21. kapitola

18. února 2008 v 1:18 | Sapfó |  Bludička v temnotách
No nevím, nevím... Nějak si svým výkonem nejsem jistá... Únava pracuje, znáte to;o)) Navíc mi zítra zase začíná ta zatracená škola...=o!

Už týden bydlela ve vile v Godrikově dole a nemohla si na nic stěžovat, jisté napětí ovšem mezi ní a pánem domu stále panovalo. Od toho dne, kdy jí nabídl, aby u něj bydlela, spolu nemluvili mezi čtyřma očima a ve vzduchu visely tisíce nevyřčených otázek. Edith se o konverzaci ale ani nepokoušela, věděla, že by to nemělo cenu.
Večer už přicházel, ale zákazníci z hostince stále neodcházeli. Stála za barem a obsluhovala kouzelníky nejrůznějšího vzezření. Celý den na události posledních dnů nemyslela, měla příliš práce na to, aby se nad tím mohla pozastavit. Právě obsluhovala dva postarší muže v zadním koutu Děravého kotle, když se v místnosti objevil i vysoký tmavovlasý muž. Nejdřív se po něm ohlédla, ale pak nasadila výraz nedostupné ledové královny a odebrala se k baru. Prošla kolem něj a ani se na něj nepodívala. Svěsil hlavu, ale nevzdal se. Šel za ní k baru, kde se posadil na jednu z mála volných stoliček a čekal, až ho přijde obsloužit. Stále ho okázale ignorovala. Když procházela kolem, aby nalila trochu ohnivé whisky muži sedícímu vedle něj, zastavil ji slovy: "Musím s tebou mluvit."
Nic, nereagovala. Jen se dál věnovala své práci a pohledem o něj nezavadila. Usmívala se na ostatní zákazníky, zdálo se mu, že s některými dokonce koketuje. Vzedmula se v něm vlna vzteku, ale překonal ji a zopakoval svou prosbu: "Promluvme si."
Opět žádná reakce, ale alespoň se na něj tentokrát podívala. Pohled to ovšem nebyl příjemný, z očí jí šlehaly plameny zloby, rty měla pevně semknuté a obočí svraštělé tak, že se jí na čele vytvořila malá vráska. Jakmile se od něj odvrátila, opět nasadila úsměv a obsluhovala ostatní štamgasty.
"Obtěžuje Vás ten muž, slečno?" ozval se chlapík u baru, očima na Ed visel celou dobu, co tu Peter byl.
"Ne, to je v pořádku. Poradím si sama," s úsměvem odpověděla barmanka a dál se věnovala své předešlé činnosti, totiž ignoraci jednoho návštěvníka.
"Prosím," zaúpěl, když kolem něj prošla už alespoň posté a nevšímala si ho. Tentokrát už se reakce dočkal, byla to ovšem jiná, než očekával, než si přál.
"Nemám si s tebou co říct," odsekla a věnovala se opět čaroději sedícímu vedle Petera.
Vzdal to, věděl, že nemá cenu ji prosit. Sesul se z židličky a otočil se k odchodu. Nemohl si ale odpustit, aby se na ni ještě alespoň jednou nepodíval. Vůbec se za ty roky nezměnila. Stále stejně krásná, vlasy ohnivě rudé a smaragdově zelené oči se na okolí smály, jen na něj výhružně řvaly, aby odešel.
Opět svěsil hlavu a odebral se ke dveřím, kde se ještě jednou otočil zpátky do místnosti a podíval se na ni. Nevšímala si ho, zrovna otírala půllitry a vesele se bavila s hosty. Zabouchl za sebou dveře s tím, že potřebuje ještě čas.
***
Když se konečně dostala domů, jak teď říkala vile v Godrikově dole, nebyla schopna ani přemýšlet. Ve svém pokoji s sebou plácla na postel a dívala se do stropu. Nemohla Petera vyhnat z hlavy. Co čekal? Že po něm skočí a obejme ho? Mohl tušit, že se s ním nebude chtít za žádnou cenu bavit. Zatřepala hlavou, aby z ní myšlenky na něj dostala, ale nepomohlo to. Překulila se na bok a zadívala se francouzskými dveřmi ven na oblohu. Měsíc jasně zářil a nikde nebylo ani mráčku. Ozvalo se jemné zaťukání. Posadila se a zavolala: "Dál!"
Ve dveřích se objevila střapatá hlava patřící Jamesovi, s omluvným výrazem pronesl jen: "Smím?"
"Jasně, pojď dál."
"Je pozdě, snad neruším."
"Ne, v pořádku. Teprve jsem dorazila z práce. Hostům se nechtělo odejít," usmála se.
"Jsi v pořádku? Připadáš mi skleslá."
"Neboj, nic mi není. Jsem jen unavená. Potřeboval jsi něco?"
"No, víš…" odmlčel se.
"Pokračuj, já tě neukousnu."
"Na ministerstvu bude večírek u příležitosti summitu ministrů kouzel z celého světa. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nešla," trochu zrůžověl a Ed bylo jasné, že je to poprvé v jeho životě.
"Mám práci."
"Jeden večer, prosím. Moc by to pro mě znamenalo. Navíc, bude tam i český ministr, myslel jsem, že by tě to mohlo zajímat," hodil psí očka, která uměl jen on.
"Tak dobrá," usmála se nakonec, "moc ráda s tebou půjdu. Kdy to vůbec je?"
"Tento pátek od šesti hodin. Jsem rád, že se mnou půjdeš," zubil se od ucha k uchu.
"Opakuji, ráda tě doprovodím," mrkla na něj.
"Teď už tě nechám. Určitě jsi unavená. Dobrou noc," smál se už ode dveří. Ed by přísahala, že když za sebou zavřel dveře, slyšela tlumenou ránu, jak si poskočil.
***
"Už dnes večer, nezapomněla jsi na mě?"
"Jak bych na tebe mohla zapomenout?" odvětila rudovláska černovlasému muži.
Snídali spolu v jídelně jako první, zbytek domu ještě podřimoval. Bylo to zvláštní, protože oba si normálně rádi pospali, své důvody však brzká snídaně měla. U každého byl ovšem jiný. Edith spěchala do práce, kde dnes kvůli večírku byla jen dopoledne, a James měl důvody hned dva. Ten první byl, že se nesmírně těšil na nadcházející večer, druhým byl francouzský ministr kouzel, kterého měl na starost.
"Mám pro tebe malé překvapení," usmál se a ukázal tak řadu bílých zubů.
"Jaké?" zvedla obočí a dychtivě se po něm podívala, zvědavost byla jednou z těch horších vlastností, které nedokázala nijak ukočírovat.
"Je to přeci překvapení. Dozvíš se to včas, neboj," mrknul ještě, vzal si poslední toast do ruky a zmizel za dveřmi vedoucími na zahradu. Ed zvedla otráveně jeden koutek úst a přemýšlela, co to bude za překvapení. Domácí skřítka Penny ji však vyrušila slovy: "Slečna promine, ale už by měla jít, aby nepřišla pozdě."
"Díky za připomenutí Penny," poplácala ji po hlavě a taktéž s toastem v ruce odešla.
***
Ten den byl v hostinci nezvykle klidný, proto ji majitel poslal domů dřív, prý aby se pořádně připravila na tu večerní slávu. Rozloučila se a vyplula z hostince na ulici, odkud se přemístila do Godrikova dolu. Schody brala po dvou, a když vletěla do svého pokoje, vzpomněla si na překvapení, které jí sliboval James. Na posteli totiž ležela velká bílá krabice. Netušila, co by to mohlo být, proto se k ní nedočkavě vrhla a odhrnula víko. Našla v ní nádherné zelené saténové šaty s jemným stříbrným zdobením kolem výstřihu a táhnoucím se až za krk, kde bylo zapínání. K róbě byl přiložen vzkaz od dárce.
Snad se ti budou líbit. Vybral jsem je, protože ti ladí k očím. James
Chytila je a přiložila si je k tělu, jen se zaradovala, když se podívala do zrcadla a párkrát se s nimi tak otočila kolem své osy. Šaty to byly jednoduché, přesto nádherné, byly prostě dokonalé. Tohle od Jamese nečekala.
***
Pár minut před tři čtvrtě na šest sešla ustrojená do prosvětlené haly, kde hodlala počkat na svého dnešního společníka, jen co došla, ozvalo se za ní jen udivené: "Páni!" James už na ni čekal. Šaty jako by splynuly s ní, nebylo pochyb o jejím vílím původu. Vlasy měla svázané do úhledného drdolu, ze kterého jí pár pramínků spadalo k půvabnému obličeji, který se na něj teď zářivě usmíval.
"Na tobě vypadají ještě líp, než v obchodě," pronesl a vykročil směrem k Edith, aby jí pomohl do kabátu.
"Díky, jsou nádherné. Je to od tebe milé, ale nebudu si je moct nechat. Musely být nesmírně drahé."
"Nesmysl. Vypadají, jako by byly ušité přímo na tebe. Teď se o tom s tebou ale nebudu dohadovat. Jsme oba tvrdohlaví a nemuseli bychom tam ani dorazit," mrkl na ní, když si sám oblékal kabát. Vykročili spolu do končícího dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 18. února 2008 v 14:38 | Reagovat

Mně se kapitola líbila :-) Naprosto Edith chápu, jak odmítala mluvit s Peterem, byla to opravdu velká křivda. To nepochopil, že jí to ublíží? No, radši nic :-) A James je prostě zlatíčko :-) Byl roztomilý, jak se jí ptal :-)

Další skvělá kapitola :-) jak jinak, že? :-)

btw: obdivuju tvou rychlost psaní, za takovou chvilku už jednadvacet kapitol, to bych asi nezvládla, ale určitě v tom pokračuj :-P

2 Básnířka S. Básnířka S. | 19. února 2008 v 0:31 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti líbila;o))

No, s rychlostí to teď dost možná opadne... začíná mi zase school...=o/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama