29. kapitola

7. března 2008 v 2:00 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Je to tady! Další kapitolka je na světě, tak vám ji sem házím;o) Opět nekontrolována, tak snad bude čitelná=o)) Jdu chrápat, zítra mě čeká velký úkol - napsání seminárky... Držte pěsti, ať mi to jde od ruky tak, jako psaní povídek...;o))
Začíná mě bolet hlava... Ptáte se z čeho? V hlavě mám tucet nápadů, ale není čas dostat je na papír... Prokletí!=D

Černota zalézající až do morku kostí se rozlévala okolím, osamělá postava hledala alespoň náznak světla. Našla ho uprostřed kroužku v kápích oděných lidí. Jemný vánek jí čechral vlasy a nadzvedával hábit, postavily se jí chlupy na rukou a naskočila husí kůže. V dálce zakrákala vrána a přinášela tak ještě zlověstnější atmosféru do tohoto bezútěšného místa. Tmavě oděná postava se vydala ke skupině neznámých lehkým krokem, a když už byla téměř u nich, jako by se otevřelo propadliště, začala padat dolů.
S výkřikem se probrala ze zvláštního snu a celá orosená se posadila na posteli. Probudila tím i Jamese ležícího vedle ní. Ten, když viděl její zsinalou tvář, rychle ji objal a šeptal k ní: "Byl to jen sen, už je to v pořádku. Byl to jen sen." Jemně ji hladil po vlasech, ale ona ho nevnímala. Stále byla duchem v té prázdné krajině s několika dalšími postavami. Sny vypadají jinak, tohle bylo příliš reálné.
Tu noc už toho mnoho nenaspala. Snažila se usnout, ale mysl jí to nedovolovala. Alespoň měla zavřené oči, aby uklidnila stále bdícího Jamese. Nad ránem se pevněji přitiskla ke svému společníkovi, a konečně se propadla do bezesného spánku.
***
"Už je ti líp?" ptal se starostlivě James u snídaně.
"Jasně, byla to jen únava," zalhala přesvědčivě Edith a ukousla si čerstvě opečeného toastu. Raději se zahleděla na titulní stránku Denního Věštce, protože věděla, že by mu nedokázala lhát přímo do očí. Hlava ji třeštila jako by v ní měla zabodané stovky malých hřebíčků, na které si někdo hraje jako se zvonkohrou. Nechtěla přidělávat příteli více starostí, myslela si, že je to opravdu jen nějaká přechodná záležitost zapříčiněná únavou.
James si ji s přimhouřenýma očima stále zkoumavě prohlížel, ale neříkal dál nic.
Po snídani šla naposledy do své staré práce. Obsluhovala zde ráda, hostinský jí moc pomohl, když potřebovala. Moc se jí odsud nechtělo, ale nadřízený, když slyšel o místě bystrozorky, málem ji hnal pryč sám. Když odsud večer odcházela, pevně ji objal a popřál jí vše nejlepší. Ona na oplátku slíbila, že sem zavítá co nejčastěji to jen bude možné.
Mnula si kořen nosu a s přivřenýma očima vcházela do domovních dveří. Ani si nevšimla, že ji pozoruje pár hnědých očí.
"Jsi v pořádku? Nevypadáš dobře," ozvalo se jí za zády.
"Je mi fajn, jen mě pobolívá hlava. Nedělej si starosti, Lil." Lily jen pokrčila rameny a odcupitala do obývacího pokoje. Ed se vyšourala po schodech ke svému pokoji, ale nedošla k němu. Znovu byla v tajemné krajině, znovu slyšela krákat vránu a opět viděla tu skupinu lidí. Vidění bylo pokaždé stejné, a přesto jiné. Tentokrát slyšela šepot. Byl to nepřirozeně vysoký mužský hlas, ale slova rozeznat nedokázala, jako už dvakrát předtím, propadla se do tmy a probrala se na chodbě vily v Godrikově Dole. Stál nad ní Harry a snažil se ji probrat.
"Jamesi!" zařval nakonec, když viděl, že je vzhůru.
"Co?" ozvalo se z dálky. To už ale slyšela rychlé, blížící se kroky.
"Ed. Co se stalo?" skláněla se nad ní téměř identická kopie svého otce.
"Ni-nic," dostala ze sebe ležící dívka s námahou.
"Zase jsi omdlela? Pojď, odvedu tě do pokoje."
"Zase?" ozval se Harry.
"Včera se jí stalo něco podobného, když byla u mě v kanceláři," vysvětloval James.
"To… to nic nebylo. Asi jsem jen unavená."
"Běž si lehnout a odpočiň si. Zítra zajdeš k Mungovi, ano?"
"To není nutné, uvidíte, že ráno už mi bude fajn," promlouvala k oběma mužům.
"Ale teď už pojď!" zavelel nekompromisně James. Ed se jen slabě usmála a poslechla ho. Uložil ji do postele a šáhl jí na čelo.
"Horečku nemáš," konstatoval.
"Vždyť říkám, že je to jen z únavy."
"Z únavy bys neměla noční můry."
"To je jen shoda okolností," snažila se, ale nebylo to nic platné.
"Shody okolností neexistují," provrtával ji očima. "Kdy tě začala bolet hlava?"
"Včera."
"Kdy přesně?"
"Nevím, asi když jsem čekala na výsledky zkoušek. Připadám si jako u výslechu, nech už toho," mračila se.
"Jen tomu chci přijít na kloub. Mám tě rád, víš?" věnoval jí ten nejláskyplnější pohled, který kdy viděla a políbil ji na čelo.
"Já tebe taky," vysoukala se na lokty a polibek mu vrátila. "Pojď si lehnout ke mně. Dořešíme ty kostýmy, co ty na to?"
"Dobrá," usmál se a zavrtal se pod peřinu.
"Za co jsi to chtěl jít?"
"Já už nevím, vyděsila jsi mě tak, že jsem to úplně zapomněl," promlouval k ní shora. Byl totiž opřený o čelo postele a objímal ji kolem ramen.
"Napadl mě Romeo a Julie. Jen nevím, jestli by to bylo dostatečně poznat," přemýšlela nahlas Edith.
"To je úžasný nápad. Stále říkám, že jsi geniální!"
"Třeba šéfové?" zvedala Jamesovým směrem obočí a šibalsky se usmívala.
"Máš štěstí, že ti není dobře a nemůžu tě zmučit, ty zvíře," zubil se a laškovně Ed polochtal na boku.
"Stejně bych tě přeprala," plazila špičku jazyka.
"Tak to jsem zvědavý," kýval a slova pronášel s notnou dávkou ironie.
"Takže půjdeme za Romea a Julii? Není to moc tragický příběh?"
"Tak vymysli něco jiného," krčil rameny James.
"Jak vymysli něco jiného? Vždyť už jsem navrhovala tvé rodiče a teď Romea s Julií. Je řada na tobě, drahoušku," vracela mu úsměv zpět.
"Hm, ale já na tohle nikdy nebyl..." Po chvilce přemýšlení však zvolal: "Co třeba Godric Nebelvír a Rowena z Havraspáru? Sice to nebyl tak úplně pár, ale vypadalo by to pěkně, ne? Já bych si vzal meč a ty diadém," dumal mladík.
"A proč zrovna ty meč? Třeba bych mohla být Godric já a ty bys byl Rowena."
"Zapomeň, za ženskou se převlékat nebudu," chechtal se z plných plic James.
"Dobrá, Rowena budu já, je to skvělý nápad. Půjdeme tak!"
"To jako doopravdy? Já to myslel napůl žertem."
"A mně se ten tvůj žert zalíbil. Jdeš se mnou nebo se mám zeptat Albuse?"
"Jdu s tebou," zakřenil se naoko uraženě James.
***
Noc proběhla v klidu a Ed byla ráda, protože nechtěla Jamesovi přidělávat další starosti. Hlava ovšem bez ustání bolela. Do nemocnice jít nechtěla, tak zalhala, že už je jí lépe. Když si ovšem k večeru James všiml, jak si mne čelo, podezřívavě si ji začal měřit. Ve chvíli, kdy to nečekala, zeptal se, jestli je jí dobře.
"Jo, je mi fajn. Vypiju nějaký lektvar a půjdu spát. Jsem asi přetažená."
"Včera to byla únava."
"Nic mi není, opravdu," snažila se, ale James se nedal odbýt.
"Říkáš, že tě začala bolet po těch procedurách?"
"Asi ano. Nejsem si jistá."
"Pověz mi ještě jednou - a popořadě - co všechno jsi podstupovala."
"Ten den?"
"Ano, ten den."
"Lektvary, kouzelné formule, přeměňování, obranu. Vždycky nejdřív teorii a pak praxi. V obraně jsem se utkala s tvým otcem. Pak přišly na řadu psýchétesty, a nakonec mi bylo řečeno, že mě berou."
"To je všechno?"
"Jo."
"Co jsi vařila za lektvar?"
"Vlkodlačí."
"Z toho tě hlava bolet nebude. Zeptám se ale ještě Abuse, já jsem na lektvary levý, brácha v nich vynikal."
"Co na tebe táta použil za kletby?"
"Nic vážného, jen Expilliarmus a podobně. Nic, co by mi doopravdy ublížilo. Já na tom byla stejně," mávala už otráveně rukou.
"Pak byly psýchétesty?" nepřestával chrlit otázky James a tvářil se při tom zadumaně a z očí mu sršelo, že nepřipouští diskuzi.
"No jo, ale to je neškodné, ne? Vždyť mi ten chlap jen pokládal otázky."
"Počkat, počkat! Ty to neznáš?"
"Co jako?"
"No ty testy!"
"Ne, tady jsem o tom slyšela prvně. Co to je, jsem si odvodila z názvu. Mudlové mají psychotesty."
"No, ten chlap, jak ty říkáš, ti nepokládal jen otázky."
"Jak to myslíš?"
"On je to docela vzácný dar," odmlčel se a přemýšlel, jak novinku podat.
"Co proboha?!"
"Promiň, je to celkem vzácný dar. Nikoho jiného takového neznám. On je pan Felt totiž empatik. Nebo něco v tom smyslu."
"To jako, že se vcítil do mě, když jsem mu odpovídala?"
"Ano, analyzoval tvoje pocity, když jsi přemýšlela nad odpovědí."
"Takže se mi hrabal v hlavě?"
"Ne, to není ten správný výraz. Na to je nitrozpyt."
"Já vím, co je nitrozpyt!" spolu se zvýšeným hlasem ho probodla výhružným pohledem
"Promiň, je mi jasné, že to víš," odmlčel se a v pokoji nastalo hrobové ticho. "Vlastně… Když nad tím tak přemýšlím, tak se ti svým způsobem v hlavě opravdu hrabal. Tvé myšlenky ale nečetl."
"A ty si myslíš, že mě z toho bolí hlava?"
"Ještě jsem neslyšel, že by se to někomu stalo."
"Spíš mi řekni, jak se toho zbavit," prohodila a ruce zkřížila na prsou. James ovšem netušil, že to myslí dvojsmyslně. Vidiny, které měla, se jí ani za mák nelíbily, i když by jim ráda přišla na kloub.
"To nevím zlato, promiň. Ale zítra se pana Felta zeptám, slibuji."
"A neměla bych za ním jít spíš sama?"
"Taky pravda. Půjdeme ráno společně."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 10. března 2008 v 18:36 | Reagovat

Tak jsem se konečně dostala k další kapitolce :-) Byla skvělá :-) I když ty vidiny mě začínají štvát, protože vůbec netuším, o co jde... což je vlastně i účel, že?

Godric a Rowena? To bude určitě skvělé :-) A určitě jim to bude i slušet (což si můžu jen představovat :-))

No už se těším na další, i když tu si asi přečtu až o víkendu :-(

2 Básnířka S. Básnířka S. | 11. března 2008 v 23:21 | Reagovat

Ale tak časem na to přijdeš;o)) Já teď pro změnu nemám čas na nic (pomalu ani na spánek=D)... Ale zkusím něco napsat, až pojedu ze školy domů, jako že se ... jmenuju=o)))

Jj, Godric s Rowenou... ani nevím, jak mě to napadlo=D

Tak o víkendu tu možná budou i dvě... Jen si nejsem tak úplně jistá, jestli to stihnu... příští úterý píšu zápočtový test, který je mimochodem hoooodně těžký, takže se budu muset učit=o/ Ale uvidíme... odreagování nikdy neškodí (a mně psaní jde paradoxně nejlíp, když se mám učit=o)))

A nakonec děkuju za chválu... MOC!;o)

3 Jenn Jenn | Web | 12. března 2008 v 17:29 | Reagovat

Moc hezky napsané, čekání se vyplatilo, ovšem jako vždy. :o) Jsem moc zvědavá na pokračování, ptž ty vidiny jsou doopravdy... jak to říct?... tajuplné? :D Nevím, prostě jsem zvědavá :o)

4 Jenn Jenn | Web | 13. března 2008 v 16:06 | Reagovat

Mimochodem, už jsem napsala drabble na tvé přání, nevím zda se ti bude líbit,ale což, byla jsem omezená na co nejmenší počet slov... :o) Tak je na mém blogu ;o)

5 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 17. března 2008 v 21:50 | Reagovat

Úplně skvělá povídka! Vážně moc super! Je to moc originální nápad a zápletka... Zhltla jsem ji jednim dechem hned, jak jsem ji objevila... Máš moc hezkej blog a myslím, že tu budu pečená vařená :))) Jsi velmi dobrá spisovatelka...

6 Básnířka S. Básnířka S. | 19. března 2008 v 14:22 | Reagovat

Všem se omlouvám za zpoždění, ale škola je mrcha;o)) Teď mám pár dní volno, tak se hned pustím do psaní, hlava už mi nápady praská;o))

Jenn: Díky moc=o)) A drabble už jsem četla a líbil;o)

NarcissaB.: Díky moc za chválu, ale sama vím, že má mouchy=o)) Cením si toho komentáře a doufám, že se ti bude líbit i dál;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama