30. kapitola

21. března 2008 v 0:32 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Hurá, hurá, hurá! Mám pár dní volna, tak jsem se dala do psaní... Hlava hrozí, že brzy pukne, tak z ní něco musím dostat ven;o)
V úterý jsem test dala, takže alespoň něco... jen se budu muset hooodně připravovat na ten další, který potřebuju mít ještě lepší, a který bude těžší=o!
Btw zítra jedu pryč, takže se pokusím napsat něco ještě dopoledne, abych to tu nastavila... Snad se to povede;o) Když ne, tak jsem v sobotu zase zpátky.=o)

"Účel Vaší návštěvy, prosím," ozýval se monotónní hlas ze sluchátka v rudé telefonní budce.
"Návštěva Odboru bystrozorů."
"Děkujeme, přejeme příjemný zbytek dne," promlouvala dál žena, zdánlivě se skrývající na druhém konci drátu.
Budka se dala do pohybu, směřovala směrem do podzemí a kupodivu žádný kolemjdoucí si toho nevšiml. Rudovláska vystoupila do prostorné haly ministerstva kouzel a zlostně se zatvářila na cedulku vytištěnou v budce. Připíchla si ji na hruď a vydala se nechat si zvážit hůlku. Cestou se ještě stavila u krbu, ze kterého vyšel mladý tmavovlasý muž v černém elegantním hábitu. Mohla na něm oči nechat, vypadal tak k nakousnutí.
"Můžeme?" vytasil otázku a zářivě se usmál na svou společnici.
"Jo, jdeme," oplatila mu úšklebek Edith a přijala nabízené rámě. "Gentleman každým coulem," prohodila směrem k vyššímu Jamesovi.
"Nemám snad být?"
"Jistě, že máš! To mám na tobě nejradši," poskočila a vtiskla mu jemný polibek na tvář. James neodpověděl, jen se usmál a zahleděl se dolů na Ed.
"Mám takový pocit, že ta budka bude potřebovat opravu."
"Myslíš?"
"Máš špatně napsané jméno," zazubil se.
"Jo, toho jsem si všimla," odfrkla si, ale náhlý nával vzteku přece jen potlačila. Bolest hlavy byla tak nepříjemná, že se z Ed čas od času stala bomba před výbuchem. Další dobrý důvod k tomu, aby bolení odstranila.
Společně došli až ke stolečku, kde Ed podala svou hůlku již dobře známému kouzelníkovi, ten ji zvážil a vpustil dovnitř. Výtahem se spustili do patra odboru bystrozorů, kde se rozloučili a James pokračoval dál.
Edith se váhavě vydala chodbou ve směru, kde tušila empatikovu kancelář, váhavě zaklepala a po strohém 'Vstupte', jež se ozvalo zpoza dveří, vstoupila dovnitř. Pan Felt tázavě zvedl obočí a rukou dívce pokynul, aby se posadila na židli naproti jeho pracovnímu stolu.
"Dobrý den," začala, když přecházela místnost.
"Dobrý dobrý, slečno. Co pro Vás mohu udělat?"
"Víte, mám takový menší problém," začala zdráhavě vysvětlovat.
"Jen se nebojte, neukousnu Vás," tvářil se již přívětivěji.
"Vlastně se jedná o ty psýchétesty. Od té doby, co jste mě zkoušel, mě neuvěřitelně bolí hlava. Došli jsme k závěru, že by bylo lepší prozkoumat, jestli se při nich někde nestala chyba."
"Pokusím se Vám pomoci, ale nemůžu to udělat, dokud mi neřeknete všechno," stále s úsměvem na rtech promlouval k Ed.
"Ehm…" odmlčelo se děvče. "Omdlela jsem… dvakrát. Měla jsem při tom vidiny, které se mi pak začaly vracet i ve snech. Je to stále ten samý výjev a já netuším, co znamená." Tentokrát se tvářil zaraženě muž. Chvíli se mračil, jako by nad tím usilovně přemýšlel, chvíli se z jeho výrazu dalo usuzovat, že na něco přišel. Edith mezitím nervózně poposedávala na židli a čekala, co jí bystrozor sdělí.
"S ničím takovým jsem se ještě nesetkal," začal nakonec. "Je možné, že jsem Vám nechtěně uvolnil nějaké potlačené vzpomínky…"
"Ne, to není možné. To prostředí… vlastně všechno v těch viděních je pro mě dokonale neznámé," skočila mu do řeči Ed, jakmile však zahlédla mužův výraz, okamžitě zmlkla a znovu poslouchala, co jí poví.
"Jak jsem řekl, můžou to být potlačené vzpomínky," na slovo potlačené položil důraz, "nebo je to jen tím, že jste poloviční víla, jste první, se kterou jsem to zkoušel. Ty vidiny by mohly být jen vedlejším účinkem… jakýmsi výplodem Vaší fantazie."
"Promiňte, ale ty potlačené vzpomínky se mi nezdají. Jsem si téměř stoprocentně jistá, že v nich mám… jak bych to řekla… dospělé tělo. A potlačené vzpomínky by byly spíše z mládí, ne? Z dospělosti si jistě pamatuji všechno."
"Dobrá, můžeme zůstat u toho, že je to vaším vílím původem."
"Ale jak se toho mám zbavit?!"
Muž se zvedl ze své židle a pomalu začal obcházet stůl směrem k Edith, tiše přitom promlouval: "Uvolněte se a zavřete oči. Zhluboka dýchejte. Představte si, že jste na opuštěné pláži, vítr fouká a moře šumí. Slunce se pomalu objevuje na východě," došel až k dívce a uchopil ji za obě paže, ta si toho ani nevšimla, po chvilce ji vyzval, aby otevřela oči a řekla mu, jak se cítí.
"Je to mnohem lepší, díky."
"Nevím, jestli jsem to udělal správně. Jak říkám, jste první. Když se bolest vrátí, zkuste si opět představit tu pláž a východ slunce, mělo by to pomoct. Kdyby se ale to ale vrátilo ve větší míře, přijďte za mnou, zkusím to ještě vyřešit," přátelsky vysvětloval Ed.
"Děkuji mnohokrát. Snad už se to nevrátí," zubila se dívka, které se najednou vrátila dobrá nálada.
"Není za co, slečno."
"Ale je. Nebudu Vás rušit, mějte se krásně! Nashledanou."
"Nashledanou za dva týdny," rozloučil se ve stále přátelském tónu.
Edith za sebou zavřela dveře a zhluboka si oddechla. Hlava ji opravdu přestala bolet a cítila se všeobecně lépe. Byla ráda, že James na záhadu přišel. Musela mu to jít říct.
***
Zaklepala na světlé dveře vedoucí do kanceláře Jamese Pottera a strčila do nich hlavu. Nemohla uvěřit svým očím, obě postavy se na ni ohlédly a dívka zpoza dveří vystartovala, že jí rudé vlasy vlály kolem hlavy.
"Ty," vykřikla napůl nazlobeně. "Kdy jsi mi hodlal říct, že přijedeš? Bídáku jeden," se zdviženým ukazováčkem dloubala do hrudi Jamesova společníka. Po chvilce už nemohla smích zadržet a prudce Ramseyho objala.
"A já myslel, že se setkáme až zítra," krčil rameny Ramsey, když se od něj přítelkyně odlepila.
"To bys chtěl, abych ti tu scénu udělala na plese?"
"Jo, máš pravdu, že je lepší, když jsi mě našla tady," uchechtl se.
"To si piš," mrkla na něj a ztěžka dosedla do malého křesílka vedle Jamesova stolu.
"Tak povídej! Jak je doma? Co parta? Kde budeš bydlet? S kým jdeš na ten ples? Co…"
"Brzdi, kotě! Nestíhám ani zaznamenávat tvé dotazy, tak znovu a po jednom," pobaveně pronášel Ramsey, když si sedal do druhého křesílka v místnosti. James se mezitím přesunul k Ed a se slovy 'Bacha, ta je moje!' ji objal kolem ramen. Všechny ta slova pobavila.
"Tak-jak-je-doma?" hláskovala pomalu Edith.
"Chtěl jsem, abys zpomalila v přívalu otázek, ne abys na mě mluvila jako na pako," mával rukou Ramsey, ale přece jen se pustil do vyprávění.
"Fox s Janou se těší, až se vrátíš. Prý do té doby nemůžou uspořádat svatební hostinu. Teď jsou naštvaní i na mě, prý jim to moc komplikuju," smál se Ramsey. Edith se usmívala také a ani jeden z nich si nevšiml drobného stínu, který přeběhl Jamesovi přes obličej.
"Byl jsi za mým otcem?"
"Ano, moc tě pozdravuje a posílá ti nějaké věci. Mám je v bytě."
"V bytě?"
"Jo, tady James mi pomohl se sháněním bydlení. Dokud nenechám trochu opravit staré sídlo MacDonaldů, musím mít kde složit hlavu. Chápej, pod most se mi nechce," stále se vesele zubil. Jejich setkání byla vždycky plná radosti a veselí.
"A kde ten byt je?"
"Tady v Londýně. Kousek od Parlamentu na břehu Temže. Nechápu, jak se ti to povedlo sehnat," otočil se Jamesovým směrem. Ten jen pokrčil rameny a záhadně se usmál.
"Já ti to vysvětlím," začala Edith, "tady když se jmenuješ Potter, můžeš téměř všechno," nabrala Jamese loktem pod žebry.
"A máš někoho, s kým se vydáš na ten zítřejší ples? Neříkej, že s tebou budu muset zase tancovat polovinu večera," tvářila se uraženě, dokonce si založila ruce na hrudi, ale koutky úst ji prozradily mírným cukáním.
"Doufám, že to pro tebe nebude taková tragédie. Opravdu s nikým nejdu. Nejsem ty, abych si někoho nabalil hned první den."
"No dovol? My jsme se s Jamesem dali dohromady až…" začala počítat na prstech.
"Dobrá, dobrá. Nepočítej to, stejně bys to nezvládla," uchechtl se Ramsey.
"Jamesi?" hodila psí očka k příteli.
"Ano?" napodobil tón jejího podbízivého hlásku.
"Mám nápad," uculila se.
"A jaký?"
"Jde s někým Lily?"
"Pokud vím, tak ne. Dostala pozvánku, protože je Potterová," pronesl napůl znechuceně James, "a protože je neustále zavřená u Munga, nikdo ji ani nemohl pozvat."
"Tak já už vím, s kým by mohla jít."
"Počkat, já jsem tady taky!" snažil se ještě marně Ramsey.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jééééééééé jééééééééé | Web | 21. března 2008 v 12:54 | Reagovat

tralalá.. kdybych mohla tak skáču dva metry nad střechu ale jaksi to nepude zrealizovat.. =) tak si aspon přečtu tu kapču.. =)

2 Naiad Naiad | Web | 21. března 2008 v 14:07 | Reagovat

Nemohla jsem se téhle kapitoly dočkat :-) Jen mám pocit, že ten empatik ji moc nepomohl, ale to se snad dozvím, že? :-)

Lily a Ramsey? Tak to jsem na ně zvědavá... no jinak doufám, že ples už bude v další kapitole, protože se na něj moc těším :-)

Kapitolka skvělá (ostatně jako vždy) jen mám pocit, že to trochu moc prodlužuješ... nesmíš nás nechat tak napnuté :-D Jinak doufám, že v budoucnu budeš mít více času na psaní než do teď :-) a hodně štěstí u dalšího testu :-)

3 Jenn Jenn | Web | 22. března 2008 v 13:25 | Reagovat

Souhlasím s Naiad, jsem naplá jak kšandy! :o) Ale je to skvělé, děsně mě to baví. :o) Píšeš vážně ohromně. :o)

A abych nezapomněla xD Jako můj lektor ohledně layotů máš tu čest (hehe) vidět mé druhé veledílo, tak když budeš chtít mrkni se na můj blog, měl by tam být odkázek. :o)

4 Básnířka S. Básnířka S. | 24. března 2008 v 0:34 | Reagovat

jééééééééééé: jsem ráda, že jsem tě potěšila;o))

Naiad: To víš, škola je zmetek;o) Ples už bude, neboj=o)) To prodlužování... dělám to nerada, ale jinak to nejde=D Na jednu stranu jsem děsně stručná, na druhou hrozně ukecaná... jen najít ten kompromis;o))

Jenn: Jenny, Jenny... díky mockrát, takovou chválu si snad ani nezasloužím=o) Jinak lay je úžasný... už jsem ti to napsala, jsi lepší jak já=D

5 Básnířka S. Básnířka S. | 24. března 2008 v 0:34 | Reagovat

Abych nezapomněla... Kapča přibyde, nebojte, už se do ní pouštím... jen ten čas;o) Vysvětlím v příštím perexu=p

6 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 24. března 2008 v 16:02 | Reagovat

Super kapitola... Já toho Ramseye miluju... Je s nim sranda... Doufám, že ty její vidiny se brzy vyřeší... A teď pádim na další skvělou kapitolu...

7 Básnířka S. Básnířka S. | 2. dubna 2008 v 0:58 | Reagovat

Jo, já ho mám taky ráda... Takový pravý kamarád;o))) Vidiny... no...=o)) Řekla bych, že až se to začne nějak řešit, všechno se to vyřeší pospolu=D Uvidíš, uvidíš=o)

8 Abigail Abigail | Web | 20. srpna 2008 v 1:05 | Reagovat

Abigail se rozečetla... Hned dnes jsem to zvládla až sem, v práci se čte nejlépe, ale můj fyzický stav už je v natolik zoufalém stavu, že víc než SUPER napsat nezvládám, takže prostě a jednoduše SUPER a koment bude zítra,,,

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama