8. kapitola

1. února 2008 v 21:34 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Ještě se rozloučila se sestrami a už se vydala se svým neobvykle velkým kufrem a klecí se Sovinkou, jak pojmenovala svou soví kamarádku, protože na lepší jméno, které by se k ní hodilo, nepřišla, před dům, kde se měla setkat s Peterem. Byla mu nesmírně vděčná, že jí pomohl s balením a zvětšil vnitřek jejího kufru, aby si mohla zabalit všechny věci, které potřebovala.

V poledne jí měl jet vlak do školy, do jejího nového života, na který se těšila, ale zároveň se ho malinko obávala. Nevěděla, co od něj má čekat a jak se k ní zachová on. Peter přišel přesně v tolik hodin, kdy se domluvili, už ho chtěla chytat za ruku, aby se přemístili, ale on to zavrhl. Vyšli před dům a on mávnul nad hlavou svou hůlkou. Najednou se před nimi objevil modrý autobus a z něj vyskakovala štíhlá mladá dívka, aby je přivítala a pomohla jim nastoupit. Edithin společník se postaral o ohromné zavazadlo a zaplatil cestu na Masarykovo nádraží. V autobuse bylo několik boxů, ve kterých byly sedačky se stolky. V zadní části Edith zahlédla dokonce několik lůžek. Raději zaplula do prvního boxu a sedla si na pohodlnou polstrovanou lavici, Peter ji následoval. Rozjeli se a dívka mluvila jakoby z reproduktorů, i když tam žádné nebyly.
"Vítáme nové cestující na lince Záchranných autobusů pro oblast střední Evropy. Do Vašich cílových stanic Vás dopravíme v nekratší možné době. Ve Vašich boxech naleznete časopisy a denníky nejrůznějších druhů, dále Vám nabízíme zdarma teplé nápoje a k zakoupení je v nabídce i široký výběr chlazených nápojů od máslového ležáku po ohnivou whisky. Pro tuto chvíli děkuji za pozornost a doufám, že budete s našimi službami spokojení," ukončila svůj, jistě pečlivě naučený, monolog.
Za necelou čtvrthodinku byli na místě a Peter vedl Ed k nástupištím. Zašli za poslední nástupiště a Edith najednou bylo divné, proč jde Peter dál. Chtěla se ho zeptat, ale v tom se na ni otočil a pokynul jí, aby zalezla do kabinky označené 'Jen pro personál', raději se na nic neptala a vlezla tam, za ní se hned hnal Peter, který za sebou zavřel dveře. Rukou poklepal na bílý flek zevnitř dveří a opět je otevřel. Už nebyli na tom starém známém Masarykově nádraží, ale na nějakém úplně jiném. Ne, nebylo jiné, byla to jeho identická kopie, jen byla zrcadlově obrácená, neměla tolik nástupišť a byla mnohem čistší. Když se ovšem Edith podívala vpravo, zjistila, že vidí to 'pravé' nádraží za mlžným sklem. Dívala se na to vyjeveně a nevěřícně, dokud ji v jejím zírání nevyrušil její přítel.
"Jen pojď, uvidíš to tu ještě mnohokrát. Musíme si pospíšit, jinak nebudeš mít, kde sedět."
"Už jdu," ozvala se, ale odtrhnout od výjevu před sebou se nemohla. Musela ovšem, když ji Peter vzal za předloktí a raději ji odtáhl dál.
"To jsem byla tak hrozná?" ptala se.
"Byla jsi horší," smál se jí Peter, "navíc jsi zdržovala provoz," smál se ještě víc.
Došli k vlaku a několik lidí se po nich otočilo.
"Proč na nás tak zírají?"
"Protože jsem profesor a jsem moc mladý na to, abych měl tak starou dceru. Asi si myslí, že jsem si sehnal lolitku," usmál se.
"No dovol?"
"Už mlčím."
"Ale asi na tom něco bude…"
"Tak vidíš," smál se už naplno.
Pomohl jí s kufry do vlaku a rozloučili se. Ještě mu dala přátelskou pusu na tvář, poděkovala, že jí se vším pomohl a vlezla si do vlaku. Hned první kupé, ke kterému zamířila, bylo prázdné. Sedla si do něj, do uší nacpala mp3 přehrávač a zaposlouchala se do pomalé melancholické melodie, která se k ní vinula ze sluchátek. Zavřela oči a nevnímala svět okolo sebe. Ucítila však, že už se vlak hýbe, vyklonila se proto z okýnka, aby viděla všechny ty rodiče, kteří ještě naposled mávali svým ratolestem, než je uvidí opět až o Vánoce. Zahlédla i Petera, který stále stál opodál vlaku, zamávala mu také a vlezla si zpátky do kupé.
Ani si nevšimla, že mezitím si k ní přisedla skupinka lidí. Dvě dívky a tři kluci, všichni přibližně stejně staří jako ona.
"Jé, pardon, ahoj, neslyšela jsem Vás," zařvala, protože měla stále v uších sluchátka. Uvědomila si to a vyndala je.
"Ještě jednou sorry, měla jsem zapnutou hudbu," začervenala se a usmála na nové společníky.
"To je v pohodě, ptali jsme se, ale neodpovídala jsi, mysleli jsme, že jsi usnula, ale pak ses vyklonila z okýnka, ani sis nás nevšimla. Nikde jinde už nebylo místo, tak jsme si přisedli," vysvětlovala jí blonďatá dívka s očima modrýma jako dvě studánky.
"Jo, já poslouchala písničky, vždycky mě to hodí do úplně jiné dimenze a okolí nevnímám."
"Jak? Jako, že jsi poslouchala hudbu?" ptal se hnědovlasý kluk sedící naproti Edith.
"No, mám tu empétři přehrávač," ukazovala na malý lesklý modře svítící kvádr, s dlouhým drátkem vedoucím z jeho boku.
"Co to je?"
"Dokáže to reprodukovat hudbu, vy to neznáte?"
"Já jo, mám podobný doma, ale já jsem z mudlovské rodiny, ostatní jsou z kouzelnických rodin," ozvala se druhá dívka sedící mezi blondýnkou a hnědovlasým klukem.
"Nevěděla jsem, že mudlové mají takové vynálezy," dumala druhá.
"Páni, to jsem netušila, že tu nebudete znát mp3!" ozývala se rudovláska.
"No, ani jsme se nepředstavili," ozval se další chlapec, ten měl vlasy černé jako uhel, oči jakbysmet. Uhrančivým pohledem teď hleděl na Ed, která seděla hned vedle něj.
"Jé promiňte, já jsem Edith."
"Já jsem Margarita, ale můžeš mi říkat Margi," začala blondýnka, "tohle je Jana," ukazovala dál na svou tmavovlasou kamarádku, "Felix a Fox, moji bráchové, dvojčata," ušklíbla se a Edith si teprve teď všimla, že dva kluci v kupé jsou si k nerozeznání podobní, "a vedle tebe sedí ještě Ramsey," dodala nakonec.
"Moc mě těší."
"Nás taky. Ale ještě jsem tě tu neviděl, ty jsi tu na výměnném pobytu?" začal se vyptávat Fox sedící vedle Ramseyho. Ed se trošku začervenala a podívala se do země, zkoumala vzor na svých vyšívaných botách a neměla se k odpovědi.
"Vlastně jdu do prvního ročníku," nechala na sebe civět společnost v kupé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 5. února 2008 v 23:40 | Reagovat

Kapitola byla sice oddechová, ale líbila se mi, konečně se tam začali objevovat i jiní lidé, předpokládám její budoucí kamarádi :-) Jdu na další :-)

2 Básnířka S. Básnířka S. | 6. února 2008 v 21:37 | Reagovat

Nějaké ty vycpávky být musí=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama