6. kapitola

31. ledna 2008 v 22:30 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Druhý den odpoledne už Edith netrpělivě vyčkávala Petera. Musela uznat, že si spolu docela rozumí, byl to takový její soukromý učitel a přítel v jednom. Nevadilo jí, že je o deset let starší, vždycky si se staršími dokázala perfektně popovídat. Zřejmě to bylo i tím, že jí její sestry byly také o nějaký ten rok vzdálenější. Peter byl na tom podobně, s tou rudovlasou dívkou trávil rád svůj volný čas. Vytvořil si k ní téměř bratrské pouto.

Když se konečně po druhé hodině objevil u Valikových, Edith ho hned táhla na zahradu k altánku. Chtěla si tam s ním nerušeně popovídat a přitom si i vychutnávat zlatavých slunečních paprsků. Došli do rozlehlé zahrady, stín zde poskytovalo nespočet ovocných stromů, na kterých už se mnohdy leskly jejich sladké plody. Altán byl napojen na zahradní domek, který Valikovi rádi využívali i k přespávání za horkých letních nocí, uvnitř byl však i krb, takže přístřešek mohl sloužit celoročně. Vydlážděná zem kolem tohoto koutu disponujícím i rozsáhlým bazénem byla rozpálená sluncem, jehož síla se do ní už od ranních hodin bez ustání opírala. Došli spolu pod jeden z třešňových stromů, ze kterého si otrhali ještě zbylé pozdní rudé kuličky, a sedli si pod něj. Peter začal vyprávět o tom, co Edith chtěla vědět už nějakou dobu, o Harrym Potterovi a jeho boji se zlem. Vyprávěl opravdu dlouho, věděl toho mnohem více, než většina kouzelnického světa, to ovšem zelenooké děvče netušilo. Mluvil dlouho, dokonce tak dlouho, že se museli přesunout od stromu, pod kterým se uvelebili do letního domku, byla jim zima a už se začalo stmívat. Peter ovšem ještě zdaleka nekončil své vypravování. Ukončil ho až když se nad nimi skláněla noc, oba už měli vypitých několik šálků čaje a snědenou i druhou večeři.
"To… Já nemám slov! Vždyť toho dokázal tolik už v té době, kdy byl vlastně mladší než já. Nedovedu si představit, že bych měla s někým bojovat na smrt. Ani se nedivím, že ho všichni tak obdivují. Jak jsi toho vlastně zjistil tolik?"
"No, abych pravdu řekl, tak Ginny je moje sestřenice."
"A není o dost starší?"
"Jo, to je… Vlastně když se narodil James, bylo mi teprve sedm let. Má matka je o dost mladší než je teta."
"A tohle, cos mi tu řekl, to ti vyprávěli doma? Jako pohádku na dobrou noc?" usmívala se.
"Nene, on Harry sepsal takové paměti," chechtal se, "má je doma. Nikdy je nevydal, ale povolil mi, abych si je přečetl."
Edith zčervenala a Peter musel uznat, že jí ruměnec na tváři opravdu sluší. Rychle zatřepal hlavou, aby vyhnal tyhle… řekněme nedůstojné myšlenky a začal se zvedat: "Asi půjdu, je pozdě."
"Neblbni. Vím, že cestování pro tebe není zrovna problematickou záležitostí, ale stejně je pozdě, pil jsi čaj s rumem. Nepřenesla bych přes srdce, kdyby ses někde zhmotnil a chyběla ti třeba noha. Můžeš zůstat tady. Zahradní domek je útulný a spí se tu dobře… A věř mi, mám s tím bohaté zkušenosti," mrkla na něj dívka, tou dobou už rozkládající lůžko.
"Dobře, asi máš pravdu."
"To si piš, že mám. Vždycky je ta mrška na mé straně," zvedala laškovně obočí.
Když dostlala postel, usoudila, že už je opravdu pozdě a jala se k odchodu. Když se loučili, se slovem 'dobrou' ještě vlepila Peterovi hubana na tvář a nechala ho samotného se svými myšlenkami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 5. února 2008 v 23:30 | Reagovat

Mám pocit, že ti dva budou příbuzní nebo alespoň Peter znal její příbuzné... Jen nevím, čí by mohl být syn, snad se to ale dozvím :-) Jak už jsem psala minule, je to super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama