3. kapitola

31. ledna 2008 v 15:52 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Nastal dlouho očekávaný den, bylo právě 20. června a v rodině Valikových byla netrpělivě očekávána návštěva. Přesně o sedmé hodině zazvonil zvonek. Když Edithina maminka otevřela dveře, nestačila se divit. Stál za nimi muž, jehož bílé vlasy se vlnily společně s plnovousem stejné barvy až k hrudi. Na sobě měl černý hábit splývající až k zemi. Doprovázen byl mladším mužem, přibližně pětadvacetiletým. Ten měl krátké hnědé vlasy a byl o něco málo vyšší než jeho společník. Nosil podobný hábit jako starší muž.

"Dobrý den, mé jméno je Ludovik Medvědí a toto," ukázal na svého společníka, "je učitel Lektvarů pro pokročilé na naší škole čar a kouzel, pan Peter Prescott."
"Jistě, já jsem Edithina matka, Lucie Valiková. Pojďte prosím dál."
Usadili se v obývacím pokoji, Edith donesla malé pohoštění a usadila se do vzdálenějšího křesla.
"Jak jistě víte, Vaše dcera vykazuje jisté, ehm, schopnosti, které nejsou zrovna běžně k vidění."
"Ano, ale zjistili jsme to až nedávno. Abych pravdu řekla, naše dcerka nám o tom pověděla až poté, co přišel Váš dopis."
"Jistě byste k této informaci přišli dříve, kdyby Edith byla zapsána do kouzelnické matriky. Nedovedu si to vysvětlit, ale bohužel tam není. Jistě budu ještě dál hledat nějaké záznamy, abych této záhadě přišel na kloub, ale bohužel nemohu zaručit úspěch. Jde o to, že bez kouzelnického vzdělání by to měla Edith opravdu těžké. Chtěl bych Vám tedy nabídnout, aby se v září přidala k prvním ročníkům na naší škole. Sice bude o nějaký rok starší, ale myslím, že by to neměl být zas takový problém."
"Hej, já jsem tady taky. Mohli byste to snad konzultovat i se mnou? Ráda bych Vás totiž upozornila, že mi všechno vyhovuje tak, jak to je. V září půjdu na gymnázium, nechci se učit kouzlit. Co bych s tím dělala? Stačí mi, že si dokážu sebrat tužku ze země, aniž bych se musela ohnout!" startovala Edith ze svého koutku. Její oči už nebyly tak krásně zelené jako obvykle, naopak, pomalu získávaly barvu černého uhle.
"Ještě abych byla s nějakými prťaty. Mám tady svůj život, ze kterého mě chcete najednou vyrvat! To si líbit nenechám!" Její vlasy začaly výhružně povlávat ve vzduchu. Rodiče jen zděšeně přihlíželi.
"Edith, prosím," ozval se uklidňující hlas Petera.
"Nechceme tě do ničeho nutit, ale sama poznáš, že to pro tebe bude lepší. Budeš moct své schopnosti rozvíjet a třeba jednou i hodně dokázat. Vždyť ses vždy o náš svět zajímala. Vyprávěl jsem ti o něm hodiny."
"To je ale něco jiného. To jsem nemusela nikam odcházet," začala se uklidňovat a sedla si.
"Slečno, rozhodnutí je pouze na Vás. Jak už řekl Peter, nebudeme Vás nutit," dodával smířlivým hlasem ředitel.
"A co by to obnášelo?"
"První neděli v září, případně poslední v srpnu, spadá-li prvního na pondělí, je z pražského Masarykova nádraží vypravován vlak. Odjíždí přesně v poledne. Jsme internátní škola, vlastně by ani technicky dobře nešlo zajistit, aby se děti do školy dopravovaly každý den. Studenti zpravidla jezdí domů pouze na vánoční svátky a letní prázdniny. Škola je perfektně zajištěna proti mudlům, tedy lidem, kteří nekouzlí, ale i proti takovým, kteří by chtěli jakkoli útočit. Máme jedny z nejlepších obranných mechanismů vůbec. O bezpečnost je tedy postaráno. Na půdě školy nefunguje žádná mudlovská technika, je to standardní proces uchránění se proti vetřelcům. Je toho ještě mnoho na probrání. Myslím, že tato příručka," z rukávu mu do ruky sklouzla dřevěná hůlka, mávnul s ní a na stole přistála malá knížečka, "Vám jistě pomůže," ještě dodal.
"Děkujeme, pane řediteli," ozvali se Valikovi.
"Jak to bude s učebními pomůckami? Předpokládám, že mudlovské knihy, jak vy tomu říkáte, stačit asi nebudou, že?" Ozvala se z ničeho nic Edith.
"Ty se dají koupit na několika místech. Můžete zajet do Prahy. Na Starém městě je ulice Stříbrná nebo do jedné ze tří kouzelnických vesnic, které jsou u nás. Doporučuji ovšem navštívit Stříbrnou, zajisté se Vám tam bude líbit," blýskl očima po rudovlásce.
"Já neřekla, že do toho půjdu."
"Uvidíme slečno, uvidíme," mrkl na ni.
"Půjčím Vám nějakou školní sovu, po které mi můžete poslat své rozhodnutí. Teď už Vás nechám rozjímat, je to složité rozmýšlení, jsem si toho vědom. Jistě však vím, že se rozhodnete správně," začal se zvedat, "mám však ještě malou prosbu. Zdali bych si mohl vzít vzorek Edithiny krve. Jistě mi to pomůže v řešení naší malé záhady."
Edith se na něj nedůvěřivě dívala, ale nakonec se uvolila. Pouhým máchnutím hůlky si zvláštní muž nabral rudou tekutinu do malé baňky a jal se k odchodu. Na prahu se ještě jednou otočil, spolu se svým kolegou se uklonil a s tlumeným PRÁSK se přemístili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 5. února 2008 v 23:15 | Reagovat

Jsem si jistá, že Edith svolí, a taky proto se tak těším na další kapitoly :-)

2 Magda Magda | 9. února 2008 v 17:20 | Reagovat

Tak to jsem tedy zvědavá, jak to bude dál.

3 Eliota Eliota | Web | 27. dubna 2008 v 19:04 | Reagovat

Skvělé! :) Je to moc zajímavé!

4 Básnířka S. Básnířka S. | 28. dubna 2008 v 23:27 | Reagovat

Eliota: Jsem ráda, že se ti to líbí;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama