31. kapitola

24. března 2008 v 14:55 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Omlouvám se, že se mi nepovedlo vložit kapitolu už v ten pátek, ale prostě jsem to nestíhala... Byla jsem na maturitním plese kamarádky až na severu Čech ve Varnsdorfu. Bylo to krásné, ale únavné;o))
Teď už jsem samozřejmě zpátky a možná se mi dnes povede ještě jedna kapitolka=o)) To byste byli rádi, co?;o) Inu, budu se snažit... ale teď jdu na chvíli ven za pejsánkem;o)
P.S. Vstupujeme do třetí desítky... a já jsem stále tajemnější a story je zamotanější... Uvidíme, na jak dlouho to ještě bude=o))

Z podzimního nečasu vpadla do obchůdku a otřásla se zimou. Z vlasů se marně snažila vyklepat kapky vody, které jí v kadeřích ulpěly, když přebíhala Příčnou ulici.
"Dobrý den, přejete si?" otočila se na ni milá prodavačka přibližně Edina věku.
"Dobrý. Měli bychom tu mít objednané kostýmy na jméno James Potter," přešla k pultíku a sledovala švadlenu, jak se přehrabuje v policích a hledá obleky na nadcházející večer.
"Tady jsou," zvolala a vyndala dva vaky, jeden pro Jamese a druhý pro Edith. "Měly by být předělané přesně tak, jak jste si přáli. Chcete si své šaty ještě zkusit?"
"Ne, myslím, že to bude v pořádku," mrkla Ed na dívku.
Ještě zaplatila a vydala se zpátky do deště. Rychle přeběhla ulici, ve které se teď díky nepříjemné vodě padající z nebe nezdržovalo příliš kouzelníků. Doběhla až k hostinci, kde ještě před pár dny pracovala a rozhodla se, že navštíví svého bývalého zaměstnavatele.
"Edith, drahoušku! Nečekal jsem, že se vrátíš tak brzo," prohlásil muž, když zpozoroval zmoklou rudovlásku ve dveřích. Smíchy se mu třáslo i pořádné břicho. Ed jen mávnutím volné ruky usušila své oblečení a vlasy a vrhla se k baru, u kterého hostinský stál.
"Ráda Vás vidím!"
"Ještě řekni, že se ti po nás stýská!"
"To víte, že stýská. Byla jsem tu doma," mrkla a usadila se na stoličku. Večerní hábity odsunula na druhou a objednala si máslový ležák.
"Nechcete tu s něčím pomoct? Svrbí mě ruce, když tu jen tak sedím," ošívala se, když upíjela ležáku.
"Drahoušku, teď už jsi tu jen jako zákazník. Pěkně seď."
Hostinského měla opravdu ráda. Velice jí pomohl, když přijela do Londýna, v lecčems jí připomínal otce. Sic každý vypadal naprosto jinak, povahově byli oba stejní, dobrosrdeční muži.
V hostinci bylo rušno, hlavně díky pravému londýnskému počasí, které právě panovalo venku. Dveře se netrhly a Ed jen sledovala ruch, který se tu vytvářel. Množství kouzelníků si dávalo časný oběd, jiní jen upíjeli horké ohnivé whisky, oblíbeného kouzelnického pití, které by se dalo připodobnit k mudlovskému grogu.
Po chvilce si všimla i stolu v rohu, kde seděl zvláštní pár. Dokonale blonďatá žena s aristokratickými rysy a muž, kterého už v životě nechtěla vidět. Jakoby jí osud nepřál, narážela na něj na každém kroku. Obličej jí ztvrdl, když si všimla, že ji se zájmem pozoruje. Nakvašeně se otočila zpět na hostinského a dál upíjela ze svého půllitru.
"Chodí sem často?" šeptla k hostinskému, když se přiblížil a hlavou nenápadně pohodila směrem ke stolu, u kterého Peter seděl.
"Myslíš pana Fiehta?"
"Ať si říká, jak chce," zhnuseně zkroutila rty.
"Občas sem zajde. Od té doby, co se vrátil z ciziny a pracuje na ministerstvu, je tu celkem často. Jen v létě byl prý služebně ve Francii, povídá se, že si ho francouzský ministr kouzel hodně oblíbil, to tu nebyl… ale to sis jistě všimla sama."
"Jak to myslíte, že jsem si toho všimla?"
"No, řekl bych, že se znáte, ne? Párkrát tu za tebou byl."
"Myslela jsem, že ho znám…"
Hostinský se otočil k dalšímu zákazníkovi, ale Ed ho ještě na poslední chvíli zastavila: "Říkáte, že pracuje na ministerstvu?"
"Pracuje. Je to celkem známá a vlivná osoba."
"Tak to je super," opřela se do sedačky a zvrátila hlavu dozadu.
Hostinský už musel k dalším zákazníkům, a tak Ed nechal jen svým myšlenkám a úvahám, ze kterých ji vyrušil až očekávaný příchod Ramseyho.
"Ahoj," bafl na ni zezadu.
"Fuj, plížíš se jak duch!" vyprskla Ed.
"Spíš ty jsi byla nějaká zamyšlená," zazubil se Ramsey.
"No jo, teď ale poslouchej, už budu muset jít. James chce ještě odjet do té letní vilky," usmála se.
"Tak povídej, jsem jedno velké ultradlouhé ucho."
"Tak ten ples začíná v půl deváté. V osm se přemístíme pro tebe k bytu a vezmeme tě do Godrikova Dolu, aby ses mohl seznámit s Lil."
"A já zadoufal, že tě ten nápad pustil," zakroutil pobaveně hlavou.
"Jako bys mě neznal."
"Jo, když si něco vezmeš do hlavy, nikdo ti to z ní už nevytluče, viď?"
"Zas tak zlé to snad není."
"Je."
Probodla ho nazlobeným pohledem a pro jistotu pokračovala ve výkladu: "Z Godrikova Dolu už všichni půjdeme na ministerstvo. Pak už je to jen na tobě, ty Casanovo."
"Já a Casanova? A kdo mě do toho uvrtal?"
"Nestěžuj si," smála se Edith na plné kolo, čímž přilákala pohledy nejednoho muže. "Neměla bych se tak smát," prohlásila, když si všimla lačných pohledů zákazníků hostince.
"Jejich boj, že se tvé dokonalosti nedokážou ubránit," nadneseně prohlásil Ramsey.
"Nech toho," ohrnula nakvašeně ret, ale následnému úsměvu se neubránila.
"Já už budu muset běžet, je plno hodin, ještě se musím sbalit a připravit," začala se kvapně sbírat Ed.
"Balit? Jedeš tam na dva dny!"
"Jsem žena, zapomněl jsi?" smála se.
"Uvidíme se tedy večer," konstatoval napůl smutně Ramsey.
"Mám tě zarezervovaného na několik tanců!"
"To rád slyším," nadmul se.
"Jo, abych nezapomněla! Vezmi Lil nějaké květiny, má je ráda," mrkla ještě ze dveří na přítele a spěšně odkráčela provázena dvěma páry očí.
***
"Ed?" ozvalo se ode dveří světlého pokoje.
"Ano?" zavolala od okna, ale neodhlédla od něj. Stále se dívala na provazy deště, bez ustání se spouštějících z tmavých oblak.
"Je ošklivo," ucítila dech na šíji a konečně se obrátila k Jamesovi.
"Co bys čekal v tuhle roční dobu?" usmála se a obtočila svou ruku kolem jeho pasu. James ji napodobil a objal ji kolem ramen.
"Třeba se počasí ještě umoudří."
"A když ne, naučím tě nějaké mudlovské deskové hry," vzhlédla k příteli.
"Dobrá, už mlčím. Hlavně, že budeme spolu… sami," šibalsky se zazubil.
"I vy proutníku," rýpla si Ed. Společně se zasmáli a vydali se k východu, odkud se hodlali přemístit.
"Chytni se mě volnou rukou," mrkl na rudovlásku James. Když se ho dívka chytila, z verandy se ozvalo tlumené PRÁSK a dvojice zmizela.
***
Objevili se na rozlehlém prostranství. Před sebou měli líbeznou vilku na kopci. Za ní se rozléhal les, zleva bylo slyšet šumění moře. Nepršelo tu, jen foukal silný vítr a pohrával si tak s oblečením dvojice, která se pro jistotu odebrala do útrob opraveného domu, který rodina Potterů ráda využívala k rekreaci.
"Je to tu jako namalované," rozplývala se Edith, když vešli do prostorné vstupní haly, ze které vedlo honosné schodiště do patra a dveře do dalších pokojů. James mávnutím hůlky sklidil všechny potahy, které zdobily veškerý nábytek a Ed se tak naskytl pohled na starožitné skříně a sedačky.
"Blackovi si potrpěli na luxusu," prolomil ohlušující ticho James a Ed k němu stočila svůj zrak.
"Je to tu nádherné. Jak jste to dokázali opravit?"
"Tátu to asi stálo pár let života, ale kmotra měl rád a věděl, že jako jedno z mála míst, které vlastnila jeho rodina, měl tohle rád. Nějakou dobu tu žil Siriusův strýc, který mu pak dal peníze do začátku. Grimmauldovo náměstí je víc ponuré… tam to zútulnit asi nikdy nepůjde, i když si Krátura dal docela práci a už tam je obyvatelno. Jen portrét staré paní Blackové už asi nikdy nikdo nesundá," usmál se hořce.
"Krátura? On ještě žije?" vytřeštila oči Edith. Podle toho, co o něm slyšela, už by to musel být zasloužilý skřítčí dědeček.
"Už je to stařeček, ale drží se. Na Grimmauldově náměstí je sám s ještě jedním skřítkem. Oba jsou samozřejmě placeni tak jako Penny."
"Peter… Cadogan… on… kdysi mi vyprávěl celý příběh tvého otce," usmála se a opět se rozhlédla po domě. "To je určitě kvůli Hermioně, že?"
"Jo, teta je na skřítky háklivá. Bojuje proti jejich vykořisťování a nikdy ji to asi nepustí. Pojď už ale do pokoje, musíme se pomalu jít připravit, nebo nestihneme vyzvednout Ramseyho."
***
Dvě hodiny uběhly tak rychle jako Umbridgeová před kentaurem a James už netrpělivě stepoval v hale a čekal na Edith s černou sametovou kazetou v ruce. Po několika dlouhých minutách už uslyšel šramot z horního patra a spatřil modrou sukni středověkého společenského hábitu, ve kterém se mohla kdysi procházet i Rowena z Havraspáru, po schodech k němu scházela Edith. Mohl na ní oči nechat, vlasy měla zdobně vyčesané tak, jak je nosila jen při zvláštních příležitostech, i proto jí to slušelo mnohem více než obvykle. Zářivě se usmívala na svého společníka, který se nezmohl na slovo. Cestou přes sebe přehodila cestovní plášť a před obličej nastavila nádhernou zdobenou masku.
"Vypadáš božsky," vypustil James.
"Ještě lépe, než tehdy na večírku?" usmála se Edith.
"To se nedá srovnávat, ale ano. Jen ti něco chybí," přitočil se s ní a otevřel kazetu, kterou třímal v ruce. Zatřpytil se v ní náhrdelník, náušnice a náramek ve stejném stylu spolu s diadémem.
"Kde jsi to sehnal?" vytřeštila oči na malý poklad, který si měla pro dnešní večer vzít na sebe.
"To je rodinné tajemství," pousmál se mladý muž a jal se zapínat ozdoby dívce před sebou. Když byl hotov, jen tiše prohlásil: "Teď jsi prostě dokonalá."
Edith se trošku začervenala: "Nikdo není dokonalý, ale je krásné to slyšet. A abych nezapomněla, přesně takhle jsem si představovala Godrica Nebelvíra," mávla rukou Jamesovým směrem. Stál před ní ve zlato-červeném hábitu se znakem Nebelvíra na prsou. U boku se mu houpal zdobný meč, nádherná replika skřetího umění.
"Ovšem ozdobou večera budeš jistě ty," mrkl a nabídl Edith rámě, aby se mohli společně přemístit k Ramseyho bytu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 24. března 2008 v 16:07 | Reagovat

Páni... Líbí se mi to čím dál víc... Ty převleky jsou dosti originální docela bych je chtěla vidět... Kapitola je úplně úžasná a straaaaašně se mi líbí... Moc se těším na pokráčko...

2 Naiad Naiad | Web | 24. března 2008 v 23:27 | Reagovat

Kapitola byla skvělá :-) zase jedna z těch o dost lepších než ty ostatní :-) Jen se tam objevil zase Peter (nebo jak ho mám sakra nazvat) a já si zase lámu hlavu s tím, co má za lubem... jen nemám pocit, že bych se to měla v blízké době dozvědět...

Jinak kostými byli úžasné a já bych si je oba přála moc vidět na vlastní oči (i když to vlastně ani nejde, má představa mi bude muset postačit...)

Ale nejvíc mě stějně rozesmála hláška: "Dvě hodiny uběhly tak rychle jako Umbridgeová před kentaurem...". Kdes to prosím tě vzala? :-D Bylo to totiž senzační :-D

Každopádně kapitola byla úžasná, ale stejně se moc těším na ples a na Ramseyho a Lily :-)

3 Jenn Jenn | Web | 26. března 2008 v 17:32 | Reagovat

Přesně, tahle věta mě rozesmála úplně děsně, jakožto pubertální dítko jsem se doslova skácela pod stůl. V poslední době se směju všemu xD Ale tahle kapitolka byla krásná. :o) Ty holt umíš strašně pěkně psát. Když si tak čtu od těch ostatnícj...

4 panthy panthy | Web | 1. dubna 2008 v 18:26 | Reagovat

to je neuvěřitelný :))) Ta věta byla fakt skvělá, ještě mám v živý paměti ten film xD Píšeš fakt moc hezky a jelikož mě už totálně dochází inspirace na komenty...hm...co s tim udělám? *zamyšleně se škrábe na hlavě*

Už je ta skutečnost, že si byla schopná napsat tolik kapitol a dává ti to smysl, máš můj obdiv :))) Mno nic,m radši už končim, jinak ten koment nebude mít ani hlavu, ani patu. A už jen dodám...

Jen tak dál =P ...

5 Básnířka S. Básnířka S. | 2. dubna 2008 v 1:12 | Reagovat

Ou děcka! Díky, díky, díky! Já si to snad ani nezasloužím=o))

NarcissaB.: Díky moc za pochvalu;o) Nad kostýmy jsem chviličku přemýšlela... nějak jsem nemohla na nic kápnout=o))

Naiad: Děkuju moc, jsem ráda, že se líbila;o) Já sama nevím, jak mu mám v povídce říkat...=D On je prostě on... nech se překvapit=D

No, kostýmy bych klidně nakreslila, ale nejsem tak šikovná jako Nelien=o)))

Hláška s Umbridgeovou mě napadla... ani nevím, jak;o) Fénixe jsem nečetla ani nepamatuju (stydím se=D) a film jsem taky od prázdnin nezahlédla... najednou tam byla a chtěla ven=D

Jenn: Díky moc=o) Snad ze mě znovu vypadne nějaká taková vtipnůstka (ale ne proto, aby sis nám narazila hlavu o desku stolu, to rozhodně v úmyslu nemám=o)) A díky moc za pochvalu, moc si toho cením;o) Hřeje to u srdíčka=p

panthy: wow, další čtenář! Dokonce pantherka...=o) (začínám se stydět, že jsem si ještě neudělala čas na S versus S=o[ )

s tou inspirací si nedělej hlavu... já jsem taky věčně dutá a nevím, co psát pod kapitoly=o))

Díky moc a doufám, že budeš číst i dál;o))

6 jééééééééé jééééééééé | Web | 9. dubna 2008 v 19:43 | Reagovat

heh,.. trošku sem zaspala.. teda flákala sem to a navíc sem měla něco jako zákaz takže sem se konečně pustila do čtení kapitol..

myslim že si to zasloužíš.. tu chválu a ty komentáře (proto ti taky jeden píšu he)

A myslím že seš určitě šikovná na malování.. Určitě.. když dokážeš napsat takovou super povídku.. takže šup at už to tu je.. =) Kapča byla dobrá, kostýmy úžasný a ted když sem si konečně přečetla Fénixův řád, sem pochopila i tu hlášku takže.. =)

a myslim že asi ty komenty radši psát nebudu páč sou uplně ale uplně bez smyslu a nejradši bych to smazala.. =)

no nic..

7 Básnířka S. Básnířka S. | 10. dubna 2008 v 18:06 | Reagovat

jéééééééé: Napiš mi prosím adresu tvého blogu, tahle nefunguje=o((

Jinak komentáře určitě piš! To je ta nejlepší služba, jakou mi čtenář může poskytnout, alespoň vím, jestli to za něco stojí nebo ne=o)))

No, třeba se pokusím a něco namaluju, ale varuju tě, doby, kdy jsem chodila do lidušky jsou dávno pryč, na křídy (mé oblíbené;o)) jsem nesáhla ani nepamatuju=D

8 jééééééééé jééééééééé | Web | 18. dubna 2008 v 17:38 | Reagovat

oki.. =)

s-n-i-m.blog.cz Ale radši tam ani nechoď, protože je to jen na vlastní nebezpečí, nebezpečí úrazu až se budeš tlemit mejm donebevolajícím výmyslům a strašná kravina.. =)

9 Básnířka S. Básnířka S. | 19. dubna 2008 v 1:03 | Reagovat

jéééééééééééééé: Super, hned zítra mě tam máš nakýblovanou]:->

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama