbec jí nevadilo, že přátele tak trochu hodila do sudu se studenou vodou. Ukázalo se totiž, že ani jim to zřejmě vadit nebude, padli si do oka.
"Za co vlastně jdeš?" ptala se Lily Ramseyho, když jí pomáhal do kabátu.
"No, původně jsem chtěl jít za Ramsayho MacDonalda, toho kouzelníka, co dělal na začátku 20. století anglického ministerského předsedu, byl to totiž můj předek." Lilu pokývala hlavou a pohledem ho vyzvala, aby pokračoval. "Když mi ale Eddie řekla, že půjdeš za vílu, rozhodl jsem se předstírat chasníka, který je tebou dokonale omámen. Řekl bych, že to je poněkud trefnější," zazubil se.
"To si snad ani nezasloužím," usmála se už o poznání suverénněji.
Zbylá dvojice scénu pozorovala a Edith šťouchala do Jamese a šeptala mu: "Vidíš, já ti to říkala. Měli jsme se vsadit."
"Nesouhlasím, prohrál bych," šklebil se James.
Čtveřice vyšla do večerního šera a přemístila se do jedné z tmavých londýnských uliček. Pěšky se pak vydali k nedaleké Merlinově Opeře, oblíbené kouzelnické kulturní destinaci. Když stanuli před honosnou budovou, položenou na dohled od Albert Hall, Edith ustrnula. Opera vypadala jako malý palác, litovala, že k ní ještě nezavítala, a zároveň chápala, proč se sem kouzelníci tak rádi vracejí. Mudlovskému oku skrytá stavba se tyčila do výšky několika pater a postavená byla v klasicistním slohu. Vchod zdobilo několik sloupů v korintském stylu, které osvětlovalo světlo zevnitř, které sem pronikalo velkými těžkými dřevěnými dveřmi. Když kráčeli po schodech směrem ke vchodu, Edith se stále nemohla vynadívat na tu nádheru, z oken sem dopadalo mihotavé světlo tisíců svící, které vytvářelo dojem nebeské aury.
"Nic takového jsem ještě neviděla," rozplývala se Edith, když vcházela do útrob stavby.
"Tak někdy půjdeme na operu nebo divadlo, souhlasíš?" ozval se James.
"Moc ráda," usmála se.
To už vcházeli do prostorné síně, ve které se tvořily hloučky kouzelníků v družné konverzaci. I na interiéru bylo poznat, že stavba vznikala v době, kdy byla Anglie velice bohatou zemí.
"Na stavbu šly peníze i od samotné královny Victorie. Jako jedna z mála panovníků věděla o kouzelnickém světě."
"Páni, to jsem netušila."
"Taky jsi dějepisu zrovna neholdovala. Tedy kromě nejnovějších dějin týkajících se války se Zlem," začal Ed pošťuchovat Ramsey.
"Ty si mě nepřej," smála se rudovláska.
Odložili si svršky a vydali se k hlavnímu sálu, kde měl být za několik okamžiků zahájen ples.
Po zdlouhavém proslovu ministra kouzel už začal hrát orchestr waltz a taneční parket se zaplnil.
"Až budeš ministr, doufám, že tvé proslovy budou kratší," naklonila obličej skrytý za škraboškou ke stejně maskovanému Ramseymu. To už ji ale James vyzýval k tanci, proto přijala jeho rámě a nechala se odvést ke kraji parketu.
"Tancuješ skvěle, kazím ti to," culil se za maskou James.
"Tancovala jsem závodně. To bylo ale ještě v době, kdy jsem žila mezi mudly. Od té doby jsem si téměř nezatančila," přiznala taktéž s úsměvem Ed.
"Páni, to bys to tu mohla rozbalit…" polemizoval James. "… ale asi ne se mnou," dodal, když jí téměř přišlápl špičku boty.
"Jsem ráda, že tancuju s tebou."
Edithina slova na Jamese zapůsobila natolik, že se jeho tanec jako kouzlem zlepšil.
Večer plynul v poklidném tempu a Edith si ho naplno užívala. Měla možnost poznat většinu zbývajících budoucích spolupracovníků z Odboru bystrozorů, i když jejich podobu by jen těžko hádala. Všichni totiž měli před obličejem masky nejrůznějšího vzezření, málokdo je hned na začátku plesu byl ochoten odejmout. Ale i podle tónu jejich hlasů dokázala víceméně odhadnout, s kým se jí bude pracovat lépe, a s kým hůře.
"Eddie! Tady jsme, pojď," zamával Ramsey od hloučku lidí, když se Ed vracela z toalet. Se zdviženými koutky zakroutila hlavou a vydala se k přátelům. Připojila se ke skupince osmi lidí, ze kterých většinu neznala.
"Ed, musíme ti představit naše bratrance, sestřenice, otcovy kmotřence a bůhví, koho ještě," vyjmenovávala Lily na prstech a při každé položce pohodila hlavou ze strany na stranu. "Je to téměř ostuda, že ještě neznáš širší rodinný kruh. Tak začnu asi od těch nejstarších," pokračovala a schytala nenápadný kopanec od zářivě blonďaté dívky, kterou měla vedle sebe. "Ne, Viki! Tebe jsem přece nemyslela," zaškaredila se na ni. "Tohle je Ted Lupin, otcův kmotřenec. Žil u nás, dokud si tady s Victorií nepořídil rodinku," zasmála se Lily. "Victorie je naše sestřenice, ale jako jedna z mála Weasleyů nemá zrzavé vlasy," představovala dál pár a Edith si pomyslela, že je nějaká rozverná. Neblahý vliv Ramseyho MacDonalda.
"Hugo Weasley, Rose Weasleyová, další z početných bratranců a sestřenic. Ale jen tak mezi námi, jsou to ti nejoblíbenější," mrkla na Ed.
"Vážení, a tohle je ta slavná dívka, která dokázala ulovit srdce mého nedobytného bratra. Edith Valiková," ukázala na rudovlásku.
"Těší mě," kývla Ed.
"Edith, ty jsi prý také až z České republiky," začala vyzvídat Rose a hlavou při tom hodila po Ramseym, který jí byl představen před malou chvílí.
"Ano, jsem. Přijela jsem do Anglie až začátkem letošního srpna," přiznala Ed.
"Když jsem viděla fotky a suvenýry, co tehdy přivezli strýc s tetou z dovolené, rozplývala jsem se. Musí tam být nádherně," pokračovala Viki.
"Ano, to je. Ale stejně nádherně na mě naopak působí Anglie. Vždycky jsem se sem chtěla podívat," přiznala popravdě rudovláska.
"Už jsi byla na Warwicku? Krásná stavba, největší hrad v Británii," ozvala se znovu Rose.
"Tam jsem bohužel ještě nebyla. Ale slyšela jsem o něm už plno zvěstí."
"Škoda jen, že se z něj stala turistická atrakce," zapojil se do hovoru Albus.
"Ovšem nejkrásnější hrad v Británii to není… i když si to mudlové možná myslí, ale to je jen z toho důvodu, že neviděli Bradavice," usmál se Ted.
"Ano, Bradavice jsou nádherné. Chtěla bych se někdy podívat dovnitř," přitakala Edith.
"Už jsi u nich ale byla, hádám," napůl se zeptal Hugo.
"Jo, James mě tam vzal," jemně se začervenala a zatoužila si před obličej opět nasadit masku.
"Jen počkej na vnitřek, to je ještě lepší!" vyhrkla Rose.
"Ramsey, ty jsi už Bradavice viděl?" vyzvídala Lily na svém společníkovi.
"Ještě ne, stydím se. Většina mých předků tam studovala," pokýval hlavou.
"To snad ne?! Musím ti to tam někdy ukázat. Alespoň to okolí, jsem si jistá, že dovnitř se dřív nebo později dostaneš, až tě tam pošlou z ministerstva," trylkovala Lily a Edith se opět nadmula pýchou ze svého povedeného plánu.
Kapela začala opět po přestávce hrát a Victorie s Tedem se omluvili a vydali se k parketu.
"Edith, nebude ti vadit, když si půjčím Jamese? Netancovala jsem s ním věky!" naklonila se Rose k Jamesově oficiální partnerce.
"Samozřejmě, že nebude, jen jděte," mávla Ed rukou a už sledovala vzdalující se dvojici. Odpřísáhla by, že slyšela, jak se Rose ptá: "Jaká je? Jsi šťastný?" usmála se, když viděla Jamesovu hlavu kývat.
Lily s Ramseym následovali příkladu přátel a také šli tancovat. Edith zůstala sama s Abusem a Hugem. Povídali si a Ed zjistila, že Hugo je stejně tak příjemný jako jeho bratranci. Pak si pro oba ale přišly jejich partnerky a Ed je nechala jít. Došla až ke Švédskému stolu, u kterého se samo nalévalo víno do sklenic, a začala vybírat.
"Dovolíte?" ozvalo se jí za zády. Hrklo v ní, protože to byl dobře známý hlas.
"Myslíš si, že když máš masku a mluvíš na mě zezadu, nepoznám tě?! Dej mi už sakra pokoj!" vyjela na Petera - Cadogana. Když se ale otočila, poznala, že masku nemá a dívá se na ni s nevěřícným výrazem. Místo odpovědi ji chytil v podpaží a táhnul ji podél zdi pryč.
"Pust mě," sykla na něj a snažila se mu vytrhnout. Muž se ale nedal, odvedl ji do chodby, kde zapluli do prvních odemčených dveří, které za sebou Peter důkladně zabouchnul. Edith si promnula ruku, za kterou ji sem muž dovlekl a nenávistně si ho měřila.
"Tak co potřebuješ, Cadogane?" zdůraznila jeho jméno.
"Je to zvláštní, slyšet to jméno od tebe."
"K věci, nehodlám se tu s tebou vybavovat zbytek večera. Počkat… já se tu s tebou vlastně nechci bavit vůbec!" nasadila ten nejnepřátelštější tón, který svedla.
"Prosím, tohle mě ničí," přistoupil k ní a natáhl k ní dlaň. Edith si ji jen vyjeveně prohlédla a zrak opět stočila k Peterově tváři.
"Je mi jedno, co tě ničí. Jsi pro mě mrtvý," odvětila chladně.
"Neříkej to, prosím."
"Mám ti snad stále dokola opakovat, že to, co jsi provedl, se lidem prostě nedělá? Kriste, předstíral jsi vlastní smrt a teď mi tu tvrdíš, že tě ničí, když řeknu, že jsi pro mě mrtvý. Krásný dvojsmysl," konstatovala hořce. "Když už jsme tu, zkus mi alespoň konečně vysvětlit, proč jsi to udělal. Pořád mi to nějak nedochází."
"Chtěl jsem tě chránit," přikročil k ní.
"Ještě řekni, že před sebou. To by bylo jako z nějakého laciného romantického filmu!"
Opět se o krok přiblížil, teď stál těsně u Edith, ta ale neucouvla. Chytil ji za paže a trošku s ní zatřásl. Díval se jí do obličeje a pak tiše a prohlásil: "Před něčím horším. Dávej si pozor, co děláš."
"Vyhrožuješ mi?" přimhouřila oči.
"Ne, miluju tě. To je horší."
Nepouštěl ji, jen se na ni stále díval. Hleděl jí do těch oživlých smaragdů a utápěl se v nich. Cítil tu jemnou vůni, kterou kolem sebe neustále šířila a neodolal. Přiblížil svůj obličej k jejímu a přisál se na její hebké rty. Edith se ale nedala, bojovala o nadvládu nad situací a snažila se mu vyprostit, po chvilce ale jako by svůj boj vzdala a podvolila se mu. Zavřela oči a objala ho, oplatila mu polibek. Polibek to byl jiný, než s Jamesem, nebyl něžný a jemný, ale vášnivý a rychlý. Edith dokonale pohltil.
Poprvé ji políbil, poprvé jako muž ženu. Cítil, jak někde uvnitř sebe sama všechno jásá, ten okamžik si chtěl zapamatovat navždy. Tušil, že to tak dlouho nebude. Nebylo.
Edith, jakoby si uvědomila, co právě dělá, odtrhla se od Petera a odstoupila od něj. Otočila se a vydala se ke dveřím, kterými sem před několika minutami přišli.
"Počkej," chytil ji opět za paži. Jen se zastavila, ale neotočila se.
"To byla chyba," okomentovala předchozí událost.
"Ne, nebyla! Cítil jsem to!" protestoval muž.
"Jsi ženatý a já miluju Jamese. A nikdy bych ti nemohla zapomenout..." stále se neotáčela, aby neviděl slzy, které se kradly na povrch. Pustil ji, její slova ho bodla přímo do srdce jako ta nejostřejší dýka. Edith odkráčela k východu.
Byla z toho všeho rozhozená, byla na sebe na jednu stranu naštvaná, na druhou toho nelitovala, za to na sebe byla nazlobená ještě víc. Zaplula do první koupelny, kterou zahlédla. Sedla si na malé sofa a přemýšlela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beren de Bracy Beren de Bracy | Web | 2. dubna 2008 v 1:23 | Reagovat

Jen jedna poznámka, myslím že to říkal už čechov - když  v prvním dějství visí na stěně puška, nejdéel ve 3. dějství se z ní musí střílet. Zabíháš do přílišnejch podrobností, máš podobný styl jako Rowlingová, jenže ta zúročí každé své  předchozí slovo.  Neber to jako výtku, spíš jako konstruktivní připomínku - 30 kapitola mě zaujala tak, že sem začal číst od 1. a teď jsem u 5., nevím, jestli svá slova "úročíš".

Každopádně chválim nápad i styl

2 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 2. dubna 2008 v 18:16 | Reagovat

Krásná kapitola! Ten Cadogan nám to pořádně zamotává a já jednoznačně fandim Jamesovi. James! James! James! Jinak je kapitola úžasně napsaná, máš nádhernej styl psaní, a hlavně, to obdivuju nejvíc, nepíšeš žádný hrubky a já se tu nemUim rozčilovat :))) Prostě se mi tu stašně líbí... povídka se mi líbí (úchvatný děj, originální postavy), desing blogu se mi líbí a... už ani nevím, co psát... Jedním slovem: NÁDHERA!

3 Naiad Naiad | Web | 5. dubna 2008 v 18:04 | Reagovat

Krásná kapitola! :-) Opravdu skvělá... hrozně se mi líbil Ramsey s Lily, prostě mi přišlo, že je to skvělý pár (který by mě předtím ani nenapadal...) Ale co ten polibek mezi Edith a Peterem? Co to mělo znamenat! Co mi to děláš! Už jsem brala Petera jako starou záležitost, jen že vysvětlíš, proč odešel a proč má tolik jmen... Chudák James! Tvýho Jamese jsem si strašně zamilovala, je totiž úžasný! No snad to bylo naposled... A jsem hrozně ráda, že se tam konečně objevili jiní lidé z Harryho rodiny, jako třeba Rose, Hugo a mám pocit, že se tam snad poprvné trochu víc ukázal i Albus...

Každopádně zase jedna úžasná kapitola :-) a nemůžu se dočkat té další :-)

btw: doufám, že se brzy uzdravíš :-)

4 Atea Atea | Web | 6. dubna 2008 v 12:55 | Reagovat

Je to skvělé. Jen mě to zamotávání tak mate, že už téměř nevím kdo je kdo, co je co xD :o) Ale ty to nějak rozluštíš. Doufám, že co nejdříve, neboť mi nejspíš brzo rupně hlava xD

5 panthy panthy | Web | 10. dubna 2008 v 13:28 | Reagovat

je to úžasný!!! :D Víc ze mě zatim nevyždímáš, sem ráda, že se udržim na židli =P

6 Básnířka S. Básnířka S. | 10. dubna 2008 v 18:11 | Reagovat

Beren de Bracy: Jo, ukecanost je můj největší problém=o)) Díky moc za komentář, vážím si ho! Jsem děsně ráda, že se ti líbí můj styl (dokonce ho připodobňuješ Rowlingové!) - úplně mě to odrovnalo;o) Fakt dík!

NarcissaB.: Já si takovou chválu ani nezasloužím! Moc jsi mě potěšila, opravdu...

Naiad: Jo, Ramsey s Lily... prostě se k sobě perfektně hodí;o)) No, Peter - Cadogan (sama nevím, jak mu říkat;o)) je prostě kapitola sama pro sebe... Snad to vyřešíme k všeobecné spokojenosti...=o))

Jinak už jsem zdráva, antibiotika dobrána... můžu si užívat toho neexistujícího jara=D

Atea: jak nevíš?! To je chyba, tedy moje;o)) Klidně napiš, vysvětlím, co bude potřeba=D

panthy: Proč se (proboha) nemůžeš udržet na židli?? Snad ne kvůli tomu textu?=o)) To by mě mrzelo=o)) Jinak moc díky za pochvalu!

Všem mockrát děkuji za komentáře, jsem z nich neskutečně nadšená a ... jednoduše dojatá! Pomáhá mi to v psaní;o)

7 jééééééééé jééééééééé | Web | 12. dubna 2008 v 21:25 | Reagovat

nestíhám nesvačím..

začínám se v tom motat, mám v tom kaši a chci aby peter radši nebyl.. =) protože s Jamesem by jí to určitě slušelo víc.. a taky je James mladší.. a je to celý takový pěkný.. co pěkný.. boží.. =) nic. končim. A ten Hugo.. že tam bude mít nějakej význam že jo? =) a mohl by bejt sympatickej.. =)

8 Básnířka S. Básnířka S. | 17. dubna 2008 v 13:52 | Reagovat

jéééééé: Nic neprozrazuju;o)) Ale tak Peter, no=D A neříkej, že jsi ho ze začátku neměla ráda;o) Já ho totiž ráda mám... i přes tuhle jeho vadu=D

9 Loco Loco | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 1:49 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama