2. kapitola

31. ledna 2008 v 15:42 | Sapfó |  Bludička v temnotách
Dny se stále prodlužovaly a květen se chýlil ke konci. Edith už ovšem několik dní nebylo moc do smíchu. Měla pocit, že ji na každém kroku někdo sleduje. Byl to muž, schovával se vždy v nějakém stínu a nikdy ji neoslovil, ani nijak neohrožoval. Jeho přítomnost ji však značně znervózňovala. Nevěděla, kdo to je, ani co má v úmyslu.

Jednou, když se večer vracela z tréninku na autobus, znovu ho zahlédla opodál. Zašla tedy za roh, sama nevěděla, proč to dělá, ale zvědavost byla silnější. Když muž zahnul za ní, už na něj čekala. Zalekl se, ale neustoupil.
"Co po mě chcete?!" vystartovala rovnou.
"Já…já… jen jsem šel kolem," tahal ze sebe neznámý, vysoký, asi pětadvacetiletý muž s tmavě hnědými vlasy.
Edith to rozohnilo, její smaragdově zelené oči se zúžily ve dvě malé štěrbinky a zčernaly na uhel. Jedním máchnutím ruky ho chytila pod krkem a držela několik centimetrů nad zemí. Zvláštní bylo, že se ho nedotýkala. Její paže byla od muže vzdálená na délku dlaně.
"Tak proč mě už dva týdny neustále sledujete?"
"Dostal jsem to za úkol. Od ředitele naší školy."
"Jaké školy? A proč by mě chtěl sledovat?"
"Školy čar a kouzel Alberika Moudrovouse, ředitelův dobrý přítel vás viděl čarovat, bylo mu divné, že tak mladá dívka není uprostřed školního roku v žádné škole. Ředitel si Vás prověřil a zjistil, že nikde nestudujete, proto mi dal za úkol vás sledovat a zjistit, zda máte opravdu nějaké schopnosti."
"Ty evidentně mám, že," začala se uklidňovat a pustila už zalykajícího se muže zpátky na zem. Její oči opět získávaly svou zelenou barvu a po černé nebylo ani stopy.
"Jak dlouho už takhle… ehm… čarujete?" ptal se muž stále si mnouce krk.
"Nepamatuji si, kdy to začalo. Ovládat to dokážu přibližně posledním pět let. Jak jste myslel to, že nejsem v žádné škole? A ony existují školy čar a kouzel?" vyhrkla najednou dívka k neznámému.
"Víte, každý kouzelník je zapsán v kouzelnické matrice. V jedenácti letech začíná jeho výuka na některé ze škol. Existuje jich mnoho, ale některé jsou méně vyhlášené a některé více. Vy nejste v žádné z matrik zapsána, tudíž o Vás kouzelnický svět vlastně nemá ani potuchy. Celkem nás to zaskočilo, abych pravdu řekl."
Edith na něj vyjeveně koukala a nemohla uvěřit vlastním uším. Všechno to teď ale dávalo smysl. Začínala chápat původ svých zvláštních schopností. Vyšla s mužem směrem k nádraží.
"Víte, za chvíli mi jede autobus. Myslíte, že bychom se mohli ještě někdy setkat? A vlastně, já jsem Edith Laura Valiková. Těší mě," už se na muže usmívala a podávala mu ruku. Ten ji zdráhavě přijal.
"Peter Prescott," také mě těší.
"Nemáte české jméno. Přesto je vaše čeština excelentní."
"Ano, já jsem z Británie, zde jsem studoval až univerzitu. Je to jedna z mála univerzit na světě. Čeští kouzelníci jsou na ni náležitě pyšní."
"Zůstal jste v Čechách?"
"Ano, učím na škole. Sice teprve třetím rokem, ale už je to lepší než v začátcích," dodal Peter.
"Už musím na autobus, uvidíme se znovu?"
"Jistě Edith. Budu stále tady," uklonil se a s tlumeným PRÁSK zmizel.
Měla o čem přemýšlet. Vlastně přestala vnímat všechno a je udiveně hleděla před sebe. I doma byla duchem nepřítomna a rodiče se o ni strachovali. Čas se začal rychle hnát kupředu a červen nastupoval v plné své síle. Edith už Petera moc často nepotkávala, ale vždy, když ho zahlédla, promluvila s ním. O kouzelnickém světě se toho dozvěděla mnoho, ale stále to nemohlo naplnit její touhu po poznání.
V půli června k ní do pokoje vletěla sova. Dívka se polekala, ale pak si vzpomněla, co říkal Peter o kouzelnické poště. Usmála se, když uviděla malý stočený lístek na nožce malé sovičky pálené. Odvázala dopis a dala sově trochu zrní, které měla připravené pro svého papouška. Na papíře bylo blankytně modrým inkoustem napsáno:
Edith vyjeveně zírala na pergamen a rozhodla se, že ho hned ukáže rodičům. Ti také nevěřili svým očím. Mysleli si, že si někdo z jejich dcerky tropí žerty. Ona ovšem věděla, že to tak není, a protože jí rodiče nevěřili, nechala nalít svému otci pivo z lahve do půllitru. Museli si sednout, aby příval nových informací vstřebali. Povyprávěla jim o svém novém příteli Peterovi a o jejich prvním setkání. Vypověděla jim, jak dlouho už ovládá a tají před nimi své schopnosti. Svěřila se i, proč vše tajila a nechtěla jim to říct. Bála se totiž, že by ji měli za blázna. Když skončila svůj dlouhý monolog, jen se na ni oba koukali. Dlouhé ticho přerušila až její matka a se vzlyky ji objala.
"Věděla jsem to, už když jsme tě našli… že je v tobě něco víc."
Edith totiž nebyla vlastní dcera svých rodičů. Toto tajemství jí svěřili, když jí bylo deset let. Chtěli, aby se to dozvěděla od nich, ne od někoho jiného. Když jí byly tři roky, našli ji rodiče při houbaření v lese. Seděla tam tak v trávě, byla prý naprosto klidná. Ptali se jí, kde má rodiče, kde se tam vzala, ale zarytě mlčela. Jediné, co o ní mohli zjistit, bylo její jméno a datum narození. Měla to napsané na malém lístečku v kapse, jako by ti, co ji odložili, nutně potřebovali, aby se i dál jmenovala tak, jak ji pojmenovali - Edith Laura Esmée Nadine. Po pár dnech se rozhovořila krásně, ale proč byla v lese a jak se tam dostala, to jim dítě nepovědělo. Adoptovali ji, její matka se do ní naprosto zbláznila. Oba ji měli rádi jako své dvě druhé vlastní dcery. Se sestrami si rozuměla perfektně, bohužel byly obě o něco starší, proto už se teď s nimi nevídala tolik, jako dřív. Studovaly vysoké školy a domů jezdily jen jednou za čtrnáct dní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naiad Naiad | Web | 5. února 2008 v 22:56 | Reagovat

Začíná se to zamotávat :-) A ještě jednou musí říct, že se mi líbí tvůj styl psaní :-) je to hrozně čtivé :-)

2 Básnířka S. Básnířka S. | 6. února 2008 v 21:35 | Reagovat

Díky;o)) Hřeje mě to u srdíčka=o))

3 Magda Magda | 9. února 2008 v 17:12 | Reagovat

Moc hezké.

4 Eliota Eliota | Web | 26. dubna 2008 v 10:57 | Reagovat

Je to nádherné :) Zajímá mě, co se vyvrbí dál. :)

5 Básnířka S. Básnířka S. | 26. dubna 2008 v 21:44 | Reagovat

Eliota: červenám se;-) Jsem zvědavá, co příštím událostem řekneš;-))

6 Enny Enny | Web | 9. května 2008 v 12:15 | Reagovat

Sem se prokousala dál. :D Je to zajímavý... Ale teda... hned na začátku mě takhle připravit o iluze... ok. :D Třeba se z toho chlápka ještě něco vyvrbí. :D Sem zvědavá na ten tvůj zvrat. ;o)

7 Elden Wayre Almi Elden Wayre Almi | 22. října 2008 v 14:55 | Reagovat

Nazdárek,hele,je to pěkný i když mi to hned z týhle kapitoly připomnělo Harryho Pottera,takže nevím co si mám myslet..Sama píšu nějaký fantasy nebo fanfiction,ale zkouším napsat spíš knihu a proto mi to dlouho trvá...Měla bys taky něco napsat a vydatm,je to docela zajímavý FF

8 Elden Wayre Almi Elden Wayre Almi | 22. října 2008 v 14:56 | Reagovat

jo a tahle moje přezdívka,je divná ale nekopírujte,pls,mám ráda originály..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama