18. kapitola

14. února 2008 v 0:59 | Sapfó |  Bludička v temnotách
To, že jsem tuhle kapitolku psala dva večery po sobě v následujícím stavu:

1. večer - po módní přehlídce (na které jsem opravdu nepředváděla, ještě toho trochu=D) a silně ovíněná

2. večer - po bowlingu a mírně ovíněná

... bude určitě vypovídat o jejím stavu... Prosím o shovívavost;o))

"Vy už odcházíte?" ozvalo se z druhého konce haly, když dívka otevírala těžké dřevěné dveře.
"Ano, říkala jsem, že se dlouho nezdržím," pokusila se o úsměv, ale na její zsinalé tváři vypadal úšklebek spíš komicky.
"To byste neměla, ještě jste neviděla naši zahradu," zvedal obočí tmavovlasý muž. Několika málo kroky zdolal vzdálenost mezi nimi a vedl Edith na cestu do zahrady, ta nebyla s to odporovat.
"Proč tak náhlý odchod? Ani byste se s námi nerozloučila?"
"Omlouvám se, ale opravdu bych měla jít," pokusila se mu vzepřít.
Mladík se nenechal vyvést z míry: "Měla byste mi vynahradit, že jste chtěla tak zbaběle utéct bez rozloučení."
Přistoupila na jeho hru: "Myslíte si, že jste neodolatelný?" smála se už jako by zapomněla na rozhovor, který vedla před malou chvílí. Rty se rozevíraly v širokém úsměvu, ale v očích stále zůstávalo rozčarování. James si prohrábl pravou rukou vlasy, což mu na hlavě vytvořilo ještě větší zmatek, roztáhl ústa od ucha k uchu, čímž ukázal své rovné bílé zuby, a opět zvedl obočí tak, jak už to udělal mnohokrát: "A Vy si to nemyslíte?"
"Zatím bychom si mohli tykat, ne?" vyhnula se odpovědi, ale její protivník se nedal.
"Jistě, ale musíte mi odpovědět."
"Měla bych jít," ukončila rozhovor, který se jí moc nelíbil a otočila se k odchodu. Ještě na ni zavolal: "Tak já jsem James!" Usmála se, aniž by to viděl a před brankou se přemístila přímo před hostinec.
***
Práce jí myšlenky odháněla od onoho rozhovoru, byla za to jen vděčná, tudíž pracovala až do naprostého vyčerpání. Hostinský se na její zubožený stav nemohl dívat a poslal ji k sobě do pokoje, aby si pořádně odpočinula. Teď nemohla myslet na nic jiného, stále se jí v hlavě omílaly slova Harryho Pottera.
Ležela natažená na posteli a zírala do stropu, horký osamocený démant stékal od smaragdového oka, kterému tak ubíral na životě i na kráse. Byla zmatená jako motýl, který se z kukly vyklube příliš brzy. Tak ráda by od něj slyšela cokoli jiného, ale to už se vrátit nedalo. Nemohla s tím nic dělat. Zavřela oči a další slza stekla přes tvář a vsákla se do polštáře, na kterém vytvořila tmavou skvrnku, Edith usnula.
Dívka, jindy snící klidným spánkem, teď sebou zmítala ze strany postele na druhou, příčinou byly její divoké sny. Zdálo se jí o Peterovi, jak ho poprvé potkala, jak jí ukázal Stříbrné náměstí, jak spolu dováděli v zámeckém sadu a zahradách, jak si povídali u ohně, jak spolu tančili. S dalším výjevem se trhnutím probudila a posadila na postel. Otírala si zpocené čelo a slíbila si, že hned druhý den se pokusí dostat ke kouzelnickým matrikám, aby jeho záhadě přišla na kloub.
***
Pomalu kráčela světlou ulicí, míjela spousty nejrůznějších lidí, slyšela hrát klavír a posmutněla, protože od té doby, co odjela do Londýna žádný ani nespatřila, natož aby na nějaký byť jen sáhla. Došla k rudé telefonní budce a stoupla si do ní, vytočila příslušné číslo, ale nevzrušilo ji, že se s ní budka hnula a začala se sunout do podzemí. Klavír se začal zadrhávat, až nakonec přestal hrát úplně. Vytáhla z kapsy malou krabičku a vyndala si z uší špunty: 'To jsem si mohla myslet, že to tady fungovat nebude,' zanadávala si v duchu, hodila na kolemjdoucí postarší čarodějku ošklivý obličej, jako by za to mohla, a schovala přístroj do kabelky. Ani si nevšimla, že se ocitla v rozlehlé hale s fontánou uprostřed. Ve vzduchu létaly papírové vlaštovky, z každého rohu byl slyšet šum. Barvami to tu žilo, pestrým oblečením kouzelníků počínaje, výzdobou konče. Vydala se s davem směrem k malinkému stolečku sloužícímu jako taková celnice.
"Hůlku, prosím," ozval se malý shrbený čaroděj zpoza stolku s vahami. Edith vytáhla hůlku ze speciální kapsy na stehně a podala mu ji. Mužík si pozorně prohlédl, z jakého je vyrobena dřeva a položil ji na misku vah, když viděl výsledek, malinko se zarazil a ještě pozorněji si prohlédl majitelku, nakonec ji ale pustil dál.
Za pultem už na rudovlásku čekal muž jiný, byl to pracovník ministerstva z příslušného odboru, který poskytuje přístup k matrikám, byl z odboru kouzelnické evidence.
"Dean Thomas, těší mě," napřahoval ruku k Ed.
"Dobrý den, já jsem Edith Laura Valiková, také mě těší," přijala pravici a usmála se na přibližně padesátiletého prošedivělého muže. Ten ji dovedl nejrůznějšími chodbami a chodbičkami až k tmavé místnosti, kde ji nechal samotnou. Na první pohled hala vypadala jako knihovna, na druhý pohled to byl archiv. V těch spisech byla zaznamenána jména všech kouzelníků. Britská sekce byla zvlášť a jako jediná byla kompletní již od roku 1688. Edith ale zajímal jen jeden ročník - 1998, rok narození Petera.
Došla k příslušnému regálu a začala se v něm prohrabovat, ve změti jmen a dat nic nenacházela, proto, aniž by se obtěžovala zvednutím hůlky, mávla rukou a listy se úhledně abecedně srovnaly. Pod P nalezla Prescotta, ale křestním jménem nebyl Peter, nýbrž Jonathan. Ať hledala, jak chtěla, žádný další Prescott tam nebyl, začínala být zoufalá, rozhodla se pro prohledání prvních jmen, tentokrát zde bylo Peterů několik, ale všichni byli shodou okolností narozeni až na podzim nebo v zimě, tudíž o ročník níž. Zaklapla poslední složku a zoufale se posadila na stoličku se složkou Jonathana Prescotta v ruce. Jonathan byl kouzelník z mudlovské rodiny studující v Nebelvírské koleji, nyní soukromě podnikal v oblasti dopravy a žil v Londýně. Rozhodla se ho navštívit, chtěla vědět, jestli alespoň neznal Petera.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 14. února 2008 v 19:21 | Reagovat

James je zaručeně sympaťák :-) a doufám, že to s ním nedopadne jako s Peterem, docela jsem si ho totiž už oblíbila :-P Jinak kapitola pěkná, jen jsi neukojila mou zvědavost, ale doufám, že snad někdy brzy už se dozvím, kdo Peter doopravdy byl...

Moc se těším na další :-) a doufám, že nebudu muset dlouho čekat :-)

2 Básnířka S. Básnířka S. | 15. února 2008 v 0:44 | Reagovat

Drahoušku, brzo se dozvíš zajímavé skutečnosti, fakt...=D

Budu se snažit, aby tu přibyla kapča co nejdřív, ale dnes už jsem tak utahaná, že nedokážu napsat ani jednu smysluplnou větu... (byla jsem opět na módní přehlídce=o))) Zítra už veletrh končí a jedu domů, ale večer mám tancování, a pak jdu na maturák, takže to vidím až na sobotu... O to se ale budu snažit mnohem víc!

btw, cítím se tak osaměle až na konci tvého seznamu... Sice jsem na to nechtěla moc hrát, ale nespřátelíme to?=D

3 Naiad Naiad | Web | 15. února 2008 v 14:09 | Reagovat

Určitě se ráda spřátelím :-) To víš, S je prostě skoro na konci abecedy :-P

Jsem zvědavá, jak blázen :-) Samozřejmě, ale chápu, že máš i jiné věci než psaní (kdo taky nemá, že? :-)) Ale určitě se moc těším :-)

4 Daze Daze | Web | 15. února 2008 v 19:17 | Reagovat

Teda! Chtěla jsem si přečíst něco nového, a když tě Naiad tak chválila, pustila jsem se do tvé povídky. A musím říct, že se mi moc líbí. Sice jsem se jednou docela ztratila, ale příběh je napínavý a zajímavý. Z počátku jsem se trochu obávala, aby se z Ed nestala až moc dokonalá dívka. Ale mé obavy se nepotvrdily. Naopak jsem se do povídky začetla. Máš krásně poutavý a zajímavý styl psaní, který mě doslova přikoval k židli, Vytvořila jsi krásně český kouzelný svět, který byl propracovaný a zajímavý. To dodalo povídce na originalitě. Jen mi bylo moc líto Petera. Pletky se studentkou to je určitě velmi zajímavá dějová linie. No a jak se pak přesunul děj do Anglie, řekla bych že se budou dít ještě zajímavější věci než doposud, a už teď stály za to. James je skvělej.

Jsem hrozně zvědavá na pokračování a moc se na něj těším, i když je Ed na můj vkus trochu moc skvělá, ale přesto se mi povídka moc a moc líbí.

5 Básnířka S. Básnířka S. | 16. února 2008 v 17:13 | Reagovat

Naiad: Jsem ráda;o)) Měla jsem vybrat jinou přezdívku... Jen čekám, až se mě lidi začnou ptát, jestli jsem opravdu lesbička, když mám tuhle přezdívku... Když ono mě nic jiného v tu chvíli nenapadlo...=D

Daze: Inu, ono to s tou skvělostí také není tak žhavé, její záporné stránky osobnosti si ale zatím nechávám pro sebe( i když asi ne na dlouho)=D  A s tím Peterem... bylo to tak vymyšlené dlouho předem, i když ne od samého začátku;o)) James je trochu jako jeho dědeček... frajírek hadr, prostě dokonalý student Nebelvíru...=D Díky za pochvalu, doufám, že u mě vydržíš;o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama