14. kapitola

6. února 2008 v 22:00 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Možná dnes bude ještě jedna... Pokud neusnu.=D Znáte to - učení do noci, ráno vstávat, pak zkouška, jdete si KONEČNĚ koupit Harryho Pottera, začtete se a už jedete ze školy domů. 2,5 hodiny v jednom autobuse, v Praze narvaná tramvaj a hodina v dalším. Jsem tuhá. A to zítra budu muset vyklízet pokoj, bude se v něm totiž konečně malovat... Ty zčernalé stěny se mi moc nelíbí.=D

"Proč mě všichni opouští?" smála se křečovitě a měla slzy na krajíčku. Seděla na stejném divanu jako před rokem, kdy se dozvěděla o smrti Petera. Nevěděla ani, jak zemřel a vědět to nechtěla, říkala tomu sladká nevědomost.
Teď se dívala do černé hloubky Ramseyho očí, který mizel v mlze tvořené slzičkami deroucími se ze smaragdových očí.
"Neblbni, vždyť se uvidíme často. Pokaždé, když budeš moct jít do vsi, napiš dopis, přemístím se. A hlavně, teď máme před sebou ještě celé prázdniny, ne? Přijede i Margi ze Salemu, Jana už má také po zkouškách a Felix s Foxem si prý vezmou dovolenou společně.
"Máš pravdu, jsem přecitlivělá," usmála se a ručkou zaťatou v pěst strčila do přítelova ramene.
"Hm, ale sílu máš pořádnou," mnul si naoko uraženě ruku.
"Nedělej si legrácky nebo ji opravdu schytáš," to už se opravdu smála. Vždycky dokázala ocenit jeho umění zvednout jí náladu.
"Už se bojím," chechtal se.
"To se boj," blýskla očima a nechala na něj snést všechny polštáře z místnosti. Když se vyhrabal z té spouště, jen suše prohlásil: "Alespoň, že už se směješ." To ji rozesmálo ještě víc.
***
Hrála a přemýšlela, vždycky se u klavíru dokázala perfektně odreagovat. Ramsey jí nabídl místo na ministerstvu, za ten rok se tam perfektně zabydlel a začal si budovat politickou kariéru. 'To je to jméno, je jako ten jeho praděda… nebo prapraděda? To byl stejně podivín, dělat politika v mudlovském parlamentu…' říkala si v duchu a smála se nad tím. Za těch sedm let už si nedokázala představit, že by žila někde jinde, než v kouzelnickém světě. Nejdřív od mudlů nechtěla odejít, teď by se k nim nevrátila za nic. Jistě, stále měla ráda jejich hudbu, kterou pořád poslouchala z mp3 přehrávače, stále četla jejich knihy a asi nikdy si neodvykne na život bez počítačů. Na jejich umění nezanevřela: 'ale to je věc vkusu, ne života,' polemizovala dál v duchu. Z přemýšlení ji vyrušila osoba přicházející ode dveří.
"Dobrý den, paní profesorko," pozdravila Libuši Delfovou, profesorku jasnovidectví. Oboru, který nikdy nestudovala, s profesorkou však udržovala kontakt, chodila totiž poslouchat její hraní přímo do učebny s klavírem, dalo by se říct, že byla takovou její fanynkou.
Profesorka ji nepozdravila, jen k ní dál vrávorala.
"Stalo se něco?" stále neodpovídala. Když se k ní dostala blíž, chytila ji a upřela na ni své zamlžené oči a chraplavě začala povídat:
"Dcera toho-o-němž-nemluvíme, elementů moc třímá, strašnou, posilující pravdu zjistí. Po svém původu pátrat začít musí, matku vílu, otce nezná, čtyři jména ji zdobí, zrozena spolu s novým časem, kdy barvy nebe zdobí. Británie, domov zla, tam se pátrat vydá. Pomoc vyvoleného přijmout musí, zrzkova rodina poodkrýt roušku pak zkusí."
"Paní profesorko!"
"Ano, děvče?" vrátila se ta uhlazená dáma, co vůbec nevypadala jako nějaká šarlatánská věštkyně.
"Co jste to říkala?"
"Sama nevím, co znamená, navíc ji mám trošku v mlze, ani zopakovat ti to nedokážu. Musíš si ji vyložit sama, dívenko. Jisté je jen to, že věštba byla určena tobě."
"Musím si to napsat!" začala škrábat po doposud prázdném pergamenu s notovou osnovou. I když se věštění nikdy nevěnovala, věděla, že vyřknutá věštba, ta opravdová, není nic běžného. Když dopsala, byla ještě bezradnější než předtím. Vrhla po profesorce prosebný pohled, ta ji ale uzemnila slovy: "Děvče, i kdybych chtěla, pomoci ti nemůžu." Zklamaně svěsila hlavu a dosedla za křídlo.
"Pochopím, když už nebudeš hrát a odebereš se do své komnaty," jako by jí dávala pokyn k odchodu. Chvíli se rozmýšlela, ale pak se opravdu zvedla a zámkem se vydala do ložnic univerzitních studentů.
Když dosedala na pelest nádherné dřevěné postele s nebesy, stále ještě nebyla s to urovnat si, co se přihodilo před chvílí. Přemýšlela nad tím a v ruce žmoulala papír se slovy. Ležela tak až do setmění, kdy konečně usnula. Celá ta příhoda jí zkazila radost z nově získaného vysokoškolského diplomu a titulu Mgu. - mág grandiózní úrovně. To, co jiní studovali deset let, zvládla tato neobyčejná dívka za roků sedm.
Nedokázala jen tak ležet, musela přemýšlet v pohybu, vydala se tedy ze svého pokoje vstříc kouzelnému místu, které jí částečně nahrazovalo domov. Nevěděla, kam půjde, nad cestou nepřemýšlela. Nechala své nohy jednat a nést se jimi, kam je napadne. Tak se po hodině bloumání chodbami ocitla v nejzazší části zámku, u sovince.
"Jistě, napíšu mu. Třeba mi pomůže, na hádanky byl vždycky mistr," pousmála se nad geniálním plánem.
"Drahý Ramsey, potřebuji vědět, jestli máš v nejbližší době čas. Můžu zajít do vsi a dáme si schůzku v hostinci U Javorových hůlek. Je to opravdu důležité, dej mi prosím vědět přívěskem co nejdříve, tvá Ed," předčítala si po chvíli u stolečku v sovinci. 'No, není to můj nejlepší slohový výkon, ale pro teď to postačí,' dumala ještě. Pak už dopis poslala po Sovince a čekala, až se rozzáří medailon, který nosila spolu s matčiným portrétem na krku.
Po dvou hodinách už věděla, že jejich schůzka platí, na medailonku se jí objevila šestá hodina odpolední druhého dne, nic víc by se tam ani nevešlo, proto musela posílat sovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 6. února 2008 v 22:42 | Reagovat

Tak jsem si udělala pouzu během učení dějepisu (pomalu zjišťuju, že nenávidím 1. světovou válku...) a koukla sem. A ona tady je nová kapitola a ještě k tomu skvělá jako vždy :-)

Hm, takžě věštba, která podle mého názoru byla excelentně podaná :-) Jediné, co teď tuším je, že se Ed vydá pravděpodobně do Anglie, ale co a kdo tam na ni čeká je pro mě zatím naprosto nejasné... nevím, jak to děláš, ale tohle je jedna z mála povídek, u které nevím, jak bude vypadat další kapitola, natož ty ostatní :-) což docela vítám, protože je to napínavé :-)

Doufám, že se přemůžeš a ještě dnes přidáš další kapitolu (i když by to mohlo být dřív než včera... dneska jsem nemohla absolutně vstát :-)) zase se ve mně objevila ta má nesnesitelná zvědavost :-)

2 Básnířka S. Básnířka S. | 6. února 2008 v 23:08 | Reagovat

"Oki, budu se snažiti;o)) už něco smolím, takže by to neměl být problém..." odpověděla snadno ovlivnitelná autorka;o))

3 jééééééééé jééééééééé | Web | 16. února 2008 v 15:33 | Reagovat

ooo.. podle tý věštby a toho zapeklitýho a zamotanýho děje soudím a čichám, že kapitole k týhle mňam povídce bude ještě hafo.. =) jinak.. ten peter mi tam nějak chybí.. nemá třeba ducha? že by tam jakože byl i když nebyl? =) no nic.. další kapča čeká.. =)

4 Básnířka S. Básnířka S. | 16. února 2008 v 17:08 | Reagovat

jééééééééééé: Ano, bude toho ještě dost=o)) A s tím Peterem... nic neprozradím=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama