9. kapitola

2. února 2008 v 23:17 | Sapfó |  Bludička v temnotách
"To snad ne? Jak je to možné? Kolik je ti let?" hnaly se k ní otázky ze všech stran. Na to přesně se jí moc odpovídat nechtělo.
"No, je mi patnáct, zatím se neví, proč jsem nebyla zařazena už v jedenácti, prý jsem nebyla v nějaké matrice. Ředitel školy by to měl zkusit vyšetřit," usmála se trochu na své spolucestující, kteří na ni dál vyjeveně zírali.

"Takže to bys měla jít normálně do pátého ročníku jako skoro všichni, co jsme tady," konstatoval Ramsey.
"Vypadá to tak. Rozhodně bych byla radši, než s jedenáctiletými…"
"Snad budeš mít alespoň ložnici s někým starším."
"Nezlobila bych se."
Zpovídali ji tak ještě dlouho, ona se jich na oplátku vyptávala, jaká je škola, do které se právě chystají. Vlak si razil cestu krajinou a skupinka lidí si ani nevšimla, že už budou brzy na místě. Když to zpozorovali, hned si začínali oblékat školní hábity.
"Divila jsem se, že se tu nosí uniformy. Normálně jsme je ve škole nenosili," mumlala Edith zpod košile, kterou právě přetahovala přes hlavu. Dívky, které se také zrovna převlékaly jí odpověděly, že je to v kouzelnickém světě normální. Stírá to prý rozdíly mezi studenty z kouzelnických a mudlovských rodin. Odjakživa se prý vedou spory o tom, že by se takzvaně nečistí vůbec neměli vyučovat.
"O tom už jsem slyšela."
"Jo? Kdo ti to povídal?"
"Peter Prescott, o prázdninách jsem s ním strávila hodně času. Pomohl mi s nákupy i s rozhodnutím, zda sem vůbec jít. Vyprávěl mi o kouzelnickém světě a o anglické válce s Voldemortem." Jedna s dívek se zatřásla při vyslovení toho jména, druhou nechalo docela v klidu.
"To jméno neříkej! O něm se nemluví. Vím, že už je to dlouho a v některých částech světa o něm dokonce ani neslyšeli, ale tady to bylo také celkem divoké. Lidé jsou stále hákliví na jeho jméno, i když už je to pětadvacet let," okřikla ji Margarita.
"Ale tím, že se neříká jeho jméno se nic nevyřeší," mrkla na ni rudovláska a dala jí tak najevo, že s tím s ní nemůže počítat.
"Dobrá, dělej si, co chceš, ale přede mnou ho raději neříkej."
Když se dooblékly, dívky měly obě dvě stejnou uniformu ve zlato-rudých barvách, ale Edith měla jen černobílou, přidali se k nim i kluci, kteří čekali před kupé. Vlak začal zpomalovat a dívce, jež tu byla poprvé, se naskytl pohled na kopec, kde se tyčil vznosný zámek s několika věžemi. Byl už večer, z mnoha oken studenty lákalo mihotavé světlo. Park okolo zámku byl perfektně upraven a osvětlen množstvím pouličních lamp ve stylu 19. století. Když poprvé takto viděla zámek, věděla, že se jí tu bude líbit. Škola byla ještě daleko, proto se nasedlo do rozlehlých kočárů tažených bílými hřebci. Šestice vystoupila až před hlavním vchodem do zámku, kam už se hrnuly davy studentů nejrůznějšího věku. Když Ed vešla do prostorné vstupní haly, byla přivolána přísným hlasem starší ženy, která k sobě přivolávala všechny studenty prvních ročníků. V hale najednou bylo jen přibližně 40 duší.
"Dobrý večer, vítám vás na Škole čar a kouzel Alberica Moudrovouse, já jsem profesorka Nebarová a učím na této škole kouzelné formule, jsem zároveň zástupkyní ředitele. Nyní budete rozděleni do kolejí, které vám budou po zbytek studia na této škole druhým domovem. Profesoři, prefekti a primusové Vaší koleji mohou odebrat či darovat body za Vaše chování a činnost v hodinách. Na konci roku se body sčítají a nejlepší kolej získává školní pohár. Je jen na Vás, zda budete svou kolej o body připravovat nebo jí je získávat. Koleje jsou rozděleny podle místa Vašeho původu. Slovensko, Čechy, Morava a Slezsko, pátá kolej se skládá ze studentů pokročilého studia a Vás se zatím netýká. Nyní začne zařazování, po průchodu dveřmi do Algernonovy síně se Vám uniforma zbarví do barev vaší koleje, ke které si pak přisednete. Až uslyšíte své jméno, můžete vejít," ukončila svůj vyčerpávající monolog, otočila se na podpatku a rychlou chůzí se odebrala k velkým, avšak jemně vyřezávaným dvoukřídlým dveřím. Po chvilce už Edith slyšela různá jména a jejích společníků ubývalo. Když profesorka vyslovila jméno Uršula Urková, Ed tušila, že pak přijde řada na ni.
"Edith Laura Valiková," slyšela už zpoza dveří a vydala se tedy k nim. Když prošla dřevěnou bránou, protože tak se jí dveře do síně právě jevily, ucítila příjemnou vůni květin a ozářilo ji jemné červené světlo. V síni uslyšela potlesk, jen se na sebe podívala a viděla, že její kravata se najednou zbarvila do červenozlaté a na vestě má znak své nové koleje. Vydala se ke svým přátelům z kupé a nevšímala si šumu, který její příchod přivolal. Měla štěstí, její dnešní společníci patřili do stejné koleje, co ona. Sedla si mezi Ramseyho a Margaritu, všichni jí pogratulovali, ale pak už nebyl čas na vybavování, protože zařazování skončilo a ředitel povstal k proslovu. Moc se nezdržoval, řekl jen něco málo na přivítanou a o školním řádu, Margarita šeptla k Ed, že je to u kouzelníků normální. Pak už se před nimi objevila večeře, do které se všichni pustili. Rudovláska se ještě rozhlížela, jestli neuvidí Petera, po chvilce ho našla zabraného do hovoru se starší dámou u profesorského stolu, usmála se na něj, i když to neviděl, a pustila se do jídla. Ještě se ptala Margarity, proč mají koleje zrovna takové barvy oblečení, jaké mají, odpověděla jí, že to má něco společného se starými erby historických zemí, podle kterých jsou rozděleni.
"Několikrát už přišel návrh na přechod na takzvaný bradavický model, kde jsou studenti rozřazováni do kolejí podle jejich charakterových vlastností, ale vždy byl zamítnut. Tímhle způsobem prý není mezi kolejemi taková rivalita a i ti… řekněme špatní se dají víceméně napravit," odpovídal Ramsey z druhé strany.
"Jak to víš?"
"Můj otec je náměstek ministra kouzel."
"Páni, velké zvíře," smála se.
"No, občas je to na obtíž. Někteří profesoři mě nesnášejí."
"A někteří tě jistě zbožňují, tím se to vykompenzuje," mrkla na svého nového přítele.
"To je fakt," zazubil se na oplátku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 5. února 2008 v 23:45 | Reagovat

Zajímavý způsob zařazování, to se musí uznat :-) Máš skvělé nápady :-)

2 Básnířka S. Básnířka S. | 6. února 2008 v 21:37 | Reagovat

Ale co mě to stálo mozkových buněk, než jsem přišla na něco trošku normálního=o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama