10. kapitola

3. února 2008 v 16:05 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Jubilejní desátá kapitola... Stále bez čtenářů=D

Po večeři začali prefekti, ta funkce pro ni byla nová, odvádět studenty prvních ročníků ke svým kolejím. Edith si však zavolala jedna z prefektek jejich koleje, že má jít s ní, prý s ní potřebuje mluvit ředitel. Šly spolu chodbami prosvětlenými svícemi, na stěnách visely obrazy lidí nejrůznějšího vzezření, většinou se po nich otáčeli a sem tam i zamumlali: "Dobrý večer, dámy." Na stropech se vyjímaly nejrůznější výjevy. Lodě pluly směrem ke svým cílům, vojáci pochodovali vstříc smrti a andílci se jen tak vznášeli na obláčcích. Zámek byl krásný i přes občasnou kýčovitost. Bylo na něm vidět, že byl budován po staletí, mísily se zde nejrůznější stavební slohy, novogotikou počínaje, barokem konče. To Edith ještě nevěděla, že některé venkovní altány a školní skleníky, kde probíhala výuka bylinkářství jsou dokonce vystavěny v secesním slohu. To místo mělo své kouzlo, které mladé dívce okamžitě uchvátilo. Věděla, že roky, které zde stráví určitě nebudou špatné. Spolu s prefektkou došly k obrazu Alberica Moudrovouse, zakladatele zdejší školy, kde Ed osiřela. Chvilku čekala, až uslyšela kroky. Zpoza rohu se vynořil muž, kterého důvěrně znala, Peter se na ni zářivě usmál a optal se, jaká byla cesta a večeře, když odpověděla, jak se jí tu líbí, řekl Peter heslo 'Svíce' a obraz se odklopil. Vstoupili spolu do rozlehlé pracovny zařízené v teplých barvách, podél stěn stálo mnoho polic, na kterých se tyčilo nespočet nástrojů a nádob. Netušila, k čemu jsou a ani se nestihla zeptat, protože v druhém koutu místnosti se zjevil ředitel.
"Dobrý večer, slečno Valiková, prosím posaďte se," mávnutím hůlkou vyčaroval pohodlné křesílko před svým stolem. "Asi se divíte, že jsem Vás dnes pozval na návštěvu, ale musím se s Vámi dohodnout na některých maličkostech ohledně vašeho pobytu zde. Nejdřív bych se Vás chtěl zeptat, zda chcete sdílet pokoj s jednou z Vašich spolužaček z prvního ročníku nebo Vás mám zařadit k Vašim vrstevnicím."
"Sama nevím, ale asi bych byla radši, kdybych byla na pokoji s někým, kdo je mi věkově blíž."
"Dobrá, budete v pokoji s jednou slečnou z pátého ročníku. Celkem jsem s tím počítal, proto už tam máte svá zavazadla. Dále jsem se dozvěděl, že jste obdivuhodná ve hře na klavír. Sám mám hudbu rád, proto Vám je umožněn přístup do jedné ze starých nepoužívaných učeben v jižní části zámku, kde je umístěno jedno křídlo."
"Moc děkuji, jste laskavý. Nebudou na mě ale ostatní žárlit?"
"Nemyslím, komukoli bych poskytl tuto možnost, nebojte se slečno."
"Dobrá, ještě jednou děkuji."
"Poslední věcí, kterou bych s Vámi rád prodiskutoval se týká Vašeho původu. Zatím jsem toho moc nezjistil, ale musím Vám sdělit jednu skutečnost a byl bych rád, kdybyste se pak zařídila podle mých rad."
"Jistě," odkývala Edith.
"Pamatujete si, jak jsem Vám při našem prvním setkání odebral trochu krve?"
"Pamatuju."
"Po Vašem malém výstupu jsem získal jisté podezření, které se mi díky té krvi potvrdilo. Edith, jste poloviční víla. Chci, abyste se tedy řídila následujícím, víly mají totiž nad muži jistou moc a jen málokdo se jejich kouzlu dovede ubránit. Rád bych, abyste alespoň jeden měsíc chodila na krátké hodiny k naší kolegyni, profesorce Lorne. Naučí Vás, jak ovládat tuto vaši vílí polovičku. Je také poloviční víla, měly byste si rozumět. Zítra Vás bude očekávat v pět hodin ve svém kabinetě, sezení bude trvat jen hodinu."
"To snad není možné, nebo je?" podívala se tázavým pohledem na Petera, který stál u okna.
"Je to tak, Edith. I tvá hůlka to potvrdila. Její jádro je z vílích vlasů. Neboj se, není to nic hrozného. Má to i své výhody, uvidíš."
"Prosím Vás, slečno. Nezneužívejte svého původu. Muži opravdu dokážou divy, když jste jim nablízku. To by bylo vše, dobrou noc a děkuji Vám. Peter Vás doprovodí do Vaší koleje."
"Můžu se ještě zeptat? Je to asi hloupá otázka, ale má matka tedy byla víla, je to tak?"
"Vůbec to není hloupá otázka, slečno. A ano, je to tak. Vaše matka byla čistokrevná víla."
"Děkuji, dobrou noc," začala se zvedat.
"Ještě jedna věc," otočila se, "Vaše krev má jisté zvláštní účinky, které násobí vaše kouzlo. Kdykoli se nějak pořežete nebo jinak zraníte a poteče Vám větší množství krve, zajděte prosím na ošetřovnu, kde Vás naše sestra ošetří."
"Můžete se na mě spolehnout."
"Tak a teď už vážně dobrou noc, zítra začíná škola. Měla byste se vyspat."
"Dobrou noc."
Peter ji ještě odvedl k její koleji a sdělil jí heslo. Rozloučili se a Ed vlezla otvorem za sochou Merlina do společenské místnosti své koleje, do toho dlouho očekávaného nového života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 5. února 2008 v 23:51 | Reagovat

Takže napůl víla? Hm, zajímavé, to jsem, abych se přiznala, vůbec neočekávala, i když to do sebe zapadá :-) Nevím, jestli je to tím, že je pozdě, nebo prostě tím, že bych na to nepřišla vůbec :-) No každopádně je to super a já jdu na další, ať jdu co nejdřív spát :-)

2 Básnířka S. Básnířka S. | 6. února 2008 v 21:38 | Reagovat

Jj, hned tvůj postřeh k první kapitole...;o))

3 jééééééééé jééééééééé | Web | 16. února 2008 v 14:37 | Reagovat

promin že nepíšu komentáře, ale vždycky když to dočtu tak du hned na další protože mě strašně zajímá jak to bude dál.. píšeš strašně hezky a máš opravdu moc dobrý nápady.. =) jsem ráda že jsem natrefila na tuhle povídku...

4 Básnířka S. Básnířka S. | 16. února 2008 v 17:04 | Reagovat

To jéééééééééé: Snad je těch éček dostatek=o)) Jsem ráda, že se ti líbí, díky za pochvalu, to vždycky tu malou dušičku potěší;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama