27. kapitola

28. února 2008 v 19:23 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Tak se zpožděním přináším další kapitolku... Znáte to, škola začala, času málo... Jinak díky za komentáře, vždycky potěší;o)

Já se teď jdu vyblbnout na koncert, tak si to tu užijte a zanechte stopu...;o))

Jinak z té kapči jsem trošičku nesvá... Nevím, nevím...

P.S. Ještě jsem ji po sobě nečetla... (stydím se za to, ale nějak nemám čas, ještě musím zabalit, ráno jedu domů...)

"Další prosím!" volala lékouzelnice od dveří své pracovny.
Zvedla se rudovlasá dívka a lehkým krokem kráčela k usměvavé ženě středních let. Měla ráda vůni kouzelnických nemocnic, cítila v ní nejrůznější přísady do lektvarů a i dryáky samotné. Nebyl to ten nepříjemný puch, který důvěrně znala z mudlovských zařízení, tam to smrdělo po dezinfekci, ze které se jí téměř pokaždé zvedl žaludek.
Došla až ke dveřím, které jí pracovnice nemocnice U sv. Munga uvolnila, aby mohla projít za ní. Čekala ji povinná prohlídka pro práci bystrozora. Každý uchazeč jí musel projít. Sedla si na nabízenou židli a rozhlédla se po místnosti. Byla vymalována jemnou béžovou barvou, v podobných barvách bylo sladěno i vybavení. Na kouzelníka to místo působilo uklidňujícím dojmem, takže se nemusel bát nadcházejících zdravotních testů.
Samotné vyšetření nebylo nijak zdlouhavé, lékouzelnice většinu úkonů zvládla pomocí hůlky. Edith byl změřen tlak, odebrána trocha krve a zjištěny srdeční funkce. Protože bylo vše v nejlepším pořádku, vtiskla jí žena pomocí hůlky pečeť do příslušného formuláře a dívka mohla odejít.
Hodinu poté Ed čekala další zkouška - fyzické kondice. Jedinou disciplínou zde byl běh. Edith nikdy neběhala ráda, ale tentokrát se přemohla, protože jí stejně nic jiného nezbývalo. Sice o fous, ale zvládla i tuto překážku k získání místa bystrozora.
***
"Tak co?" vyhrkl James, když přišla ještě ulepená od potu domů.
"Zatím v pohodě, zítra to bude asi těžší," sklopila oči.
"Těžší? Vždyť jde jen o znalostní zkoušku. To zvládneš levou zadní."
"A co ty psýchétesty?"
"Labilní nejsi," mrkl na svou dívku a položil jí ruku kolem ramen. Spolu vyšli po schodech do jeho pokoje. Spokojeně se spolu usadili na postel a Ed si nechala čechrat vlasy.
"A protože to jistě zvládneš na výbornou, mám pro tebe malé překvapení."
Očka jí zasvítila a pohotově se otočila na Jamese, který už se smál, protože se v takových situacích vždycky chovala jako malé děcko.
"Jaké?" vyhrkla rychle.
"Je to přeci tajemství," vycenil zuby a pozvedl obočí. "Teď to ze mě nedostaneš."
"No ták, pak mi to třeba půjde líp," snažila se ho obměkčit.
"Nene, až potom. Alespoň se máš na co těšit!" nenechal se přesvědčit.
"Dobře," přimhouřila výhružně oči, "ale řekneš mi to hned, jak půjdu z odboru, stavím se za tebou."
Neudržel smích a mezi vzlyky jí odpověděl, že klidně. To už se Ed zvedala a byla na odchodu do koupelny.
***
"Takže slečno. Studovala jste na univerzitě Alberica Moudrovouse, že?"
"Ano. Mými obory bylo Přeměňování, Lektvary, Kouzelné formule a Obrana proti černé magii. Tedy všechno potřebné pro práci bystrozora."
"Ehm-ehm," kýval malý plešatící mužík a brýle mu málem spadly z nosu. "Přistoupíme tedy k praktické zkoušce. Nejprve mi řeknete, jak se připravuje Mnoholičný lektvar a Veritasérum, a poté mi tu ještě něco uvaříte."
"Dobrá, mám začít?"
Mužík místo odpovědi jen zběsile zakýval a brýle mu doopravdy spadly. Ed je bez pomoci hůlky automaticky zvedla a opravila. Na muže to udělalo dojem. Postupně dopodrobna popsala přípravu obou zadaných lektvarů, Vlkodlačího lektvar uvařila také bez problémů, byla spokojená. Na zkoušce z Přeměňování měla napsat krátkou esej o zvěromázích a pak přeměnit kočku v ptáka.
Jako poslední ze všech čtyř oborů přišla na řadu Obrana. Edith vykouzlila stříbrného mluvícího Patrona, který na sebe bral pokaždé podobu velkého hřebce. I tentokrát z hůlky vyletěl kůň, který pak promluvil ke komisi dívčiným hlasem. Když prošla těmito zkouškami, zkoušející oznámil, že ještě bude muset podstoupit souboj s Harrym, který byl v čele tohoto ministerského odboru. Přirozeně se jí do toho nechtělo, ale její domácí na ni povzbudivě mrknul, takže se uvolila.
Malý plešatící brýlatý mužík mávnutím hůlky udělal v místnosti místo a Ed s Harrym se postavili proti sobě, každý na jednu stranu místnosti. Obcházeli se a hleděli na sebe, ani jeden nic neudělal, žádnému se nechtělo začít. Edith nakonec zaútočila jako první: "Expelliarmus!" zařvala, ale Harry její útok pohotově odrazil neverbálním zaklínadlem. Její kletba se odrazila zpět k ní, pohotově uhnula, to už ale Harry pálil zpět. Vytvořila obranný štít a okamžitě jednala taktéž neverbálním kouzlem: 'Impedimenta!'
Harry kvapně uhnul, kletba ho minula pouze o kousek. Vzápětí z jeho hůlky běžel světlý paprsek, kterému se Ed vyhnula také tak tak. Z kleku ještě zpět vyslala další kouzlo, které mělo jejího protivníka spoutat. Ten po vytvoření štítu okamžitě reagoval. Ed se ještě nestihla ani pořádně postavit, musela čelit další kletbě. Uhnula jen o kousek, Harry však využil její nepozornosti a použil Expelliarmus. Rudovlásce vyletěla hůlka a obloukem se nesla k tmavovlasému muži. Ed se ale nevzdala, když její protivník polevil v pozornosti, jen mávla rukou a spoutala ho tmavými provazy. Sklidila uznalé pohledy zbytku poroty, i samotného Harryho, který se z pout dostal vzápětí sám. Boj už ale nepokračoval. Jeden z porotců se zeptal dívky, zda by mu nemohla ukázat ještě nějaké kouzlo bez hůlky, zjevně ho její dovednosti zaujaly.
"Jistě pane," odpověděla.
Chvilku se rozhlížela, než přišla na nějaké menší kouzlo, které by mohla předvést, nakonec ji napadlo, že místnost vypadá příliš stroze, zvedla tedy obě ruce ke stropu, složitě jimi máchla a otočila se kolem dokola. Místnost byla nově vymalována a ze stropu padaly květy kopretin. Mužík, který ji zkoušel už u lektvarů jí tleskal tak zhurta, že mu opět začaly padat brýle, pouhým natažením ukazováčku mu je nasadila zpátky na nos. Ostatní uznale pokyvovali. Edith byla šťastná, že se jí v této části přijímacího řízení vše podařilo a nasadila ten nejkouzelnější úsměv, který dovedla. Jediná žena ze sedmičlenného výboru se jí zeptala, jak se naučila kouzlit bez hůlky.
"Jsem poloviční víla. Zřejmě je to zděděná vlastnost po matce." Teď se na ni upíralo několik překvapených pohledů a několik naopak vědoucích.
"Tím se mnoho vysvětluje," pokyvovala dál žena a usmívala se na ni.
"Zatím můžete jít. Na psýchétesty pro vás přijdeme," řekl jeden z nejméně příjemných bystrozorů, kteří ji zkoušeli. Když se na ni zahleděl, cítila se jako pod mikroskopem. Nasazen měl stále nepřívětivý výraz, ze kterého šel občas strach. Sklopila oči, uklonila hlavu a odešla do chodby před místností. Sedla si zde na dřevěnou lavici a čekala, co se bude dít.
Po hodině netrpělivého poposedávání přišel onen nepříjemný muž a vyzval ji, aby ho následovala. Nešli ovšem do té samé prostorné místnosti, ale do jiné, sousední. Edith připadala spíš jako komora, byla malá a tmavá. Jen uprostřed byl stůl se dvěmi židlemi. Ed se na pokyn bystrozora posadila na jednu z nich, on si vzal tu druhou, ale nesedl si na ni. Jen prsty poklepával o opěradlo. Tlumené nárazy prstů o dřevěnou desku se nepřirozeně rozléhaly a Ed jen těkala očima z mužova obličeje, který měl stále ten samý výraz, na jeho prsty. Netušila, co má od něj čekat. Po chvilce přestal, jako by přemýšlel, jak začít a jen řekl: "Začneme." Sedl si na svou židli, kterou si z druhé strany stolu přesunul k Edith. Nejdříve se ptal na domov, jestli se jí stýská, a proč je v Anglii. Pak v dotazech poněkud přitvrdil, ptal se na osobnější věci. Ed odpovídala podle pravdy a nechápala, jak z takových otázek a odpovědí může udělat nějaké závěry. Místy měla pocit, že ji propaluje pohledem, ale nikdy mu neuhnula. Po hodinovém výslechu byla přeci jen uvolněna a poslána zpět na lavici na chodbě. Tušila, že teď se výbor radí, zda ji přijmou nebo ne. Hodinu trvalo, než ji zavolali zpátky do veliké místnosti, ve které se stále po zemi válely květy kopretin.
"Slečno Valiková, můžete si sednout," ukázala čarodějka na křeslo před komisí. Ed váhavě došla až k němu a udělala si v něm pohodlí.
"Jak jistě tušíte, zavolali jsme si Vás, abychom Vám sdělili naše rozhodnutí," pokračoval Harry, který jí při této příležitosti formálně vykal. Jen přikývla a málem ani nedýchala.
"Rozhodli jsme se, že od začátku měsíce budete naší spolupracovnicí. V poslední době už o posty bystrozorů není takový zájem jako dřív. Tím více jsme poctěni, že mezi sebou budeme mít někoho tak nadaného," mluvila čarodějka, na které bylo vidět, že celou dobu Ed přeje, aby místo získala.
"Ocenili jsme, že se nevzdáváte. Vaše znalosti v oblasti lektvarů jsou opravdu skvělé a s přeměňováním nemáte problémy. To, že umíte kouzlit i bez hůlky je jen přínosem. V psýchétestech byly zjištěny malé výchylky, které ovšem nebyly tak zásadní. Jsme rádi, že Vás máme mezi sebou," pokračoval brýlatý mužík, který Ed testoval v lektvarech a přeměňování.
Ed spadl ohromný kámen ze srdce, usmívala se na celé kolo a nevěděla, co jim na tak kladné hodnocení říct, nakonec jen pípla: "Děkuji."
Když jí všichni osobně pogratulovali, opustila místnost a hnala se na odbor pro mezinárodní spolupráci. Chtěla tu novinu ještě začerstva sdělit Jamesovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenn Jenn | Web | 28. února 2008 v 19:36 | Reagovat

Jé, mám první komentářík xD :o) Jaká čest... :o) No, musím říct že se to četlo moc hezky, moc zajímavý a moc poutavý... Prostě moc moc moc... HEZKÝ ;o) Záviddim Ed že je mezi nima xD Chich

2 jééééééééé jééééééééé | Web | 29. února 2008 v 18:10 | Reagovat

chichi, Naiad, kde seš? =)

Jinak kapča byla úžasná,  těšila sem sena konec na to překvápko a ono tam nebylo.. =) Su zědavá co vymyslíš.. a co bude se Peterem.. =) Ale i bez toho překvápka to bylo dost dobrý. =)

Končim proslov.. =)

Jo a sorry že neumim psat normální komenty..

3 Jenn Jenn | Web | 2. března 2008 v 19:40 | Reagovat

Jakto že tu nikdo nepřispívá ?! Vždyt je to tak krásná povídka, každý by jí měl žrát a tu nikdo =/ Na to si posvítim !! xD =/

4 Básnířka S. Básnířka S. | 2. března 2008 v 21:42 | Reagovat

Jenn: A dokonce i třetí;o))

jééééééé: Naiad se nám někde fláká... Já si na ni posvítím=o)) Ono to překvápko bude  v příští kapitolce... Jen ji napsat (blbá škola... a to do ní chodím jen třikrát v týdnu a opravdu poskrovnu=D) Komentář je super, jsem za něj ráda... Každý takový mě moc potěší a nakopne k napsání další části skládačky;o))

Jenn: Hlavně nikoho nevraždi=o))

5 Naiad Naiad | Web | 3. března 2008 v 15:01 | Reagovat

Nebyl bohužel čas, abych si tuhle kapitolu přečetla dřív, ale jakmile jsem měla příležitost hned jsem sedla k počítači a začala :-) Bylo to hezké :-) Bylo trochu jasné, že vše Edith zvládne, ale tys to hezky popsala, takže to nebyla nuda :-) Abych se přiznala, chtěla bych vědět v čem spočívají ty psýchétesty (nebo jak to bylo...) :-)

Jinak se moc a moc těším na další :-) jsem hrozně zvědavá, co si James pro Edith připravil, určitě něco hezkého :-) (teda doufám, Edith byla tak roztomile nadšená :-))

Jen tak pro zajímavost, kdy začne řešit tu věštbu? Nechci samozřejmě nic vytýkat, ale prostě mě to zajímá :-)

6 Básnířka S. Básnířka S. | 3. března 2008 v 18:49 | Reagovat

Naiad: Chápu;o)) taky to teď mám nabité...

o psýchétestech se dozvíš dál, nebudeme předbíhat;o)) Jinak věštba... no asi tak stejně jako s těmi psýchétesty=D A James je zlatíčko, tudíž to bude určitě něco moc pěkného=o)))  

Moc jsem toho neprozradila, uznávám... Ale dočkej času (znáš to;o))

7 Naiad Naiad | Web | 3. března 2008 v 22:34 | Reagovat

Tak to jsem moc ráda, myslela jsem si, žes ty psýchétesty napsala jen tak, že to je jedna ze zkoušek... hrozně mě to zajímá :-) a na řešení věštby se taky moc těším :-)

Ráda si na to všechno počkám :-)

8 Básnířka S. Básnířka S. | 4. března 2008 v 1:20 | Reagovat

Nene, hodně zdánlivě nevýznamných věcí má "něco";o) A ty jsi většinou docela všímavá=D Snažím se i o to, aby jména měla svůj význam(alespoň většina);o) Po dokončení třeba napíšu o těch jménech článeček;o))

9 Naiad Naiad | Web | 4. března 2008 v 20:05 | Reagovat

Myslím, že na článeček o jménech si asi ještě počkáme a to docela dlouho :-), což mi samozřejmě vůbec nevadí :-D Mám pocit, že na to, že už máš za sebou 27. kapitolu, tak jich bude ještě hodně :-) Což těší ještě víc :-)

Abych se přiznala trochu tě s tou délkou obdivuju :-) já už další povídku končím 13. kapitolou (nevím proč 13., ale nějak mi to tak vychází, asi to je třeba šťastné číslo :-D)

10 Básnířka S. Básnířka S. | 7. března 2008 v 2:03 | Reagovat

Jj, můžu potvrdit, že čekat se ještě bude;o) Je to hodně zamotané a jen pomalu se to rozplétá=o))

Nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě(a tvé psaní kvalitní je)... Snad to nepokazím ještě víc, než už se mi to povedlo=D

Jinak nápady stále přibývají... je tam i něco s Poberty... ale horko těžko se to píše, prostě nejsem pánem svého času=o(

11 Naiad Naiad | Web | 9. března 2008 v 22:17 | Reagovat

Určitě nejde jen o kvantitu, ale ty máš štěstí, že u tebe se spojuje jak kvantita, tak hlavně i kvalita :-) Kéž by i mně přibývaly nápady... měla bych začít psát novou povídku, ale nápady nikde... něco by možná bylo, ale už si tím nejsem tak jistá, jak když mě to napadlo, což už je první známka toho, že bych to radši neměla psát a jestli ano, tak radši jen k sobě do "šuplíku" Snad se něco vyvine :-)

12 Básnířka S. Básnířka S. | 11. března 2008 v 23:17 | Reagovat

Ty mi lichotíš čím dál víc (a mému egu to dělá dobře=o)), ale jen abych neusnula na vavřínech=D

Jen si tak lehni a zavři očka, na nic nemysli... Po chvilce relaxování určitě něco přijde;o) (můžeš si pustit i hudbu;o)) Nebo to zkus před spaním... to přicházejí ty nejlepší nápady=D

A do toho šuplete to určitě zkus napsat, třeba to pak bude bestseller=o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama